|
19.2.2011 Zdroj: Havlíčkobrodský deník GABRIELA PERINGEROVÁ
Za pokrokovými reformami Marie Terezie a Josefa II. stál rodák z Mikulova Josef von Sonnenfels. Jeho občanský zákoník platí dodnes
Mikulov, Vídeň – Měnová reforma, patent o zrušení nevolnictví, toleranční patent, zrušení útrpného práva. Pojmy známé školákům z hodin dějepisu. Díky pokrokovým reformám oslavují historikové Habsburky, císařovnu Marii Terezii a jejího syna císaře Josefa II. Učebnice o nich tvrdí, že přivedli Rakousko na práh modernosti. Nepíše se v nich, že v pozadí stál mikulovský rodák Josef von Sonnenfels. Právník, filozof a rádce postupně čtyř císařů je nazývaný největším Moravanem18. století.
Sonnenfels se narodil v roce 1732 v židovské rodině. Den jeho narození není známý, stejně tak jako jméno jeho matky. „Jeho otec rabín Joseph Lipmann Perlin byl synem pruského zemského rabína. Proč odešel z Berlína do habsburské monarchie, není historikům jasné. VMikulově však proslul jako přední znalec hebrejštiny a orientalistiky a stal se přítelem knížete Karla z Ditrichštejna,“ uvedla vedoucí muzea v Hustopečích na Brněnsku Soňa Nezhodová. Pro sborník Regionálního muzea v Mikulově sepsala Sonnenfelsův životopis. Aby se ovšem mikulovský Žid mohl stát nejvlivnějším rakouským osvícencem, musel změnit víru a konvertovat ke katolickému náboženství.
Od roku 1741 do roku 1743 navštěvoval Sonnenfels piaristické gymnázium v Mikulově, pak začal studovat filozofii na vídeňské univerzitě. Přestože Marie Terezie v roce 1746 povýšila jeho otce za služby pro dvůr i vládu do šlechtického stavu s predikátem von Sonnenfels, rodina příliš peněz neměla.
Osvícenství a právo
Mladý Sonnenfels tuto situaci vyřešil vstupem do armády. Sloužil v ní pět let a v roce 1755 nastoupil opět na vídeňskou univerzitu. Tentokrát začal studovat práva. O čtyři roky později se Sonnenfels stal právním praktikantem u advokáta hraběte Hartiga, významného rakouského diplomata za vlády Marie Terezie a Josefa II.
Začal se také zajímat o literaturu a jazykovědu a vytvořil základy k první reformě, očištění německého jazyka. „Zjistil, že rakouský dialekt není nejvytříbenější. Dobrý vkus, co se němčiny týče, byl v Rakousku v plenkách,“ poznamenala Nezhodová. Když byla ve Vídni pro nápravu jazyka založena Německá společnost, Sonnenfels mezi jejími členy nechyběl.
Protože se mu stále nedostávalo peněz, vstoupil v roce 1761 opět do armády jako účetní u císařské osobní stráže. Díky vlivným přátelům stanul v roce 1763 v čele nově založené katedry policejních a kamerálních věd. „Jeho role spočívala v neúnavném šíření myšlenek osvícenství. Vycházel ze zásady, že jedině ve spojení osvícenství s vědou je možno zdokonalit právní systém, hospodářství a kulturu,“ vypíchl jeho zásluhy emeritní profesor filozofické fakulty pražské Karlovy univerzity Jindřich Nowak. V roce 1765 Sonnenfels vydal první tři svazky právní učebnice zabývající se úlohou policie. Srozumitelně v ní formuloval předpisy a tvrdil, že musejí sloužit ve prospěch občanů, a ne proti nim.
12. května 1765 se Sonnenfels ve svatoštěpánském dómu ve Vídni oženil s o patnáct let mladší Marií Theresií von Hayovou, dcerou vrchního úředníka z Fulneku.
Otec reforem
U Josefa II. měl Sonnenfels dveře otevřeny dokořán, ale i v Marii Terezii, která zpočátku nebyla myšlenkám osvícenství příliš nakloněna, nalezl pozornou posluchačku. „Přesvědčoval, že dobrý stát má pomáhat mladým lidem. Věřil, že úroveň státu se může zvýšit zlepšením všeobecné úrovně obyvatelstva a pro všechny lidi chtěl všeobecné vzdělání,“ připomněla Nezhodová. Sonnenfels také odmítl tezi, že se o chudémástarat církev. Vyzýval, aby potřebné spoluobčany zabezpečil stát. Do historie se nesmazatelně zapsal, když přesvědčil Marii Terezii o nutnosti zrušit útrpné právo. „Útrpné právo, tedy mučení, je neúčelné a nebezpečné pro slabé a nevinné. Lze ho využít jen v případě nenapravitelných zločinců. Trestmáv rozsudku určovat zákon a ne soudce,“ píše v jednom ze svazků své právní učebnice Grundsätze der Polizey. Marie Terezie dokonce přenechala konečné rozhodnutí o zrušení útrpného práva na Sonnenfelsovi a ten 1. ledna 1776 torturu (mučení) při výslechu zakázal.
Kromě toho Sonnenfels pracoval na knize o hospodářství. Podrobně studoval poměry v monarchii a v roce 1769 mělo jeho dílo patnáct kapitol. Bojoval proti robotě a přimluvil se za zřízení zemědělských škol, které měly mladým zprostředkovat vědecké poznatky pro praktické využití. „Vedle zemědělství se Sonnenfelsova kniha zabývá i ekonomikou. Nabádá k rozvíjení textilního průmyslu a zpracování kovů. Navrhoval odvolání privilegií monopolů a povolení většího množství podniků,“ připomněla jeho návrhy Nezhodová.
Prosadil celní unii
Díky Sonnenfelsovi nabyl 15. července 1775 platnosti nový řád, podle kterého Rakouské země, Čechy a Morava tvořily jednotnou celní unii. Umožnil tak jednodušší výměnu zboží mezi jednotlivými zeměmi monarchie. Za uveřejnění těchto obchodních teorií mu Marie Terezie udělila titul dvorního rady.
O rok později byl Sonnenfels jmenován ředitelem osvětlení ve Vídni. Po dvou letech byly podle jeho nařízení nainstalovány ve vídeňských ulicích svítilny. Visely na železných tyčích patnáct stop nad zemí.
Třetí díl jeho vysokoškolské učebnice se jmenuje Věda o financích. Přimlouval se v něm za jednotný daňový systém a rozvinul myšlenku, že prosperita státu musí být v souladu s prosperitou občana, který je zdrojem příspěvků do státní pokladny. I když Sonnenfelsovo novátorství naráželo na odpor úřednického státu, titulem dvorní rada se mu dostalo nejvyššího ocenění té doby. Po smrti Marie Terezie se stal spolupracovníkem Josefa II. v jazykové otázce. Je považován za tvůrce rakouské podoby úřední němčiny.
Po smrti Josefa II. přišel do Vídně jeho bratr Leopold s cílem zrušit josefínské reformy. Přesto o Sonnenfelsovi řekl, že je schopný, talentovaný a pracovitý. Jako úředníka si ho cenil a pověřil ho reorganizací policie. Díky Sonnenfelsovi tak 1. listopadu 1791 mohl vydat nový policejní řád.
Prezident akademie
V jedenašedesáti letech dosáhl Sonnenfels nejvyšší akademické hodnosti, stal se rektorem vídeňské univerzity. A když chtěl nový císař Leopold II. sestavit nový zákoník, pověřil opět Sonnenfelse vedením komise. Zákoník pak byl stále přepracovávaný a až v roce 1811 ho uvedl v platnost císař František I. Všeobecný občanský zákoník v Rakousku však platí dodnes a některá ustanovení platila až do roku 1949 i v Československé republice.
Sonnenfels si svojí mnohostrannou činností vysloužil titul otec rakouského patriotismu. V roce 1811 byl téměř jako osmdesátiletý jmenován prezidentem Akademie spojených užitých umělců. „Příznivý ohlas měla jeho liberálnost ve volbě uměleckého stylu. Akademie se stala centrem umělecké tvorby střední Evropy,“ připomněl Nowak.
V pětaosmdesáti letech 25. dubna 1817 Josef von Sonnenfels zemřel. I když se do dnešních dnů nezachoval Sonnenfelsův hrob, má Vídeň hned několik památek spojených s jeho osobou. Sochu na náměstí před radnicí a bustu v arkádách čestného nádvoří vídeňské univerzity. Na pomníku Marie Terezie v blízkosti Hofburgu je jeho socha v linii poradců pro administrativu a legislativu. V Mikulově slavného rodáka připomíná pamětní deska poblíž budovy gymnázia.
VŠESTRANNÝ VZDĚLANEC. Právník, filozof a ekonom je nazývaný největším Moravanem 18. století. Sonnenfelsova socha (vpravo nahoře) stojí před vídeňskou radnicí, pamětní deska v Mikulově (vpravo dole) na budově bývalé piaristické koleje poblíž dnešního gymnázia. |
