(Lubomír Stejskal) 12.7.2012   idnes.cz - blog
OH: Je minuta ticha opravdu takový problém?
     • Občanský letopočet 2012 nabízí v rámci izraelského olympionismu trojí ohlédnutí. Šedesáté výročí premiérové účasti sportovců židovského státu na letních hrách (Helsinky 1952), 20. výročí zisku první izraelské olympijské medaile (Barcelona 1992) – a vzpomínka nejčernější z černých: v září uplyne čtyřicet let od masakru na mnichovských hrách, při nichž bylo po bezprecedentním teroristickém útoku palestinskoarabských teroristů na izraelskou olympijskou vesnici zavražděno jedenáct členů výpravy židovského státu. Tato děsivá událost se znovu dostala na pořad dne před letošními hrami v Británii.
       Začátkem letošního května se v médiích objevila zpráva o on-line petici, jejíž autoři vyzývají, aby během zahajovacího ceremoniálu londýnských her byla držena minuta ticha za Izraelce zavražděné ve dvaasedmdesátém v Mnichově. Iniciátoři spolupracují s Ankie Spitzerovou, vdovou po jednom z usmrcených, trenérovi šermu Andre Spitzerovi. Paní Spitzerová v průvodním dopise uvedla: Žádám o minutu ticha na londýnské olympiádě a každých dalších hrách. Tím bude před celým světem dáno jasně najevo , že to, co se stalo v roce 1972, nebude se už nikdy opakovat.
       Dodnes si vybavuji den, kdy jsem se o té hrůzné skutečnosti dozvěděl. Bylo to něco děsivého, ohromujícícho, šokujícího. Po prvním přečtení novin neuvěřitelného, absurdního. Ďábelský akt nenávisti přesahující meze lidského chápání. V dějinách olympismu čin nevídaný, jdoucí proti všem elementárním zásadám tohoto hnutí.
        Při vzpomínce na otřes, který tehdy masark vyvolal, mám za to, že jedna minuta ticha jednou za čtyři roky je minimum z toho, co by olympijské společenství mohlo k uctění památky jedenácti Izraelců udělat. Mezinárodní olympijský výbor (MOV) ani organizátory by to nestálo ani cent. Z hlediska logistiky zahajovacího ceremoniálu by to byl bod jednodušší než jednoduchý. Stačí, aby moderátor akce v jejím průběhu požádal přítomné o minutovou pietu – a připomněl důvody.
        Kdybychom nežili ve světě podřízeném diktátu politické korektnosti, problém by to bezpochyby nebyl. My však v takovém světě, žel, nežijeme.
        MOV nechce o minutě ticha ani slyšet. Slovy jeho tiskové mluvčí Emanuelly Moreauové: Výbor vzdal čest zavražděným Izraelcům při mnoha příležitostech a bude tak činit i nadále. Nicméně na zahajovacím ceremoniálu v Londýně s něčím takovým nepočítá. Tečka.
       V Izraeli panuje nad takovýmto postojem roztrpčení. Premiér Benjamin Netanjahu při pondělním (9/7) setkání s olympioniky před jejich blížícím se odletem do Británie znovu vyzval MOV, aby se zasadil o minutu ticha při zahajovacím ceremoniálu. To je přesně to, co je zapotřebí udělat, dodal.
       Nejinak to vidí i ministryně sportu Limor Livnatová. Nemá důvod brát si servítky. Oni byli zavražděni v olympijské vesnici, o níž plným právem předpokládáme, že symbolizuje mír a naději na vzájemnou koexistenci, a to pouze proto, že byli Židé, že byli Izraelci. Vyjádřila naději, že MOV nakonec své stanovisko přehodnotí a minutu ticha do úvodního ceremoniálu zařadí.
       Leč ani v samotném Izraeli není na tuto věc jednotný názor. Jediný zástupce židovské státu v MOV, Alex Gilady, má pro postoj MOV pochopení. Soudí, že ještě nenastala ta pravá chvíle pro uskutečnění takového aktu, což ministryně Livnatová zásadně odmítá. Čtyřicet let je podle ní dostatečně dlouhá doba (aby bylo možné pietu na olympiádě uskutečnit). Nicméně Gilady naznačil ještě jeden důvod – a zde se obloukem vracím k oné politické korektnosti. Podle jeho výkladu by to pro nepřátele Izraele byla vítaná záminka k bojkotu londýnských her. A jsme u podstaty věci. Abychom si arabské delegace nepohněvali, raději se stáhneme do ulity politickokorektního alibismu a na oběti z Mnichova tiše zapomeneme.
        Je to nechutné, pokrytecké, v pravém slova smyslu neolympijské. A vůči obětem krajně urážlivé.
      Kladu (si) otázku. Když je velká část mezinárodního společenství takto netečná v této záležitosti, jak velkou podporu může Izrael očekávat v případech, kdy s jeho sportovci odmítají na olympiádě soutěžit reprezentanti některých muslimských zemí? Anebo ve věci soustavných aktů agrese, kterých se dopouštějí teroristé z Pásma Gazy ve spolupráci s tamní teroristickou administrací napadáním jeho teritoria raketami krátkého doletu?