BIS má radost

Ohyzdné zátarasy v centru Prahy probudily žádanou debatu o obraně před terorismem

Šéf vám vzkazuje, že je to jeho iniciativa,“ tlumočí slova ředitele BIS Michala Koudelky tiskový mluvčí tajné služby Ladislav Šticha. Mediální aktivita obvykle jinak neviditelného ředitele BIS se týká žluto-černých betonových zátarasů umístěných na pražském Staroměstském náměstí. Pár metrů betonu, který vzbudil kritiku památkářů a ironické poznámky veřejnosti, čemu může vlastně zabránit, je součástí intenzivní tuzemské tajné operace, jež má v českých institucích i veřejnosti probudit instinkt preventivní obrany „měkkých cílů teroristů a přípravy na bezprostřední reakci na možný útok“. „To ale neznamená, že by Česku nyní hrozilo bezprostřední teroristické ohrožení,“ dodává mluvčí BIS Šticha.

Dočasné, levné, dobré

Zátarasy byly rozmístěny na „Staromáku“ a dvou místech pražského Židovského Města na konci září. „Udělali jsme to přímo na žádost policie, v Praze máme vytipována místa, která jsou ohrožena možným teroristickým útokem, a Staromák je jedno z nich,“ říká pražská primátorka Adriana Krnáčová. Od září totiž existuje poradní sbor pro ochranu měkkých cílů, který funguje při ministerstvu vnitra, a přes něj šéf BIS Michal Koudelka instalaci zátarasů prosadil.

„Staroměstské náměstí je národní kulturní památka a instalaci bloků s námi nikdo nekonzultoval,“ stěžuje si na akci Národní památkový ústav. Na sociálních sítích se objevily stovky upozornění, že bloky žádnému útoku nezabrání. Je fakt, že na délku mají jen deset metrů - stačí u nich postát pár minut všedního odpoledne a pozorovatel zaznamenává několik větších dodávek, které by je mohly pohodlně objet a vřítit se do davu turistů kochajících se sochou Jana Husa. Na náměstí se pomalu chystají vánoční trhy a na ploše se permanentně pohybují tisíce lidí.

„Nejsem slepá. Ty zátarasy jsou ohyzdné a kazí dojem z prostoru. Teď je ale prioritou bezpečnost a jde jen o dočasné, rychlé a levné opatření,“ reaguje na výtky primátorka Krnáčová. Mimochodem, podle zdrojů z ministerstva vnitra se město v tomto případě zachovalo téměř ukázkově. Po nařízení policie a BIS o zátarasech se začaly magistrát, Praha 1 a Židovská obec v Praze dohadovat, kdo a kolik zaplatí na nákladech. Krnáčová debatu zastavila a podepsala výdaj z pražského rozpočtu. „Samozřejmě plánujeme úplně jiný systém ochrany, který bude efektivnější a citlivější k tváři Prahy,“ dodává Krmáčová.

Nevzhledné zátarasy nakonec udělaly radost šéfovi BIS i z jiného důvodu. Veřejná debata o jejich účelnosti umožňuje státu spustit osvětu, co vlastně znamená termín „ochrana měkkých cílů“ a co bychom pro ni mohli udělat.

Tím, co se dá dělat pro ochranu veřejných prostranství, na nichž se pravidelně nebo čas od času shromažďují velké počty lidí, si v Česku láme hlavu od počátku roku Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám. Jeho šéf Benedikt Vangeli říká, že jeho instituce nebude komentovat jakoukoli podobnou akci. Z veřejných zdrojů i z toho, jak to funguje v jiných velkých městech, ale něco přece jen zjistit lze.

Tak třeba Staroměstské náměstí a jeho okolí jsou chráněny kamerovým systémem, policisté i soukromé ochranky, kteří prostranství hlídají, jsou školeni, aby dokázali reagovat na teroristický útok. BIS v podstatě nepřetržitě vyhodnocuje informace o pohybu podezřelých osob na území Česka a zejména v okolí rizikových míst, jako je pražská staroměstská židovská čtvrť.

Podobné je to v některých dalších místech České republiky, centrum má zpracovanou databázi všech větších akcí a festivalů, které se v Česku konají, a radí pořadatelům, jak zvýšit bezpečnost akcí. „Měkké cíle nejde moc chránit, ale je důležité, aby lidé v sobě probudili instinkt, že útok může přijít,“ vysvětluje dlouholetý zpravodajec Karel Randák. Například v Izraeli na „ostražitost“ vsadili už v sedmdesátých letech a dnes jsou rady, jak předcházet při teroristických útocích ztrátám na životech, jedním z vývozních artiklů Izraele a tamních tajných služeb. Je to logické. V Evropě bylo v letech 2015-2016 spácháno 43 teroristických útoků a zahynulo při nich skoro 500 lidí. Za tu samou dobu zažil Izrael devět tisíc incidentů, které řadí do kategorie teroristický útok či pokus o něj. Zemřelo při nich „pouze“ 39 osob.