Brněnská nordistka mapuje osud zachránce Elieho Wiesela. Dostala řád od norského krála

Nordistka Miluše Juřičková ve středu získala jako první Češka významné ocenění od norského krále Haralda V. Řád svatého Olava se uděluje jednotlivcům, kteří dlouhodobě propagují norskou historii a kulturu v zahraničí. Juřičková přeložila do češtiny řadu norských autorů a zkoumá osudy židovských dětí z Československa, které odjely v roce 1939 do Norska díky Nansenově nadaci. Ta pomohla také brněnskému lékaři Leovi Eitingerovi, který v Osvětimi zachránil Elieho Wiesela.

Miluše Juřičková byla v roce 2012 spoluorganizátorkou mezinárodní konference o Eitingerovi v Brně, kde představila nejen jeho životní příběh, ale také přiblížila aktivity Fridtjofa Nansena. Tento norský cestovatel byl od roku 1921 byl vrchním komisařem pro uprchlíky ve Společnosti národů a inicioval vznik tzv. Nansenova pasu, který byl velmi důležitý pro tisíce uprchlíků v celé Evropě. Lidé, kteří byli na útěku a neměli žádné doklady, díky němu mohli legálně cestovat do 52 zemí, včetně Československa. V roce 1930 Fridtjof zemřel a Norsko tak přišlo o hlavního zastánce pozitivního přístupu k židovským uprchlíkům. Pohled na ně se radikálně změnil, norské království vnímalo Židy, kteří chtěli do bezpečí, jako ekonomické uprchlíky.

Záchrana z Norska

Nansenův syn Odd byl velmi zklamaný z přístupu norských úřadů a rozhodl se, že bude pokračovat v práci svého otce. V roce 1936 založil Nansenovu nadaci na pomoc židovským uprchlíkům, která měla sídlo v Oslu a pobočku v Praze. Koncem října 1939 z Prahy a z Bratislavy odjelo do Norska 37 dětí, kde se jich ujali pěstouni. O půl roku později bylo Norsko okupováno a dvacet dětí se vrátilo do Česka, protože si jejich rodiče mysleli, že bude lepší, když budou pohromadě. Bohužel nikdo z těchto dětí válku nepřežil. Nansenova nadace pomohla také několika dospělým, jedním z nich byl třicetiletý brněnský lékař Leo Eitinger. „Jeho osud je v Norsku velmi známý. Po válce se zabýval se léčením traumat z války a podílel se na řadě humanitárních aktivit. Tady u nás se s jeho životem a dílem seznamujeme až v posledních letech. Je to pro mě velká čest, ale i závazek do příštích let, že jsem získala tak významné ocenění,“ říká Miluše Juřičková, kterou včera norská velvyslankyně v Praze, Siri Ellen Sletner, jmenovala komandérkou královského řádu sv. Olava.

Setkání po letech

Eitinger pocházel z Lomnice u Tišnova a byl absolventem lékařské fakulty v Brně. S pomocí Nansenovy nadace si v Norsku sehnal práci, skrýval se na různých místech až do listopadu 1942, kdy byl deportován spolu s ostatními Židy do Osvětimi. Pracoval jako táborový lékař a jednou měl rumunského pacienta, kterého musel okamžitě operovat. Neměl k dispozici narkózu, a tak mu slíbil, že ho bude držet za ruku, dokud se neprobudí. Ten pacient se jmenoval Elie Wiesel, který se po válce publikoval řadu knih o válce a v roce 1986 získal Nobelovu cenu za mír. Na svého zachránce nikdy nezapomněl, zmiňuje ho i ve své autobiografii. „Mnoho let po válce jsem jel přednášet do Osla. Přistupuje ke mně jakýsi důstojný a elegantní muž: ,Myslím, že jsme byli ve stejném táboře.‘“

Leo Eitinger byl v roce 1966 jmenován profesorem psychiatrie a vedoucím Psychiatrické kliniky na Univerzitě v Oslu. Založil psychiatrický obor viktimologie, který se zabývá důsledky agrese na oběť. Zemřel v roce 1996. Od roku 1984 uděluje univerzita v Oslu Cenu Lisl a Lea Eitingerových v oblasti lidských práv.

URL| http://www.lidovky.cz/brnenska-nordist...ra.aspx?c=A170616_104650_ln_kultura_jto

16.6.2017 lidovky.cz str. 0 Zprávy / Kultura

Lidové noviny, Judita Matyášová