15.8.2011   Zdroj: Strakonický deník  ONDŘEJ KOLÁŘ 
      Písek – Roku 1919 se z Přerova, svého dosavadního bydliště, přestěhovali manželé Stösslovi do Písku, do domu v Přemyslově ulici na Pražském předměstí čp. 228/17, který patřil Kamiliným rodičům, manželům Neumannovým. Leoš Janáček do Písku a rovněž do tohoto domu poprvé zavítal na sklonku června roku 1924.
            Kamila Stösslová se narodila 12. září 1891 v Putimi, kde tehdy žili její rodiče židovského původu a kde její otec Adolf Neumann (1864 - 1942) provozoval řeznictví. Ještě v dětství se Kamila s rodiči a sourozenci přestěhovala do Písku, kde se roku 1912 provdala za obchodníka Davida Stössla z Markvarce, narozeného roku 1889 v moravské Strážnici.
            V létě roku 1917, při seznámení s třiašedesátiletým Leošem Janáčkem při pobytu v lázních Luhačovicích, žili Stösslovi s dvěma syny již v Přerově.
            Zprvu se zřejmě nejednalo o jednoznačně dvoustranný vztah Leoše Janáčka a Kamily Stösslové. Společenská, otevřená a na svou dobu jistě emancipovaná Kamila se stala nejprve rodinnou přítelkyní manželů Janáčkových, neboť skladatelově ženě Zdeňce psala v prvních letech dopisy přinejmenším stejně tak často jako Leoši Janáčkovi.
            Časem se Leoš Janáček začal Kamile dvořit, na což se nejdříve dívala s úsměvem, ale potom jí osobní kontakt začal být, jak vyplývá z korespondence, poněkud nepříjemný.
            Podruhé se Leoš Janáček setkal s Kamilou Stösslovou krátce v Luhačovicích v červenci roku 1918, s oběma manželi o Vánocích roku 1919 v Praze a s Kamilou zvlášť opět v Luhačovicích v létě roku 1921. Zároveň si často psali (knižní edici Janáčkových dopisů Kamile připravila roku 1990 Svatava Přibáňová). V Janáčkových listech najdeme zmínky o tom, že si dopisoval též s píseckými hudebníky Otakarem Ševčíkem, Aloisem Kodlem a Cyrilem Vymetalem, a rovněž o jeho touze navštívit Písek. „Můžete si být jistá, že bych Písek, to Vaše království, rád viděl,“ psal 18. srpna 1921 Kamile, ale k cestě se odhodlal až téměř za tři roky.
            Svůj první příjezd do Písku oznámil Leoš Janáček Kamile v dopisu z 25. června 1924, v němž stojí: „Odjedu tedy na Písek v pátek 27. VI., osobním vlakem o 10.25. Budu tedy v Písku o 15.22 a vystoupím na pražské zastávce.“ Po návratu do Brna Kamile 30. června 1924 napsal: „Děkuji Vám za veselé a rozmarné dny, za Váš stálý úsměv i rozpustilost, za Vaši milost a starost o mne. Byly to tři krásné dny, jež neměly stínu. (…) Děkuji Vám za pohostinnost a Vaší pí. matce i otci i muži za přátelské přijetí. Vykládám doma o něm a rád bych se Vám odvděčil. Trochu slz mi skropilo oči v železničním vozu! Co dělat, když je čas neúprosný ve svém běhu…“
            Od té doby se Leoš Janáček s Kamilou i s oběma manželi Stösslovými stýkal čas od času v Praze, Písku, Brně a roku 1927 opět v Luhačovicích. Dopisy podávají svědectví, že si skladatel Písek oblíbil. 22. října 1924 Kamile napsal: „A přece byly Benátky krásné, ale Písek -Přemyslova 17 I. poschodí je ještě teplejší než horké Benátky.“ V dopisu z 29. ledna 1926 se s posteskem zmínil o nedávném úmrtí historika Augusta Sedláčka, který žil v Písku. 10. března 1927 Leoš Janáček Kamile psal: „Ach, kdyby lítávalo letadlo Brno – Písek, tak i na pět minut bych přiletěl.“
            Podle veškerých autentických svědectví byl vztah Leoše Janáčka a Kamily Stösslové veskrze platonický. Již roku 1924 Kamila svého přítele ujistila, že pokud by nebyl tak starý, manžel by jí nedovolil vést s ním ani korespondenci. Zarážející je skutečnost, že ačkoliv pro Leoše Janáčka byla Kamila zdrojem fantazie a umělecké inspirace, ona si ho vážila pouze jako zajímavé osobnosti – k jeho hudbě nenašla žádný vztah, jeho skladby jí nic neříkaly. Teprve v dubnu roku 1927 si Leoš a Kamila začali – po deseti letech přátelství – tykat.
            Na sklonku července roku 1928 přijela Kamila s manželem Davidem a synem Ottou na Hukvaldy, kam ji předtím Leoš Janáček častokrát marně zval. Podle dobových svědectví přijela Kamila svérázně oblečená tak, jak si asi představovala prostý venkovský oděv, takže se od místních obyvatel nedočkala ani sblížení, ani respektu. Ti zároveň očekávali – jak podle Janáčkova vyprávění či jiných informací předpokládali – jakousi éterickou nebo démonickou bytost, a byli zklamáni zjevem průměrně pohledné, tuctové obtloustlé ženy ve středním věku.
            Během pobytu Stösslových na Hukvaldech Janáček onemocněl. 10. srpna 1928 ho Kamila doprovodila do nemocnice v Ostravě, kde skladatel o dva dny později zemřel. V závěti odkázal Janáček Stösslové tantiémy z vydávání a provozování hudebních skladeb Zápisník zmizelého, Káťa Kabanová, Z mrtvého domu a 2. smyčcového kvarteta Listy důvěrné – tedy z prací, které sám pokládal za výsledek inspirace z jejich vztahu.
            Kamila Stösslová tohoto dědictví neužívala dlouho. Zemřela v Písku 22. června 1935, v necelých 44 letech, a byla pohřbena na židovském hřbitově v Písku. Její manžel David Stössel, tolerující neškodný vztah své ženy a hudebního skladatele světového věhlasu, z obav před německou hrozbou na sklonku třicátých let 20. století emigroval z Československa.