5.6.2012   Zdroj: ČRo - rádio Česko   Leo Pavlát 
       „Slova mohou působit jako nepatrné dávky arzenu: polykáme je bezděky, zdánlivě nepůsobí, ale po určité době člověka otráví,“ napsal německý židovský univerzitní profesor Victor Klemperer ve své knize „Jazyk Třetí říše“. Sám oběť nacistického pronásledování, analýzou jazyka nacistických představitelů a jejich tiskovin doložil totalitní systém manipulace s jazykem jako nástrojem zastírání a lži.
       Kryptojazyk nacistů se stal proslulý: Vrazi tak například nehovořili o „vyhlazení Židů“, ale o „konečném řešení“. Namísto „deportace do vyhlazovacích táborů“ užívali termín „evakuace na východ“ či „repatriace“, termínem „zvláštní zacházení“ rozuměli „zabít“.Svůj kryptojazyk měli i komunisté jak ve své krvavé, tak i rutinně lživé podobě. Když vraždili své odpůrce, pravili, že „lid svým rozhodným vystoupením smetl nepřátele z cesty, aby už nikdy nepřekáželi“. Likvidace protivníků skutečných či domnělých pro ně také byla „vykázáním na smetiště dějin“, „naplněním historického poslání dělnické třídy“.Nechvalně známý se stal též kryptojazyk komunistů k zastření ekonomického marasmu. Ceny se za jejich panství nezvyšovaly, nýbrž vždy jen „upravovaly“. „Složitosti dodavatelsko-odběratelských vztahů“, „kazy ve stylu a metodách práce“, „necitlivé reagování na potřeby a problémy pracujících“, „nezabezpečení celostátního souladu zájmů jednotlivců a společnosti“ – to vše byly obraty kamuflující nedostatek zboží, katastrofické služby, nefungující hospodářství.Není třeba uvádět více příkladů. Kryptojazyk je průvodním jevem všech totalitních režimů a „newspeaku“, politicky upravené novořeči, věnoval roku 1950 příznačně celou kapitolu George Orwell ve své proslavené vizi absolutního totalitního státu v románu „1984“.Dnes však máme rok 2012, totalitní režim je u nás téměř 23 let minulostí a není pochyb, že i česká demokracie vyvinula svůj kryptojazyk. Nemám teď na mysli každodenní vytáčky politiků: „Braní věcí na vědomí“ coby vyčkávání, jak se věc vyvine. „Hledání podpory napříč politickým spektrem“ coby obrat pro zlanaření chybějících poslanců ber kde ber. Odmítnutí „předčasné spekulace“ či odkaz „na různé alternativy“ coby upozornění, že mluvčí o tématu nemá ponětí, anebo na ně nemá názor.Skutečný kryptojazyk současnosti je tak jako jeho totalitní vzory jiného druhu: odkazuje k utajení fakt a zvůli; k hrubému zvýhodnění jedněch na úkor druhých, a tedy poškození neprivilegovaných. Tak i kryptojazyk současnosti zůstává stejně jako v minulosti především doménou mocných, přesvědčených o své nepostižitelnosti. Je to jazyk politiků a jejich kohorty, lidí, kteří si svým myšlením nezadají s všemocnými lenními pány, gubernátory a paši. To jsou ti, kdo organizují „losovačky“, milióny „odklánějí“, „vysoutěžují“ a „optimalizují“.A nezapomeňme na již kultové označení dnešního českého jazyka pro milióny z ruky do ruky: „pytlík“ a „krabici“. V papírovém pytlíku předával milión někdejší šéf Sněmovny Miloslav Vlček. K více než miliónové hotovosti od příbuzných z ciziny, také v pytlíku, jen igelitovém, se již předtím přihlásil jiný socialista, „křišťálový“ Stanislav Gross.V krabici od bot uložené jakožto dědictví měly být peníze nalezené u někdejšího vysokého úředníka ministerstva zahraničí Karla Srby. A krabice jako synonymum pro špinavé peníze, nikoliv již od bot, ale invenčně od vína, nejnověji proslavila dalšího sociálního demokrata, Davida Ratha.Jazyk je reflexí aktuální životní zkušenosti. Žijeme mezi pytlíkem a krabicí.Autor je ředitel Židovského muzea v Praze