Jan Fingerland: Antivaxerské hvězdy a židovské dějiny

Je v tom něco až filmově nepravděpodobného. Osmdesát let poté, co po ulicích evropských měst chodili lidé nuceně označení žlutou hvězdou, objevili se označkovaní jedinci znovu. Tentokrát dobrovolně a své znamení dokonce nosí s pocitem jakési hrdosti. Mají v něčem pravdu?

Hvězda na hrudi má obrovský emocionální náboj. Z holokaustu a nacismu se stal v západním světě symbol absolutního zla. Ale současně se tato absolutnost trochu obnosila, zevšedněla.

Zvyk označovat se „na protest“ žlutou hvězdou proto existoval už před covidem – jako srozumitelné vizuální gesto, které mělo otřást diváky a naopak posílit vnitřní jednotu těch, kdo se cítili poškozeni většinou. Je v tom i kus adolescentního vzdoru těch, kdo tuší, že jsou ve svém sporu v menšině.

Asi proto nebylo překvapivé, že se hvězdy objevily i na protestech proti lockdownům, případně proti povinnému očkování. Z hlediska židovských organizací jde o šokující pohled a měl by šokovat vlastně každého, kdo chápe souvislosti. Pokusme se ale přece jen podívat na věc očima toho, kdo si hvězdu na hruď připne jako vzkaz ostatním.

Ždibínek pravdy

Soudě podle internetových debat lidé, kteří si připínají hvězdy, mají „misi“. Považují se za lidskou obdobu kanárka v dole, který včas varuje ostatní. Je to paradoxně ozvěna židovské historické zkušenosti, protože útoky na Židy předznamenávaly hlubší společenské pohyby. Roli kanárků, lidí se zcitlivělým vnímáním skrytých pohybů, tak hrály židovské obce.

Je v tom možná kus masochismu, ale hlavně je to způsob, jak získat vyšší morální pozici k mistrování ostatních. Kdo je oběť, ten může říkat, co chce, vinit, koho chce. Za ublížené se dnes považují dokonce i miliardáři.

V nošení hvězdy na protest proti nátlaku státu nebo společnosti nicméně je určité racionální jádro. Vakcinační pasy skutečně regulují svobodný pohyb, i když rozhodnutí se neočkovat lze změnit, zatímco postavení rasově definovaných Židů pod nadvládou nacistů nikoli.

Hvězdy a dějiny

Objevila se výhrada, že připínat si žlutou hvězdu je antisemitské. V některých případech možná ano, ale dobrovolně ohvězdovaní antivaxeři se vlastně přirovnávají k Židům. Jde tedy spíše o projev necitlivosti k tomu, co se tu kdysi některým lidem dělo.

Někteří z antivaxerů zmírňují svůj postoj tvrzením, že nesrovnávají svou situaci s Osvětimí, ale stavem v Německu ve 30. letech po vyhlášení norimberských zákonů. Jiní věří, že jim cosi jako koncentrační tábory nakonec hrozí.

Domnívají se, že evropské společnosti stojí na začátku nakloněné roviny, která vede k lágrům – a oni se tomu chtějí včas vzepřít. Je to vlastně přestřelená imunitní reakce společnosti, která nemá ujasněný poměr mezi svobodou a odpovědností.

Ve zmíněné hypersenzitivitě na omezování svobod lze najít ještě jednu paralelu s novodobými židovskými dějinami. Některé přeživší Židy po válce pronásledovala představa, že se přizpůsobili příliš rychle a snadno. Zrod Izraele a jeho kolektivní mentality v roce 1948 provázela právě představa, že Židé už podruhé nesmějí jít na porážku jako ovce. Antivaxeři věří, že oni ovce také nejsou, zatímco ostatní ano.

Malomocní a slaboduší

Je tu ještě jedna rovina. Existují různé názory na to, co je původcem antisemitismu. Podle jednoho se jedná o psychologický fenomén, který souvisí s tím, že na Židy kdysi byly už ve starověku přeneseny pocity, které lidé vztahovali na malomocné.

Tím by se vysvětlovaly silně iracionální reakce na Židy v jinak velmi odlišných kontextech. Dnešní neočkovaní tuší, že nyní jsou to oni, kdo jsou považováni za šiřitele infekce, vyvolávají samotnou svou existencí emocionální odpor – a brání se přehnanou reakcí jiného druhu.

Nelze přehlédnout, že demonstrace proti lockdownům a očkování přinejmenším u nás v sobě mají kus karnevalu nebo lehkovážnosti, s níž se v české společnosti zachází i s čerty, kostlivci, katy nebo také Hitlerem. Je v tom vlastně taky kus trochu divné legrace.

Jenže jak vysvětlit člověku bez vkusu, že nemá vkus? Nebo někomu, kdo nezná míru, že je dost mimo? Vlastně to nejde, leda by se na malou chvíli, takříkajíc na zkoušku, stal Židem v nějakých méně šťastných dobách. Pak už by ty hvězdy z demonstrací asi zmizely.

Jan Fingerland

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Více zde