Zdroj: (Břetislav Olšer) 17.7.2012   idnes.cz - blog  
Za urážku islámu fatwa i smrt, co ale za ponížení Židů a Talmudu..?
Alláhu akbar, jsi prostě ten největší z těch největších...
       Jako by to bylo včera. Prolézal jsem labyrintem tisíciletého sloupoví v Larnaku, s okem na hledáčku foťáku. Úžasné záběry. Periferním viděním jsem postřeh Egypťana v galábii, s turbanem na hlavě, jak na mě spiklenecky kývá, abych šel za ním. Za rohem mi pak ukázal svoji kompozici záběru, co a jak mám vyfotit. Zmáčkl jsem spoušť a šel dál. Muž v galábii však začal křičet, že chce peníze.
        Mávl jsem rukou a hleděl si svého. Bakšiš za nic. Nepovažoval jsem jeho "radu" za přiměřenou odměně. Muž ale vřeštěl dál, až se seběhli ostataní a hlavně můj arabský tlumočník Izmail. Ten začal vyjednávat s křiklounem. A najednou prý nejde o peníze, ale údajně jsem měl plivnout na Korán toho lháře. A tasil svatou knihu, kterou měl schovanou pod galábií. To už ale bylo nad mé síly. A tak jsem se vrhl na muslima, naštěstí mě tlumočník zabrzdil, vzal si stranou strašáka v turbanu, chvíli si tajuplně šeptali, pak mu něco strčil do dlaně a byl klid. Zjistil jsem, že mě "zachránilo" deset dolarů. A zachránilo doslova. Plivnout na Korán je na docela slušnou fatwu. A zdali šlo o směšný výmysl nebo ne, to nehrálo žádnou roli. V muslimském světě... Vysvětlil mi Izmail.
        V Afghánistánu stačila tamním muslimům jen zvěst o tom, že pastor Wayne Sapp údajně spálil výtisk Koránu v kostele na Floridě. Ihned se jich tisíc vrhlo na zahraniční osoby, zabili jedenáct až dvacet pracovníků mise OSN, dvěma z nich přímo uťali hlavy. Nory, Švédy, Dány… Bez soudu. Mírumilovně, jak to ostatně islám zvládá na jedničku. To není válka civilizací, ale marný boj inteligence s tím největším tmářstvím primitivů… Jak jsem si mohl zavařit já, vymyšleným "plivnutím na Korán", nechci ani domyslet.
         Jakmile se totiž „bezvěrec“ dotkne Koránu, natož aby po něm plivl, nebo zesměšňuje karikováním Proroka, je oheň na střeše, vyhlašují se fatwy a jiné msty, když však islamisté spáchají atentát na Manhattan, je z toho slávy v muslimském světě, tisíce lidí se raduje, rozdávají se dětem bonbóny. Satan byl poražen. Nebo zrádce jako alžírský spisovatel Boualem Sansal, který sice v minulých dnech obdržel cenu Gallimard za své novely psané v arabštině. Ovšem i v Izraeli čtený autor se dopustil těžkého hříchu, letos v květnu navštívil knižní veletrh v Izraeli.
         V důsledku toho se Kolegium arabských velvyslanců, která literární cenu sponzoruje 15 tisíci eury, rozhodla částku neposkytnout. Ne že by literární dílo bylo náhle shledáno horším, literární cena udělena byla, ale bez „obálky“. Kolegium arabských velvyslanců sdělilo, že se rozhodlo odvolat sponzorování literární ceny za za dílo , protože Arabská liga je defakto ve válce s Izraelem. Autor, který 28. 6. 2012 cenu obdržel, řekl, že arabské země, včetně jeho vlasti Alžírska, se uzavírají do vězení intolerance. Hamas prostřednictvím svého mluvčího nazval Sansalovu návštěvu Izraele zradou palestinského lidu.
          Když však někdo uráží Židy, Izrael nebo judaismus…? Nositel Nobelovy ceny za literaturu Günther Grass otiskl báseň s názvem "Co musí být řečeno". Tématem básně je napětí mezi Izraelem a Íránem a hlavní myšlenka je tato: křehký mír na Blízkém východě ohrožuje zejména Izrael. Celý svět prý kritizuje Írán za netransparentnost v jeho jaderném programu, že prý chce mít jaderné zbraně. Přitom Izrael - jak píše Grass - sám nikdy neřekl, že jaderné zbraně má, nikdy nepustil kontrolu ke svému jadernému arzenálu. Grass v básni také kritizuje Německo za to, že Izraeli prodal ponorku, která dokáže nést zbraně velkého ničení.
          Srovnávat inteligenci Izraelců s primitivismem islamistů je faux pas. Židé v Izraeli se už 63 roků jen brání okolním arabským zemím, které nic nezměnily na svém cíli – vyhladit Izrael a svrhnout ho do moře. U nás by se řeklo. Přiměřená obrana. Je ohrožen život Izraelců a mají proto právo se bránit. Jako jediní zažili holocaust, úplné zničení šoa. V jeruzalémském Muzeu holocaustu Yad Vašem - Věčné jméno mi šel mráz po zádech, když v prostorách, v nichž bylo nad mojí hlavou holograficky rozzářených milion hvězd a dojímavý hlas četl jména milionu a pěti set židovských dětí z šesti milionů umučených Židů... „Dám jim ve svém domě a na svých hradbách památník se jménem, jež nebude vymýceno.“ (Izaiáš 56:5).
          Brusel je hlavním městem Evropy, pokud tedy uznáváte Lisabonskou smlouvu a klon RVHP zvaný EU. V rámci “Týdne proti izraelskému apartheidu” inscenovali herci, co by si jinak v pořádné dramatizaci ani neštěkli, na hlavní bruselské pěší zóně antisemitskou šou. Jasnou provokaci. Postavili si k tomu vojenské kontrolní stanoviště. Hrali izraelského vojáka v nesmyslné uniformě, střílejícího na arabského chlapce před očima jeho matky. Kdy „herci” zinscenují, jak sebevražedný atentátník zabil v Tel Avivu na diskotéce přes dvacet židovských dětí? “Herečka” hraje izraelskou vojačku, jež brutálně odtrhující dítě těhotné arabské matce.
          Nakonec vyzvali herci přihlížející k bojkotu Izraele. Toho Izraele, který má na tisíc mešit, státní jazyk hebrejštinu a arabštinu, zatímco v málokteré islámské zemi je postavena jediná synagoga. Navíc tam slovo hebrejsky je rozsudkem smrti. Představení hereckých ochotníků vrcholí hromadnou popravčí scénou, zřejmě mají “herci” zkušenost s podobnými tragédiemi Židů v Osvětimi.
         Napadá mě jediné smysluplné přirovnání. Olomoucký řidič autobusu Roman Smetana, který kreslil na předvolební reklamy, musel do vězení. Muž, jenž ke sloganům psal dodatky a politikům přikresloval tykadla, pokreslil desítky potisků politických stran na autobusech olomoucké MHD, kde sám pracoval jako řidič. U soudu za to dostal od soudkyně Markéty Langerové, manželky tehdejšího poslance a lídra ODS v Olomouckém kraji Ivana Langera, trest 100 hodin obecně prospěšných prací. Ty však odmítl odpracovat, zaplatil pouze nařízenou náhradu škody 15,5 tisíce korun ODS, která se jí u soudu domáhala. Proto mu soudkyně trest přeměnila na 100 dní vězení.
         Jaký je rozdíl mezi Smetanou a skoro identickým příběhem, na který doplatil deník Jyllands-Posten, když na konci září 2005 zveřejnil dvanáct karikatur proroka. Ta, která tehdy vyvolala snad nejostřejší reakce, se znovu objevila ve vydáních pěti předních dánských novin. Na kresbě má Mohamed na hlavě turban, od něhož vede zápalná šňůra. Turban má tvar bomby. Tykadélka nebo bomba? Jde v obou případech o neškodnou kresbu. Právě autora kresby Kurta Westergaarda se však na rozdíl od Smetany chystala zavraždit trojice lidí, kterou dánští policisté nedávno zakli. Jako Smetanu u nás. V reakci na to se rozhodli vydavatelé Jyllands-Posten a čtyř dalších deníků Westergaardovu kresbu otisknout znovu.
          Že by se naštval i řidič Smetana a pokreslil plakáty znovu? Dánsko přidělilo policejní ochranu většímu počtu mužů, kteří se jmenují stejně jako autor karikatury proroka Mohameda, a jimž anonymové vyhrožovali smrtí. Probůh, nebo snad Proalláh? List Copenhagen Post napsal, že 81 Dánů se jmenuje Kurt Westergaard stejně jako karikaturista. Jeho manželka Gitte musela opustit své místo učitelky v mateřské školy v Aarhusu, kde pracovala 25 let. Její nadřízení jí sdělili, že se tak stalo kvůli obavám o bezpečnost dětí a na nátlak rodičů. Co kdyby si soudkyně Langerová spletla řidiče Smetanu se Smetanou komponistou. Kdoví, jestli ta talárnice ví, že Bedřich Smetana je už dávno po smrti a do vězení by asi nedorazil...
         Islámská zloba nezná mezí. Neznámý útočník se pokusil zapálit dům švédského karikaturisty Larse Vilkse (53). Podle informací agentury Reuters to oznámila švédská policie. Výtvarník nebyl v okamžiku útoku doma. Vilks v roce 2007 urazil mnohé muslimy karikaturou proroka Mohameda se psím tělem. Byl za to vystaven řadě vyhrůžek a dokonce i hrozbám smrtí. Přesto svůj záměr napsat muzikál s názvem Dogs (Psi) oznámil už vloni na podzim. Hlavními postavami by měli být íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád, švédský premiér Fredrik Reinfeldt a členové mezinárodní teroristické organizace Al-Kajda. Vilks poznamenal, že není nepřítelem muslimů a že se svými odpůrci hledá dialog, ovšem nikoliv usmíření. “Není s čím se smiřovat. Nic není tak svaté, aby to nemohlo být vystaveno rouhání,” dodal.
         Nějaká polemická věta a rouhání je možná hřích, větší nebo menší, ale o tom by měl rozhodovat případně Nejvyšší soudce. A jak se ruší dvojí zdanění, měl by přestat platit i metr dvojího trestu. Jeden pozemskou vraždou, druhý Božím soudem. Rouhání však rozhodně není hodné srovnání s hrdelním zločinem, kterým by za zmíněný hřích trestali sebevražední či jiní atentátníci - mučedníci, islamisté…
         Ve čtrvrtek 28. června ministryně zahraničí Evropské unie Catherine Ashton velmi ostře odsoudila slova prvního íránského viceprezidenta Mohammada-Réza Rahimiho, jenž se v minulých dnech v Teheránu zúčastnil Mezinárodní konference o boji proti drogám. Mezi šokující zvěsti z jeho projevu patří i slova, týkající se Talmudu, soupisu rabínských diskusí o židovském zákonu a etice, jíž židovská tradice považuje za zásadní. Právnické a etické promluvy jsou orámovány řadou legend a příběhů, které slouží jako dokreslení tematiky:
         „Židovský Talmud je vinen za šíření drog ve světě…, Talmud učí, že se mají zničit všichni, kteří vystupují proti Židům…, Talmud přikazuje Židům pít krev všem ostatním národům…, Írán dá finanční odměnu každému, kdo bude hledat a najde jediného sionistu, který propadl drogám. Nejsou tací, což je důkaz, že sionisté jsou zapleteni do obchodu s narkotiky…., podle směrnic sionistů gynekologové zabíjejí černošské kojence…“ a ještě mnohé další „perly“ projevu, za nejž by se nemuseli stydět ani ministr říšské propagandy Goebbels...
        Muslimský šejch Omar Bakri zase hrozil britskému hudebníku, Siru Paulu McCartneymu, že se stane terčem sebevražedného útočníka, uskuteční-li své plány a vystoupí v Izraeli. Paul McCartney, bývalý člen skupiny Beatles, odmítl tlak proarabských skupin, aby vystoupení v Izraeli zrušil. Bakri v rámci pravidelného každotýdenního internetového kázání z Libanonu, kde žije v exilu po vyhoštění z Velké Británie, prohlásil, že McCartney si vystoupením udělal „víc nepřátel než přátel“.
        „Namísto podpory lidu Palestiny v jejich utrpení, McCartney oslavuje krutosti okupantů. Ten, kdo je okupován, by měl dostat pomoc. Přítel našeho nepřítele je náš nepřítel. Proto Paul McCartney je nepřítelem každého muslima…” řekl Omar Bakri. "Evropa upadá do temnoty a ve snaze uspokojit okrajová práva menšin není schopna ochránit nejzákladnější práva svých vlastních lidí" zaznělo z úst zavražděného filmového režiséra Theo van Gogha, co natočil pravdu o islámských ženách.
         Cestou po telaivském nábřeží jsem minul středisko vodních sportů, jehož součástí byla i diskotéka Rasija. Byla… Jednoho letního večera roku 2001, kdy se u vchodu tísnily stovky mladých, tance a hudby dychtivých Izraelců, většinou z rodin ruských přistěhovalců, vešel do davu šílený palestinský sebevrah s dynamitem kolem pasu, který vzápětí odpálil. Nechal tak pro satanskou hudbu roztrhat sebe i jedenadvacet bavících se chlapců a dívek, sto dalších výbuch těžce zranil. Žádný z nich nikoho neurazil, natož Korán či Proroka... Ani po dvou letech od této tragédie nebyl klub zprovozněn. Postaven je pouze pomník obětem.
          K nebi však dál ponuře trčela polorozbořená střecha explozí zničeného tanečního sálu. Zastavil jsem se před otřesným dílem zkázy a v písku u svých nohou jsem zahlédl žárem do černa osmahlou minci. Izraelský šekel; asi tam zbyl jako němý svědek krutého pekla. Možná právě touto mincí se jedna z obětí zrovna chystala zaplatit… Stál jsem zádumčivě u pomníku obětí a s pietou přemýšlel o pomíjivosti života a také o sobě, jak je vše nejisté, když neznáme den ani hodinu své zkázy...
          Inu, děs a hrůza z toho, jak obří je rozdíl mezi civilizací obyvatel Pásma Gazy, Pákistánu, Afghánistánu a Evropy... Jen se pořád bojím o Jarka Nohavicu. Co když na něho uvrhne nějaký imám likvidační fatwu kvůli jeho rozverné písničce o třech čunících nebo o šansonu Jeruzalém, o hlavním městu Izraele…? A co Jarda Wykrent s písní o rabínově dceři Sáře…? Palestina je virtuální název jako byl Protektorát Böhmen und Mähren