2.8.2012   Zdroj: Zpravodajství ČTK  
Lidingo/Praha 2. srpna (ČTK) - Jeho postava v dlouhém plášti s širokým kloboukem na hlavě byla tehdy pro maďarské Židy prakticky jediným symbolem naděje. Dvaatřicetiletý švédský diplomat Raoul Wallenberg riskoval život, švédské dokumenty vydával Židům na pochodech smrti, rozdával potraviny, oblečení, léky. A dokázal zabránit vyhlazení budapešťského ghetta nacisty. Celkem v Budapešti od července 1944 do ledna 1945 zachránil desetitisíce až 100.000 Židů před transportem do vyhlazovacích táborů. Osudným se mu stalo až osvobození Rudou armádou - dva roky po válce byl zřejmě zastřelen v moskevské věznici. Wallenberg se narodil před 100 lety, 4. srpna 1912.
       Rodina Wallenbergů byla jedna z nejbohatších a nejváženějších ve Švédsku: dědeček byl velvyslancem, strýc s tetou založili banku Enskilda, otec byl námořním důstojníkem. V roce 1930 Raoul vystudoval ve Švédsku obor ruština-kreslení a o pět let později na Michiganské univerzitě v USA architekturu. Poté pracoval v Jižní Africe pro švédskou firmu prodávající stavební materiál a krátce u pobočky dánské banky v Haifě (dnešní Izrael).
       V roce 1941 se ve Švédsku setkal s maďarským Židem Kolomanem Lauerem, který vedl exportní firmu, a brzy se stal jeho společníkem. Jako mezinárodní ředitel obchodní společnosti pro střední Evropu Wallenberg hodně cestoval, i do Maďarska, které bylo tehdy ještě relativně bezpečným místem. Když však Německo v roce 1943 prohrálo bitvu u Stalingradu, Maďarsko se rozhodlo následovat příkladu Itálie a vystoupit z nacistické koalice. Nato reagoval Hitler v březnu 1944 obsazením Maďarska.
       Budapešť se rázem stala městem hrůzy, nacisty organizovaných masových deportací Židů a řádění band Šípových křížů. Začátkem roku 1944 žilo v maďarské metropoli asi 700.000 Židů. Než Wallenberg v červenci 1944 do Budapešti přijel, přežilo už jen 230.000 Židů. Konce války se ve městě dožila asi polovina, z toho na 100.000 vděčí za život právě Wallenbergovi.
       Mladý diplomat z budovy nynější britské ambasády, kde tehdy sídlila banka, pomáhal Židům netradiční diplomacií včetně zastrašování, úplatků a kontaktů s manželkou tehdejšího maďarského ministra zahraničí. Židům v transportech rozdával diplomatické dokumenty, tzv. ochranné pasy, pomáhal sirotkům, ženám. Zabránil likvidaci budapešťského ghetta. Mnozí Židé také přežili v asi 32 takzvaných chráněných domech - na některých z nich byly například cedule Švédská knihovna nebo Švédský výzkumný ústav.
        Wallenbergův humanismus, obětavost a snaha pomoci vycházely podle jeho blízkých z podstaty jeho povahy. K podobné aktivitě se podle své sestry Niny rozhodl již v roce 1942.
        Podle novějších zjištění Wallenberg též před vysláním do Maďarska intenzivně komunikoval se švédskými politiky a dobře znal i maďarské hnutí odporu. Wallenbergova diplomatická práce v Budapešti měla podle nich být jen zástěrkou jeho skutečného poslání tajného emisara Výboru pro válečné uprchlíky, který zřídil americký prezident Franklin Roosevelt, aby se pokusil zabránit vyhlazení Židů v Evropě.
        Tragický konec Wallenberga je stále zahalen tajemstvím. Když odjížděl 17. ledna 1945 v doprovodu ruské eskorty navštívit velitele sovětských vojsk v Debrecínu, při loučení se svými přáteli jednomu z nich řekl: "Nejsem si jist, zda odjíždím jako host nebo vězeň. Ale do osmi dnů se vrátím." Od té doby ho nikdo z jeho známých neviděl.
      Sověti, kteří ho možná považovali za amerického špióna, ho odvezli do moskevské věznice Lubjanka (patřící tajné policii KGB), kde se s největší pravděpodobností stal obětí čistek sovětského diktátora Josifa Stalina. Podle sovětských dokumentů, které byly odtajněny v roce 1993, měl jeho zatčení nařídit tehdejší náměstkem lidového komisaře obrany a pozdější premiér Nikolaj Bulganin. Existují však údajně svědectví několika bývalých vězňů, kteří se údajně s Wallenbergem setkali i po roce 1947.
       Oficiální stanovisko Moskvy z února 1957 bylo, že zemřel v moskevské věznici 17. července 1947 na infarkt. Jasno do případu nevnesla ani desetiletá práce švédsko-ruské komise, která v lednu 2001 konstatovala, že švédská vláda udělala dva a půl roku po Wallenbergově zadržení, tedy v letech, kdy byl ještě naživu, překvapivě málo pro jeho propuštění.
        Po druhé světové válce se Wallenberg stal pro Švédy národním hrdinou a legendou. V několika městech po celém světě má pomník. Spojené státy mu v roce 1981 udělily, jako teprve druhému v historii, čestné občanství, byl též oceněn titulem Spravedlivý mezi národy.
        Podle jeho života bylo natočeno několik filmů, například americký televizní snímek Wallenberg: A Hero's Story s Richardem Chamberlainem v titulní roli, nebo německý dokumentární film z roku 2007 Případ Raoula Wallenberga: Zachránce a oběť.