Přispěl i Saša Rašilov. Do hledání židovských náhrobků se může zapojit každý

Nacistická okupace, ale i komunistický režim, se v českých zemích výrazně dotkly také židovských hřbitovů. Po totalitě, která chtěla židovskou komunitu vyvraždit, přišla totalita, která popírala její náboženskou svobodu a identitu. Zničené židovské hřbitovy jsou toho smutným dokladem.

„Přestože doba posledních 28 let přeje židovským hřbitovům nepoměrně více a mnohé se podařilo opravit, či dokonce obnovit, je nesporným faktem, že se doposud nevěnovala pozornost plošnému a cílenému shromažďování dokumentace k těmto památkám od široké veřejnosti,“ říká Jakub Děd ze spolku Omnium, který novou kampaň zastřešuje. O projektu informují webové stránky http://www.bejtolam.cz, které odkazují k jednomu z hebrejských výrazů pro hřbitov (v překladu dům věčnosti).

Náhrobek od Saši Rašilova

Celostátnímu mapování osudů zmizelých náhrobků a snaze získat fotografie podoby hřbitovů v minulém století předcházely podobné lokální iniciativy. Jednou z nich bylo v letech 2015 až 2016 hledání ztracených náhrobků ze starého židovského hřbitova v Prostějově, kde k osvětě výrazně přispěl sérií článků Prostějovský deník.

Aktuální ambicióznější projekt začal symbolicky letos v červnu za účasti Pražského deníku v zahradě zbraslavského domku herce Saši Rašilova, který předal zástupcům židovských obcí před několika desetiletími zachráněný náhrobek židovského dítěte z jihočeských Vodňan a dle vlastních slov tím „splatil dluh minulosti“.

V letech 1938 až 1990 bylo kompletně zničeno několik desítek hřbitovů, které dnes v některých případech připomíná alespoň památník. Počátkem devadesátých let chybělo u tří čtvrtin židovských pohřebišť více než deset procent náhrobků, které byly rozkradeny. Využívány byly jako kamenický či stavební materiál např. pro úpravu říčních koryt, dláždění chodníků, budování zahradních zídek a sklepů.

V Česku je přibližně 365 identifikovatelných židovských pohřebišť. Jsou to místa světoznámá, jakým je například starý židovský hřbitov v Praze, který každoročně navštíví stovky tisíc zahraničních turistů, ale i místa zcela zapomenutá, jako starý židovský hřbitov v Lovosicích, na němž byly postaveny v 70. letech obytné domy.

Obraz naprosté pustiny

Ničení židovských hřbitovů je v moderních českých dějinách spojeno především s obdobím nacistické okupace a komunistického režimu.

První vlna devastace hřbitovů byla spojena s Mnichovem a tzv. křišťálovou nocí v zabraném pohraničí v roce 1938. Později byla řada hřbitovů zbavena náhrobků, které byly použity pro stavební účely či kamenické práce.

Po roce 1939 byly likvidovány i některé hřbitovy na území protektorátu a kameny byly rovněž využity pro stavební účely. Nejčastěji se likvidace hřbitovů odehrávala v režii obcí a měst. Nezapojovali se do ní jen Němci, ale v některých případech i české obyvatelstvo.

V poválečném období nebyly některé zdevastované hřbitovy vráceny židovským obcím a byl tak zakonzervován stav zanechaný po okupaci. Jak dokládá dobový článek ze židovského Věstníku z roku 1947, tak v krátké etapě „třetí republiky“ docházelo k vandalským útokům a rozkrádání dost často.

„Nejkřiklavější je případ kyjovský, kde hřbitov byl sice zpustošen za doby protektorátu, v ničícím díle bylo ale pokračováno i po revoluci. Místo dnes skýtá obraz naprosté pustiny. Český kameník, vyloživ si rčení o dobrých skutcích, které přinášejí úroky, po svém, využil dobrého skutku, jakým je i postavení náhrobního kamene zemřelému, jako zdroje bezpracného příjmu: dal kameny ze hřbitova odstranit a rozprodal je. Stal se tak milionářem,“ píše se v textu „Pustošení židovských hřbitovů.“

Zdecimovaná židovská komunita se v poválečném období věnovala především péči o přeživší a postupně se pokoušela udržovat i hřbitovy svých předků. S nástupem komunismu a omezením finanční nezávislosti židovských obcí se však nedostávalo peněz na řádnou péči. V některých městech se „špatný stav“ hřbitovů stal záminkou pro jejich likvidaci.

Chodí po nich na dvoře

Židovské obce se od roku 1989 věnují údržbě pohřebišť systematicky, díky čemuž se některé„ztracené“ hřbitovy podařilo důstojně obnovit (Bečov nad Teplou, Bruntál, Lipník nad Bečvou, Hlučín, Hustopeče, Svitavy) a další opravy se připravují.

Na vracení důstojnosti pietním místům mají zásluhu i občanské spolky. Jeden z nich například organizoval v Tachově nedávný přesun padesáti náhrobků, odvezených v 80. letech do Mariánských Lázní, na původní židovský hřbitov.

Na Prostějovsku se v posledních letech díky zmíněné kampani našly desítky náhrobků nebo jejich fragmentů ze zničeného židovského hřbitova z období okupace, kde během 19. století našly poslední odpočinek téměř dvě tisícovky lidí.

„Majitel náhrobku říkal, že jeho dědeček jezdil kdysi na trh a při cestě zpět si na vůz naložil kameny, které potom použil doma při stavebních pracích,“ líčila jeden z příběhů „objevených a odevzdaných“ kamenů Marie Dokoupilová, historička z prostějovského muzea. To se stalo dočasným domovem nálezů, které také představilo na obsáhlé výstavě.

Židovská komunita v současnosti složitě vyjednává s vedením města o rehabilitaci samotného hřbitova. Na jeho místě je dnes parkoviště a za komunismu tam bývaly dokonce kolotoče.

„V Prostějově nás nechal jeden dárce rozebrat zahradní sklep, který postavil jeho děda koncem války, a věnoval nám obsáhlý soubor náhrobků. Jiná rodina z Prostějova, která dodnes chodí po dvoře, který jejich předek za okupace vydláždil z náhrobků, odmítla návrh na předláždění a vrácení náhrobků a požadovala další peníze, které z etických důvodů nemohla ani dostat,“ přiblížil rozličné reakce současných „majitelů“ ztracených náhrobků Tomáš Jelínek bývalý před-seda pražské židovské obce, který se podílel na kampani v Prostějově a spolupracuje i na té celostátní.

Podle iniciátorů projektu, který podpořilo Ministerstvo kultury i Česko-německý fond budoucnosti, tak mohou lidé pomoci osvětlit jednu z doposud málo popsaných a prozkoumaných stránek historie židovské komunity v českých zemích. Shromážděné informace mají být využity k odborné péči o židovské památky, rozvoji místopisu, ale i vzdělávání veřejnosti.

Kšefty kmotra Mrázka

Zvláštní kapitolu likvidace židovských náhrobků za období normalizace pomáhal psát i tehdejší vekslák a pozdější zavražděný boss českého podsvětí František Mrázek. Ten v 80. letech řídil prodej náhrobků ze švédské žuly, která byla oblíbena na přelomu 19. a 20. století, do valutového západního Německa. Žula z židovských náhrobních kamenů často končila jako dlažební materiál.

S identifikací pomáhají nacistické záznamy

Velmi záleží na stáří náhrobku a jeho čitelnosti. V textu jsou uvedena nejen osobní data zemřelého, ale někdy i další příbuzenské vztahy či místa odkud pocházel. Většinou mají lidé, kteří se ozvou s nálezem, alespoň nějaké tušení, z jakého hřbitova může náhrobek být.

K identifikaci pak mohou pomoci pohřební knihy a další záznamy pohřebních bratrstev, úřední matriky, různé genealogické databáze, ale i fotografická dokumentace. Aktéři projektu proto hledají vedle samotných náhrobků i dobové snímky. Při stopování kdysi vyrabovaných náhrobků mohou paradoxně pomoct i precizní úřední záznamy nacistů. (účetní knihy o poštovních zásilkách apod.)

4.8.2018 denik.cz str. 0 Česko

Jan Prokeš

URL| https://dotyk.denik.cz/publicistika/pr...bku-se-muze-zapojit-kazdy-20180803.html