5.4.2013   Zdroj: ČRo - sever.cz   Honza Beneš, mka
Synagoga v Žatci, která je druhou největší stavbou svého druhu v Čechách, má nového majitele. V dražbě ji koupil umělecký fotograf Daniel Černý. Cennou stavbu chce zachránit, pozvat do ní lidi a časem tam i otevřít stálou expozici historie židovství na Žatecku.
       Brány žatecké synagogy se otevřely 4. dubna po dlouhých deseti letech. Zhruba po 70 letech tam zazněla i židovská hudba. Zvenku má památka vcelku zachovanou fasádu, uvnitř ale na návštěvníky působí holé oprýskané stěny, místo oken a vitráží je jen drátěnka, která má zabránit hnízdění ptáků uvnitř budovy. Po té plzeňské je žatecká synagoga druhá největší v Čechách. V minulých letech tu byl sklad i tržnice. „Od roku 1958 je synagoga uznána památkou a v roce 1997 byla budova staticky zajištěna, udělána střecha a zajištěny otvory,“ popisuje historii synagogy starostka Žatce Zdeňka Hamouzová (Volba pro město).Koncem 90. let město prodalo budovu firmě se zahraniční účastí. Ta by ale památku nechala nejspíš spadnout. Proto ji vydražil koncem loňského roku umělecký fotograf z Chomutova Daniel Černý.„Já jsem si všiml, že se žatecká synagoga prodává tenkrát, když ji prodávalo město. A nikdo ji nechtěl. Říkal jsem si, že je to krásný objekt, ale že ho může koupit jenom blázen,“ vzpomíná Černý. „Pak uteklo deset let a koukal jsem, že je tady exekuční dražba. Asi jsem se bláznem stal a vyrazil jsem. Byl jsem tam sám, za vyvolávací cenu jsem ji zakoupil. Byl to dům holubí, dokážete si představit, vrstvy čeho tady byly a byly půlmetrové. My jsme měsíc jenom vyváželi holubí trus,“ popisuje umělec.Expozice historie židovství na Žatecku. Vyvolávací cena byla 3,5 milionu korun. Do budovy je zapotřebí ještě další miliony vložit. Daniel Černý už zachránil například Hejtmanský dům v Kadani. Synagogu v Žatci chce vést jako kulturní centrum setkávání umělců a veřejnosti. Velkou pozornost chce věnovat i židovství.Synagoga v Žatci byla postavena v letech 1871–1872 v maurském stylu podle plánů architekta Johanna Staňka. Během Křišťálové noci v listopadu 1938 byla vypálena a od té doby už neslouží svému účelu. Za války v ní byla vojenská nemocnice a pomocná škola, od roku 1949 sloužila jako sklad a chátrala. V roce 1997 se začala synagoga opravovat.„Určitě bych byl rád, aby tady byla stálá expozice historie židovství na Žatecku. Výstava je hotová, je v depozitu teplické židovské obce. A zrovna na tomhle místě by měla být,“ míní Černý.Židovská obec Teplice, pod kterou žatecká oblast spadá, se na spolupráci s umělcem těší. V plánu jsou výstavy i koncerty. Předseda židovské obce Teplice Oldřich Látal si vzpomněl na další zajímavosti, které se k žatecké synagoze váží. „Natáčel se zde film Yentl se Streisandovou,“ říká Látal. Žatečtí věří v lepší časy synagogy. Začátek snad lepších časů žatecké synagogy si nenechali ve čtvrtečním podvečeru ujít stovky návštěvníků. „Tak jsem na to byla zvědavá, jsem tu poprvé a moc mu přeji, aby se mu to podařilo. Líbí se mi to,“ hodnotila jedna z návštěvnic.„Je to paráda. Já jsem z Chomutova a tam v roce 1938 během Křišťálové noci vypálili synagogu, tak jsem rád, že aspoň toto se zachovalo. Snad časem to dají trochu dohromady,“ věří starší muž. „Je to moje první návštěva tady v synagoze. Viděla jsem nějaké fotky, jak to tady vypadalo po těch letech, kdy se tu nic nedělo, tak jsem byla zvědavá. Už tohle je velký úspěch a jestli to bude pokračovat a budou tady nějaké kulturní akce, tak to určitě bude zajímavé pro občany Žatce,“ přidává se další návštěvnice.Kdy je možné žateckou synagogu navštívit, se lidé dozvědí v městském informačním centru.Na místě před válkou vypálené opavské synagogy vznikne památník. Bratislavskou synagogu kdysi zbourali kvůli dálnici, vrátila se aspoň maketa

3.4.2013   Zdroj: Svitavský deník   VIERA PAVLASOVÁ
Svitavy – Ve svitavském muzeu začal pravidelný dubnový cyklus pořadů s tematikou holocaustu. „Připravili jsme ho už popáté, tentokrát s podtitulem Kameny zmizelých,“ sdělila ředitelka muzea Blanka Čuhelová.
Síla příběhu
Smyslem projektu Stolpersteine (Kameny zmizelých) je uctít a připomenout památky obětí nacistické genocidy za druhé světové války. „Stolpersteine je složenina německých slov stolperm (klopýtnout, škobrtnout) a stein (kámen). Název vyjadřuje sílu příběhu, který se za každým ze Stolpersteinů skrývá, a který nám nedovoluje minout jej a pokračovat v chůzi. Naopak nás nutí zastavit se a symbolicky se sklonit před obětí jejíž jméno je na kostce vyraženo,“ popsala ředitelka svitavského muzea.
První kámen připomínající zmizelé Židy v období druhé světové války usadí v druhé polovině dubna před domem na náměstí Míru, kde žila rodina Freundova. „Její pohnutý příběh odhaluje bílá místa v dějinách našeho města. Současně je svědectvím o děsivé době spojené s transporty do koncentračních táborů, vražděním nevinných,“ řekla Blanka Čuhelová. Jediná, která se z rodiny zachránila, byla Louise Freundová­ Hermanová. Prošla Terezínem, Osvětimí, zázrakem přežila „pochod smrti“ a koncentrační tábor v Bergen­ Belsenu. Položení kamene se ale nedožila. Zemřela letos v únoru ve věku devadesáti šesti let. „V pokládání Kamenů zmizelých budeme pokračovat. Ukládat je budeme na dalších místech, kde před transportem do koncentračních táborů žily židovské rodiny,“ slíbila ředitelka muzea. To připravilo i řadu dalších zajímavých pořadů.
Vypálené vesnice
„Po celý duben je v našich prostorách k vidění výstava pod názvem Tragédie Lidic – zapomenuté Javoříčko. Máme je půjčené z Památníku v Lidicích,“ uvedla ředitelka. První mapuje okolnosti vypálení středočeské obce Lidice nacisty 10. června 1942, druhá přibližuje tragédii v moravské obci Javoříčko ležící nedaleko hradu Bouzov. Ta byla nacisty vypálená 5. května 1945.
V rámci měsíce věnovaného holocaustu připravili muzejníci i divadelní představení. Zítra zahraje divadlo Kufr hru Židovka aneb žonglování se životem. „Je to o sedmnáctileté židovské dívce, která uniká v koncentračních táborech do hravého světa představ se svou panenkou z dětství,“ přiblížila Blanka Čuhelová. Kromě výstavy a divadla nabídnou také film, přednášky a jako každoročně nebude chybět ani zájezd. „Kromě památek a galerií v Berlíně se zastavíme v muzeu a konferenčním domě ve Wannsee, kde bylo v roce 1942 nacisty schváleno konečné řešení židovské otázky,“ popsala organizátorka cyklu věnovaného holocaustu Blanka Čuhelová.
Židovská otázka je ve Svitavách spojená se známou osobností, kterou proslavil především film Stevena Spielberga Schindlerův seznam, s Oskarem Schindlerem. „Svitavy jsou s touto osobností spojované, narodil se zde. Máme o něm v našem muzeu stálou expozici,“ vysvětlila ředitelka jeden z důvodů, proč každý rok věnují duben připomínce o holocaustu. Dalším důvodem je také to, že ubývá lidí, kteří si toto období pamatují. „Bohužel, přibývá těch, kteří pochybují o tom, že koncentrační tábory vůbec existovaly,“ uzavřela téma ředitelka muzea.

1.4.2013  Zdroj: neviditelnypes.cz   Johannes Gerloff
Na závěr prvního dne 13. výroční Herzlijské konference předložil náčelník generálního štábu izraelské armády generálporučík Benjamin "Benny" Ganc aktuální "naléhavé úkoly v oblasti národní bezpečnosti Izraele".
13. výroční Herzlijská konference
Na závěr prvního dne 13. výroční Herzlijské konference předložil náčelník generálního štábu izraelské armády generálporučík Benjamin "Benny" Ganc aktuální "naléhavé úkoly v oblasti národní bezpečnosti Izraele". S ohledem na uplynulé dva roky je nejvyšší uniformovaný představitel Izraele toho názoru, že "trvalá je pouze jedna skutečnost: nic není trvalého!" Vyslovil rozporuplně formulovanou myšlenku typickou pro celkovou situaci, především v arabských zemích okolo Izraele: "Válka v bezprostřední budoucnosti je nepravděpodobná. Vysoce pravděpodobné je však zhoršení situace z hlediska bezpečnosti." Po stručné zmínce o konfliktech v Libanonu, Sýrii, na Sinaji a v Gaze konstatoval: "Neuplyne téměř týden ani den, v kterém bych se nemusel zabývat problémy, o nichž sice dosud nikdo neslyšel, jež by ale velmi rychle mohly přerůst v strategické ohrožení."
        Pokud jde o Sýrii, v jednom má náčelník generálního štábu jistotu: "Lidé, kteří dnes bojují proti Assádovi, se zítra vrhnou na nás – a budou pak mít úžasné strategické možnosti Syřanů ve vlastních rukou."
        V Libanonu a Sýrii jde podle Gance o jedno a totéž bitevní pole s dvěma frontami. Starost mu dělá, jak se v Sýrii angažuje Hizballáh: "Během předešlých sedmi let panoval celkem klid. Kdyby nevydržel, budeme vědět, jak reagovat." Jeho závěrečná slova o nebezpečí ze severu znějí jako ohlas vzdálené střelby: "To bych pak byl raději izraelským občanem než obyvatelem Libanonu."
        K situaci na Sinaji a v Egyptě Ganc prohlásil: "Je v zájmu Egypta, aby zajistil bezpečnost na Sinajském poloostrově – ne kvůli nám, nýbrž kvůli sobě." Každý ovšem musí pochopit, že i tam se situace neustále mění.
        "Naprostý klid" kolem Gazy během posledních čtyř měsíců je podle náčelníka izraelského generálního štábu důkazem, "že cílů operace Sloup oblakový" bylo "plně dosaženo". Rozhodující je, abychom u Hamásu, který je v Pásmu Gazy u moci, rozlišovali mezi slovy a činy: v tomto případě, jak zdůraznil izraelský voják číslo jedna, se Hamás navzdory svým štvavým řečem drží vyloženě zpátky. Rozebral rovněž neskrývané nebezpečí hrozící z jihu a také tímto směrem adresoval své nezbytné varování: "Jsme připraveni na všechno!"
        Náročné úkoly pro budoucnost představuje i "kybernetická válka" (angl. Cyberwarfare). "Umíme víc, než jen hrát videohry," prohlásil Ganc, který zpravidla své partnery v rozhovoru převyšuje o hlavu. "Musíme i v budoucnosti pronikat do gazanského tunelu, do jejich liščích nor i vesnic. Fyzická přítomnost na místě je nevyhnutelná. Jde o bitvy, ke kterým dojde v budoucnosti a podle toho se musíme zařídit."
        Podle Gance bude izraelská armáda muset být v budoucnu menší a silnější. "Rozhodující jsou úkoly, které na nás čekají" Je zapotřebí pružnosti, přizpůsobivosti a nápaditosti. "Potřebujeme rychlejší, obratnější, údernější armádu, která bude lépe vyzbrojena a bude mít lepší vzdělání."
        Začlenění ultraortodoxních Židů do vojenské služby se musí podle důrazného prohlášení náčelníka generálního štábu uskutečňovat "pomalu a krůček po krůčku". Zatím probíhá velice dobře a postoj super-pravověrných Izraelitů k ní si zaslouží pochvalu. V odpovědi na různé pověsti, které u nich vyvolávají obavu z armády jako "tavícího tyglíku národa", v němž se identita jednotlivce bezezbytku rozpustí, Ganc posluchače ujistil: "Charedim ["bohabojní" – nejkonzervativnější ultraortodoxní Židé, pozn.překl.] přicházejí jako ultraortodoxní a jako ultraortodoxní zase odcházejí."
        Herzlijská konference se koná jednou za rok v městě Herzliji, které leží u Středozemního moře, několik kilometrů na sever od telavivské metropole - letos to bylo od 11. do 14. března v hotelu Dan Accadia. Konferenci organizuje Ústav pro politiku a strategii (IPS), který je součástí herzlijského Mezioborového centra (Interdisciplinary Center - IDC).

12.3.2013   Zdroj: Lidové noviny    LUBOŠ PALATA 
Dvaačtyřicet procent Rakušanů si i dnes, 75 let po anšlusu Rakouska, myslí, že za vlády Adolfa Hitlera, který jejich zemi připojil k Německu, bylo mnohé dobře. Šokující průzkum Market Institutu z Lince vyděsil také sousední Německo.
VÍDEŇ/PRAHA Rakouský kancléř Werner Faymann odhalil včera nový Národní památník obětem nacismu. „Nesmíme nikdy zapomenout na tuto nejtemnější dobu naší historie,“ říká do televizních kamer kancléř. A myslí tím čas, kdy bylo Rakousko svým „rodákem“ Adolfem Hitlerem 13. března 1938 připojeno k třetí říši. „Potřebujeme jednotu a spojenectví v boji proti rasismu, fašismu a pravicovému extremismu,“ dodal sociální demokrat Faymann, jehož slova podpořila i lidovecká ministryně vnitra Johanna Miklová-Leitnerová.
            Slova rakouského kancléře nabrala nečekanou aktuálnost v souvislosti se šokujícím průzkumem, který o víkendu zveřejnil rakouský deník Der Standard. Podle tohoto průzkumu 42 procent Rakušanů tvrdí, že „za Adolfa Hitlera nebylo všechno špatné“. Polovina dotázaných uvádí, že kdyby nacistická NSDAP kandidovala v současnosti v Rakousku ve volbách, měla by velkou šanci na úspěch. A dokonce 61 procent Rakušanů se vyslovilo pro „vládu silného muže“, který by se stal „vůdcem“ národa.
            Ještě více než rakouská média a politici byla výsledkem průzkumu zaskočena mediální scéna v sousedním Německu. „Výsledky studie Market Institutu z Lince jsou děsivé,“ napsal například německý deník Süddeutsche Zeitung.
            Jiné evropské listy, které si průzkumu všimly, zase píší, že kdyby takový průzkum dopadl podobně v Německu, způsobilo by to přinejmenším všeobecnou paniku. „Kdyby se téměř polovina dnešních Němců vyslovovala pozitivně o Hitlerovi, znamenalo by to pro Německo mezinárodní kompromitaci,“ napsala například polská Gazeta Wyborcza.
            Sám rakouský list Der Standard si v souvislosti s průzkumem položil otázku: „Předpokládejme, že by neexistoval zákon, který by nacistické straně znemožňoval ucházet se o přízeň voličů. Narazili by nacisté v Rakousku se svojí ideologií tak, že by ve svobodných volbách neměli šanci?“ A výsledek průzkumu varuje, že pravděpodobně ne.
            Většina odborníků připisuje náchylnost Rakušanů k pravicovému extremismu tomu, že se Rakousko na rozdíl od Německa vyrovnalo se svojí nacistickou minulostí jen částečně. „Rakušané neprošli tak bolestnými debatami o vlastní minulosti jako my Němci,“ uvádí Gunter Hofmann, novinář z německého týdeníku Die Zeit.
Poválečná rakouská reprezentace prosadila heslo, že „Rakousko bylo první Hitlerovou obětí“.
Rakušané byli i vinící To je však pravda jen částečně, protože Hitler 13. března 1939 nejenže nenarazil na odpor, ale byl nadšeně vítán. „Jako vůdce a kancléř německého národa a říše vyhlašuji tváří v tvář německým dějinám vstup svého domova do německé říše,“ prohlásil v březnu 1938 Hitler před čtvrtmilionem svých hajlujících a jásajících krajanů na vídeňském náměstí Hrdinů.
            Na druhou stranu je faktem, že šest a půl tisíce Rakušanů (a 52 tisíc rakouských Židů) zahynulo za války v nacistických koncentračních táborech.
            Téma nacistické minulosti a podílu Rakušanů na zločinech hitlerovské třetí říše bylo tabu až do devadesátých let, kdy tehdejší kancléř Franz Vranitzky pronesl poprvé větu: „Rakušané nebyli jen obětí, ale také viníky.“
            Přesto sympatie Rakušanů ke krajní pravici přetrvávaly. V roce 1999 získali Svobodní Jörga Haidera, který obdivně mluvil o Hitlerovi i příslušnících SS, 27 procent hlasů. Od té doby však sympatie vůči extrémní pravici výrazně zeslábly.