Žárem se tavící okna vypadala jako křišťálová

SEVERNÍ ČECHY

Než stačili členové děčínské jednotky Hitlerjugend, příslušníci gestapa, pomocné policie, SS a mnozí další proměnit synagogu pod Pastýřskou stěnou v jeden velký plamen, zasáhl podmokelský starosta Anton Kreissl. V noci z 9. na 10. listopadu 1938 argumentoval tím, že by od plamenů mohly chytit i okolní domy. Díky tomu děčínská secesní stavba unikla osudům mnoha dalších synagog v někdejších Sudetech, jež padly během takzvané Křišťálové noci nebo též noci střepů – velkého protižidovského pogromu, od kterého dnes uplynulo přesně 80. let.

„Také Kreisslův nástupce, starosta Julius Stumpf byl vystavován neustálému tlaku, aby budovu nechal zničit. Ať už jej k tomu vedly jakékoli pohnutky, podstatné je, že tak neučinil. Jednou argumentoval například nedostatkem pracovních sil, jindy vhodným využitím budovy během války. Synagoga zbavená všech náboženských symbolů totiž sloužila v době okupace nejdříve jako skladiště wehrmachtu, od roku 1941 jako letecká modelárna Hitlerjugend a poté znovu jako vojenské skladiště,“ popsala Miroslava Poskočilová z děčínské židovské obce.

Násilí na židovské komunitě i jejím majetku začalo nejdříve na území nacistického Německa, ale rychle se rozšířilo i do Rakouska a Sudet, tehdy již připojených k hitlerovské říši.

Všemu předcházel atentát na sekretáře německého vyslance ve Francii Ernsta vom Ratha, kterého 7. listopadu 1938 několika výstřely zranil žid Herschel Grünspan. Nacistická propaganda toho využila a zostřila své protižidovské postoje. Atentát prezentovala jako součást velkého židovského spiknutí proti Němcům a jako snahu rozpoutat boje mezi evropskými státy.

Když vom Rath 9. listopadu během odpoledne zemřel, pronesl ministr propagandy Joseph Goebbels plamenný protižidovský projev, který si přítomní vyložili jako povel k začátku násilností. Zfanatizovaní výrostci, esesáci a gestapo vyrazili proto do ulic, jejich cílem se staly například výkladní skříně židovských obchodů, jejich byty a svatostánky. A právě střepy z tříštících se skel a tabulek praskajících žárem ohně daly vzniknout názvu Kristallnacht, neboli Křišťálová noc.

V pohraničí, tedy i na území dnešního Ústeckého kraje, se události odehrály jen zhruba měsíc a půl po podepsání mnichovské dohody v září 1938. Mezi mnoha zdejšími českými Němci vládla euforie a nadšení, že jsou konečně součástí Německa, židovské komunitě to však přinášelo čím dál větší komplikace.

„Uprchlíci z Německa, a to nejen Židé, ale i sociální demokraté, kteří ve své zemi už nemohli déle zůstat, přinášeli velmi nepříznivé zprávy. Také hitlerovská propaganda nabírala na obrátkách. V běžném životě se to projevovalo například tak, že děti od sousedů přestaly zdravit, na ulici se známí vyhýbali pozdravu a teplické spolky a organizace, ve kterých byli Židé často mezi zakládajícími členy, se snažily včlenit do stanov protižidovská ustanovení,“ popsal nesnadné měsíce před vypuknutím druhé světové války Michael Lichtenstein, současný předseda židovské obce v Teplicích.

Zdejší synagoga, postavená v neorenesančním slohu s maurskými prvky (otevřena roku 1882), patřila svou velikostí a výstavností k opravdovým skvostům židovské sakrální architektury nejen v Čechách, ale i v celé Evropě. Ohrožena ale byla už po podepsání mnichovské dohody. Začaly sílit hlasy žádající její zbourání nebo alespoň přestavbu, aby už nepřipomínala bohu zasvěcený dům. Během Křišťálové noci se ji ještě podařilo uchránit, o několik měsíců později už ale takové štěstí neměla.

„V prosinci roku 1938 starosta učinil opatření v rámci ochrany majetku, kterým uzavřel synagogu proti možnému působení vandalů a snažil se společně s říšskou správou nalézt nové využití pro budovu. Pokus o zachování stavby skončil v noci ze 14. na 15. března 1939, kdy při místních nepokojích byla synagoga zapálena. Do rána zcela vyhořela. Po rozhodnutí o demolici synagogy došlo k odstranění nejenom krásného objektu, ale v Teplicích skončila jedna významná kapitola města, kde žili Židé od roku 1414,“ upřesnil Lichtenstein.

Ze všech byly trosky

Obdobný konec přichystal osud i klasicistní synagoze v Mostě, novorománské v Kadani a Chomutově či maurské v Žatci, které vzplály během osudných hodin z 9. na 10. listopadu 1938. Ze všech zbyly trosky, jediná, která zůstala stát cela, byla žatecká synagoga. Nacisté sice pronikli přímo do budovy a podpálili ji, ale radní okamžitě nakázali hasičům, aby plameny dostali pod kontrolu. Shořelo jen vnitřní vybavení, zbytek se podařilo zachránit.

Od roku 2012 synagogu vlastní bývalý primátor Chomutova Daniel Černý. Letos se mu podařilo získat peníze na její obnovu. Až bude s rekonstrukcí hotov, chystá tu kulturní centrum a židovské muzeum.

Fakta

Křišťálová noc * Jako záminka k rozpoutání protižidovských akcí v noci z 9. na 10. listopadu 1938 posloužil atentát na německého diplomata Ernsta vom Ratha, kterého zastřelil židovský mladík Herschel Grünspan a k němuž došlo o dva dny dříve. * Bylo zničeno zhruba 7 500 židovských podniků a vypáleno přes 1 200 synagog na území Německa, Rakouska i českého pohraničí. * Během Křišťálové noci zemřelo 91 lidí, mnoho Židů spáchalo v následujících dnech sebevraždu nebo bylo odvlečeno do koncentračních táborů. Které synagogy v kraji byly vypáleny a zničeny během Křišťálové noci: Kadaň, Most, Chomutov, Žatec (zdejší synagogu se však podařilo zachránit a existuje do dneška) 31. prosince 1938: Ústí nad Labem 15. března 1939: Teplice

9.11.2018 Mladá fronta DNES str. 14 Severní Čechy

Mirka Salavová