V Evropě i Česku sílí nenávist vůči Židům

Když se po osvobození v květnu 1945 vrátil Žid Kurt Wehle z koncentráku v Terezíně, úřady v Praze mu přidělily byt. „To byl velmi ošklivý zážitek. Bylo slyšet, jak Češi říkají: Ty Hitlerovy plynový komory byly nějaký děravý, vrátilo se víc Židů, než odešlo!“

Wehlova vzpomínka je sice stará třiasedmdesát let, ale antisemitismus je mezi částí českého národa stále pevně zakořeněn. Podle některých indicií je dokonce znovu na vzestupu. Je to ostatně jen pár měsíců, co podle očitých svědků někdejší tajemník hnutí Svoboda a přímá demokracie Jaroslav Staník ve sněmovně prohlásil, že „Židi, homosexuálové i cikáni by měli jít do plynu“. Policie už poslance Staníka, kterému posléze SPD zrušilo členství, obvinila z trestných činů proti lidskosti.Loni na podzim zase na pražský magistrát dorazil dopis plný protižidovských nadávek: „STOP židizaci Českého státu a Českého veřejného prostoru! STOP zasírání republiky jakýmikoli připomínkami existence židáků, tady je Česká republika a ne protektorát izraele a obřezanců!!! Co to tam sedí v zastupitelstvu za židácká hovada, toto se tady nebude trpět, svině obřezaný, táhněte a hned!!!“ Hanopis s řadou pravopisných chyb nikdo nepodepsal. Anonymnímu pisateli vadilo, že se pražský magistrát podílel na vybudování Památníku ticha na nádraží Bubny, odkud byly za okupace vypravovány transporty s desetitisíci židovskými obyvateli z Prahy do ghett a koncentračních a vyhlazovacích táborů. „Táhněte dokud je čas, zloba lidu narůstá, pak bude pozdě. Žid nekrade a nelže jen když je mrtvej!!! Co se má co starosta Českého hlavního města angažovat za židáky, vlastizrada!!!“ uzavřel svůj dopis anonym, po němž pátrá policie.

U hrobu Anežky Hrůzové

Začátkem dubna ultrakonzervativní sdružení Národní sjednocení spolu s extremistickou Národní demokracií uspořádaly tradiční pouť k hrobu Anežky Hrůzové v Polné ve východních Čechách, kde na přelomu 19. a 20. století odstartovala největší antisemitská vlna, známá jako hilsneriáda. „Není sporu o tom, že Anežka byla zavražděna Židem Hilsnerem,“ prohlásil u hrobu hlavní řečník Ladislav Malý. Z vraždy mladé dívky v březnu 1899 byl obviněn a posléze odsouzen Žid Leopold Hilsner. Dodnes ovšem panují vážné pochybnosti o tom, zda justice potrestala skutečného vraha. Proti hojně rozšířenému názoru, že šlo o židovskou rituální vraždu devatenáctileté křesťanky – panny, se tehdy postavil i Tomáš Garrigue Masaryk. Přesto je dnes hrob zavražděné dívky oblíbeným místem srazů extremistů a neonacistů. „Liberálové, neomarxisti, sluníčkáči a podobní mají své holocausty, Terezíny, vepříny v Letech, kde pořádají každoroční rituální slavnosti za své oběti. Oběti ale máme i my, i my máme svoje padlé, umučené, jedna je zde – v hrobě ležící Anežka Hrůzová,“ prohlásil mimo jiné Malý. Nebohá dívka by se asi divila, kdo všechno dnes svou nenávist vůči Židům zaštiťuje jejím jménem. Třeba předseda Národní demokracie Adam B. Bartoš v roce 2015 zanechal na hrobě Anežky Hrůzové ceduli s nápisem: „Její smrt český národ semkla a s naléhavostí mu ukázala nutnost řešení židovské otázky. Židovská otázka nebyla dosud uspokojivě vyřešena.“ Za tento text posléze Bartoš dostal od jihlavského soudu roční podmínku, což letos v lednu potvrdil Nejvyšší soud. Ve stejný měsíc byl Bartoš nepravomocně odsouzen za protižidovské knihy a texty k dvouletému podmíněnému trestu. K soudu ho tehdy přišel podpořit neúspěšný prezidentský kandidát Petr Hannig. Bartoš se „proslavil“ už před pár lety svým seznamem Židů, tedy známých osobností z politiky, hospodářství, duchovního života, kultury a showbyznysu. Říkal tomu také Dvorana židovské slávy. „Židé se nehlásí ke svému původu ani k tomu, jak snadno pronikají na významné posty. Nepochlubí se sami, tak jim v tom pomáhám,“ řekl tehdy Bartoš.

Útoky na internetu

Velkou antisemitskou vlnu vyvolala před rokem také snaha o rehabilitaci židovského hřbitova v Prostějově, kterou podporuje rovněž významný rabín Louis Kestenbaum z Brooklynu. Hřbitov, kde jsou pohřbeny dva tisíce židovských obyvatel města, byl zničen za okupace, mnoho náhrobků pak posloužilo jako dlažba pro chodníky či dvorky. Na místě je dnes parkoviště a park, kde lidé venčí psy. Plán počítal s větší pietou místa, živým plotem nebo obnovením některých náhrobků. Jenže petici proti obnovení hřbitova podepsaly více než tři tisíce lidí, městem kolovaly anonymy, na internetu se objevovala spojení jako židozednáři, sionistické spiknutí, američtí žiďáci, drzá židovská obec nebo prožidovská kampaň. Zbyňka Taranta z katedry blízkovýchodních studií Západočeské univerzity v Plzni na „kauze Prostějov“ překvapila vysoká míra nenávisti. Tarant je autorem české kapitoly poslední Zprávy o antisemitismu v Evropě a dalších vybraných zemích, kterou vydalo Kantorovo centrum při univerzitě v Tel Avivu. Mimo jiné v ní uvádí, že loni na internetu evidoval asi 112 antisemitských stránek v českém jazyce – od velkých portálů po malé blogy. V roce 2016 takových webů objevil 107. Tarant zdůraznil, že jde o jeho subjektivní zjištění. Antisemitské výroky se objevují buď v autorských textech, nebo v diskusi pod články. Antisemité jsou aktivní rovněž na sociálních sítích. „Je patrný určitý vzestup této aktivity,“ poznamenal Tarant. Na internetu se objevují různé konspirační teorie, například že Židé způsobili multikulturalismus, rozvracejí evropské národy nebo že stojí v pozadí migrační vlny. Některé antisemitské texty se objevují prakticky ve shodné podobě na několika webech, což má podle Taranta vyvolat pocit, že se o tématu mluví na více místech. Mnohé stránky jsou navíc spojeny s prokremelskou propagandou, typickým příkladem je Aeronet. „Ne všechny konspirační, falešné a prokremelské webové stránky musejí být současně antisemitské, ale téměř všechny antisemitské stránky jsou rovněž prokremelské,“ napsal Tarant ve zprávě Kantorova centra. Oproti roku 2016 naopak ubylo podle Taranta knih s antisemitským zaměřením, což patrně souvisí už se zmiňovaným Adamem B. Bartošem, který byl právě za takové publikace nepravomocně odsouzen.

Mačetou na Žida

Ačkoli antisemitské aktivity na internetu přibývá, na rozdíl od Francie či Německa se v Česku zatím neodehrávají fyzické útoky na židovské obyvatele. V tomto kontextu proto Česká republika může být podle Taranta stále považována za velmi bezpečnou. „Vidíme hlavně nárůst antisemitismu na internetu,“ potvrzuje jeho slova tajemník Federace židovských obcí Tomáš Kraus. Dodal, že situace v západní Evropě je mnohem vážnější. Zatímco policie v Česku podle Krause evidovala loni necelou třicítku trestných činů s antisemitským podtextem, ve Francii se tento počet naplní ani ne za den – je jich třeba i padesát. Francii už kvůli fyzickým či verbálním útokům opustily tisíce Židů. Bouřlivé protesty vyvolala koncem března vražda pětaosmdesátileté Mireille Knollové – motivem byl patrně právě antisemitismus. Žena přitom za okupace Francie jen těsně unikla transportu do Osvětimi. V roce 1942 při hromadném zatýkání židovského obyvatelstva v Paříži utekla s matkou do Portugalska. Vraždu odsoudil prezident Emmanuel Macron i další politici. Na její počest vyšly do pařížských ulic tisíce demonstrantů. V čele průvodu šlo za transparentem „Francie proti antisemitismu“ několik ministrů. Sdružení Gatestone Institute připomnělo i další útoky z letošního roku. Například v Marseille napadl student střední školy mačetou židovského učitele, který sice přežil, ale má vážná zranění. Student posléze řekl, že chtěl „setnout hlavu nějakému Židovi“. Na severním předměstí Paříže zase napadl muž patnáctiletou dívku, která na sobě měla uniformu židovské školy a náhrdelník s Davidovou hvězdou. Pořezal ji nožem ve tváři. Ve stejné čtvrti zkopali a zmlátili dva mladiství osmiletého chlapce, který měl na hlavě jarmulku.

Exkurze do Terezína

Že je v Evropě antisemitismus na vzestupu, potvrdil na podzim v rozhovoru pro Lidové noviny Daniel Citone, šéf evropské odnože B’nai B’rith, nejstarší mezinárodní židovské organizace na světě. „Takřka ve všech posledních volbách po Evropě bohužel dostaly populistické a krajně pravicové strany hodně hlasů,“ řekl Citone. „Antisemitismus je velmi spjat s populismem, ale také s muslimskou imigrací a nárůstem radikalismu v Evropě. Není to jen problém pro Židy, to jsme ostatně v posledních letech viděli při teroristických útocích. Víme už z historie, že kdykoli došlo k nárůstu populismu, vzrostl i antisemitismus. Ten bývá prvním projevem nenávisti, která se později obrací i proti dalšímu obyvatelstvu.“ Tomáš Kraus z české Federace židovských obcí uvedl, že by každého radikálního antisemitu vzal na prohlídku Terezína, aby na vlastní oči viděl, co to byl holocaust. U radikálních islamistů, kteří útočí na Židy v Evropě, je podle Krause problém ve výchově. „Od dětství jim bylo vtloukáno do hlavy, že Izrael a Židé jsou to největší zlo, největší nepřátelé,“ řekl Kraus. Politolog a filozof Pavel Barša soudí, že by celé Evropě pomohlo, kdyby se islamofobie trestala stejně jako antisemitismus. V rozhovoru pro web ČT24.cz řekl, že by pak evropští muslimové neměli pocit, že se vlády „paktují s Židy“ proti nim.

Kšiltovka místo jarmulky

Problémy má i Německo. Předseda německé Ústřední židovské rady Josef Schuster dokonce poradil turistům z Izraele, aby místo jarmulky raději nosili kšiltovku. Důvodem jsou přibývající antisemitské útoky, a to nejen ve čtvrtích, kde žijí přistěhovalci z arabských zemí. Minulý měsíc přitom napadl v Berlíně devatenáctiletý syrský uprchlík mladého Izraelce s jarmulkou. Mlátil ho opaskem a zasypal ho antisemitskými nadávkami. Poté, co po něm bylo vyhlášeno pátrání, se sám dostavil na policii. V Berlíně a dalších čtyřech německých městech po tomto incidentu demonstrovaly tisíce lidí proti antisemitismu – s jarmulkou na hlavě. V Polsku se zvedla protižidovská vlna na přelomu roku během sporu o kontroverzní zákon, který hrozí až tříletým vězením za připisování odpovědnosti za holocaust polskému národu a státu. „V posledních dnech jsme zaznamenali vlnu útoků na základě antisemitismu. Antisemitská prohlášení a komentáře, z nichž některé přímo napadaly velvyslankyni Annu Azariovou, přicházejí všemi možnými způsoby,“ uvedlo v únoru izraelské velvyslanectví ve Varšavě. Upozornilo, že se protižidovská tematika objevuje i ve veřejnoprávní televizi, kde například dva publicisté rozebírali, proč nemohou být koncentrační tábory označovány za polské, když šlo o německé tábory na polském území. „Když uplatníme stejnou terminologii, mohli bychom říci, že ty tábory nebyly ani německé, ani polské, ale židovské. Konečně, komu sloužila krematoria? Kdo tam umíral?“ prohlásil jeden z komentátorů. Ještě větší pobouření vyvolalo prohlášení polského premiéra Mateusze Morawieckého, že i někteří Židé nesli odpovědnost za holocaust. „Výroky polského premiéra jsou pobuřující,“ okamžitě reagoval izraelský předseda vlády Benjamin Netanjahu. „Máme tu problém s neschopností chápat historii a nedostatkem ohleduplnosti k tragédii našeho lidu,“ dodal na adresu polského premiéra. Ve stejnou dobu pak neznámý pachatel pomaloval izraelskou ambasádu ve Varšavě hákovými kříži. Před podzimními parlamentními volbami v Maďarsku se zase na mnoha místech objevily plakáty namířené proti finančníkovi maďarského původu Georgu Sorosovi. Doprovázel je text: „Nechceme, aby se nakonec smál Soros!“ Na plakátech byla rovněž poznámka, že 99 procent Maďarů odmítá ilegální migraci. Kampaň měla podpořit opakovaná tvrzení premiéra Viktora Orbána, že migraci organizuje právě Soros. Na plakáty lidé posléze dopisovali hesla jako Špinavý Žid nebo Hnusný Žid. Židovská obec upozornila, že kampaň probudila myšlenky z temného období maďarských dějin. Viktor Orbán později slíbil izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi, který navštívil Maďarsko, že v budoucnu už nebude antisemitismus nikdy tolerovat.

***

Psům a Židům vstup zakázán Nadace USC Shoah Foundation několik desítek let po skončení druhé světové války zaznamenala vzpomínky českých Židů, kteří přežili holocaust a po osvobození se vraceli do svých domovů. Mnozí z nich narazili na až neuvěřitelný antisionismus, v lepším případě na „necitlivý“ přístup českých úředníků. Trpkou zkušenost prožil třeba Kurt Gregor, židovský mladík z Holešova, který coby voják osvobozenecké armády dorazil na Šumavu. Na jedné hospodě tam visel nápis „Psům a Židům vstup zakázán“. Hostinský po okupaci sundal pouze německou část cedule, českou tam nechal. Nikomu to nevadilo, nikdo proti tomu neprotestoval. Až jeden český rotmistr nápis sundal. Do zvlášť těžké situace se mnohdy dostávali Židé, kteří si při sčítání lidu v roce 1930 zapsali německou národnost. Pro české úředníky to byli Němci. Bez ohledu na to, že se narodili v Čechách a přežili koncentrační tábory nebo ghetta. Poznala to například Marianne Zadikowá Mayová, kterou chtěl úředník poslat do Německa, byť se vrátila z Terezína. „Řekl mi:,Slečno, dokud máte to německé razítko na potravinových lístcích, já vám povolení k pobytu nedám. Já vám to dám teď na čtrnáct dní. Přineste mi jiné papíry, jinak půjdete za hranice, já nevím kam, ale tady zůstat nemůžete.‘ Řekla jsem:,Moje matka se tady narodila v roce 1890, já vám mohu přinést doklad, já mám její rodný list, její předci jsou z Čech z obou stran. Otec pochází z Křivoklátu a matka po generace z Prahy.‘ –,Na tom mně nezáleží, slečno, dnes mluvíme o jiných věcech,‘ odpověděl úředník.“ Trpkou zkušenost má za sebou rovněž Jaroslav Kraus, který i desítky let po konci války vzpomínal na to, jak několik lidí inzultoval, když na úřadech opakovaně slýchával: „Co ti žiďáci zase chtějí?“ Po Františku Bergmanovi zase úředníci požadovali, aby si změnil jméno – na nějaké víc české. Na to jim odpověděl, že až si změní jméno Klement Gottwald, bude o tom možná také uvažovat. Zuzana Kalabisová zase nemohla zapomenout na to, jak po návratu z Terezína přežila první noc. Musela totiž do noclehárny, úřady pro ni žádný volný byt nenašly. „Celé čtyři roky člověk sní, jak se vrátí domů, a pak je s tuláky v noclehárně. To byla šílená hořkost.“

Datum: 07.05.2018 , Zdroj: Týden , Strana: 18 , Autor: Pavel Baroc