Na ženu čekal v tanku před synagogou a Reflex by přeložil do angličtiny. Izraelský veterán Hugo Marom

Pilot, izraelský válečný veterán a český rodák Hugo Marom navštívil před nedávnem Prahu. Vyzvedl si, mimo jiné, i zásilku našich speciálů o Izraeli a hned se nad nimi vášnivě rozpovídal. Mluvil o potřebě připomínat význam československé pomoci vznikajícímu židovskému státu, o tom, jak potkal svou ženu během výcviku v Olomouci i o tom, jak by speciál časopisu Reflex přeložil do angličtiny i hebrejštiny a vyslal ho do světa.

Na svůj první let nezapomenu. Nedopnul jsem si pás, instruktor si toho všiml a provedl manévr, kterým mou ledabylost záměrně vytrestal.

Velitel školní letky v Olomouci, štábní kapitán Antonín Ocelka, nás – dvacítku dobrovolníků – varoval: „Já vás nechápu. Jak dlouho si myslíte, že proti takové přesile vydržíte? Vážně půl roku? Vždyť Izrael napadlo pět armád! Kolem je sto padesát miliónů Arabů.“ Neuvažoval jsem o tom, že by mi mělo jít o život. Takové starosti jsem si ve dvaceti nedělal. Netušil jsem, že můj kamarád z Brna, Felix Tomaschoff, kterého stejně jako mě v srpnu 1939 zachránil Wintonův vlak, padl v osmačtyřicátém při obraně jeruzalémského Starého Města.

Ani válka, ani mír

Nesměli jsme s nikým mluvit o výcviku ani plánovaném odjezdu do Izraele. Byl nerozum napsat to bratrovi do USA. Cenzura můj dopis Rudymu zachytila a já šel před vojenský soud. Soudce naštěstí za první světové války sloužil v jednotce u mého tatínka…

Podívejte se, jak Hugo Marom vzpomíná na seznámení se svou ženou, kdy před synagogou ve Velké Střelné čekal v tanku T-34:

Kurs jsem úspěšně dokončil v listopadu 1948, týden před svatbou. S Martou jsem se seznámil 13. října 1948 ve Velké Střelné, kde se cvičili židovští dobrovolníci. Ten den měla narozeniny. Oslavili jsme je spolu pak ještě pětašedesátkrát. Marta odjela do Izraele v prosinci 1948, já se tam vydal 26. února 1949. Měli jsme s Plačkem a Federem odletět s posledními třemi spitfiry, které už Izrael zaplatil, jenže z toho sešlo. Feder zahynul při havárii v devětačtyřicátém, Plaček přišel o život při atentátu ve Washingtonu. Z našeho olomouckého kursu jsme z dvaceti zbyli tři.

V Izraeli jsem často potkával staré známé. Při prvním letu na jaře 1949 na mě coby instruktor dohlížel Honza Ehrmann, kterého jsem znal ze školy ve Walesu. Na lehkých letadlech jsme hlídali hranice, s sebou jsme měli malé, tak desetikilové pumy. Stačilo to, aby se splašili velbloudi, jež pašovali přes hranice. Zúčastnil jsem se všech izraelsko-arabských válek. Patnáctihodinovým průzkumným letům jsme říkali žehlení nebes.

Izrael čelí nebezpečí od svého vzniku. Jsme na ně připraveni, jak se říká v Brně: Dáváme bacha. Cesta k míru je ovšem daleká.

Z okna našeho bytu v Jeruzalémě jsme v padesátém roce viděli do tváře jordánským vojákům, kteří měli ležení pár metrů od domu, kde jsme bydleli. Nebyla válka, nebyl mír, ale všichni jsme byli rádi, že se nestřílí.

URL| http://www.reflex.cz/clanek/80079/na-z...anglictiny-izraelsky-veteran-hugo-marom

15.6.2017 reflex.cz str. 0 Video