7 věcí, které nevíte o… židovských tradicích a zvyklostech
Rádi byste také zjistili, jak se slaví židovské svátky, jak vypadá každodenní život a tradice židovských obcí? S portálem Kudy z nudy můžete odhalit leccos z toho, co možná o judaismu, životě židovských komunit a jejich zvyklostech nevíte.
1. Židé a židovské památky u nás
V českých zemích Židé žijí více než tisíc let. Už od svého příchodu v 9. století pečlivě udržovali své tradice a zvyky, a židovské památky proto najdete téměř po celé České republice. Přestože většina židovských obcí zanikla kvůli holocaustu a za druhé světové války a komunistického režimu bylo zbořeno přibližně 175 synagog, řada památek přežila. Dnes po celém Česku naleznete asi 200 synagog a 370 židovských hřbitovů. Dávné tradice připomíná například městská část Prahy Josefov, Židovské město a Židovské muzeum, Památník Terezín a celá řada menších expozic a židovských čtvrtí. Z nich je nejlépe dochovaná židovská čtvrť Zámostí v Třebíči, díky své jedinečnosti zařazená na seznam Světového dědictví UNESCO.
2. Židovské obce a kongregace
Podle odhadu žije na světě přibližně 17 milionů Židů. Nejmenší správní jednotkou v určitém městě či oblasti je židovská obec, případně kongregace, sdružená kolem jedné synagogy. Před druhou světovou válkou u nás působilo 153 židovských obcí, většina zanikla kvůli holocaustu a poválečným emigračním vlnám. Dnes jich existuje deset, a to v Praze, Liberci, Děčíně, Ústí nad Labem, Teplicích, Karlových Varech, Plzni, Brně, Olomouci a Ostravě. Dohromady mají asi tři tisíce členů, lidí s židovskými kořeny u nás žije asi dvacet tisíc.
Židovské obce pečují jen o část dochovaných židovských památek, řada synagog a hřbitovů je majetkem měst, obcí, církví a soukromých vlastníků. Mezi nejvýznamnější investory při rekonstrukci židovských památek patří Židovská obec v Praze, která spravuje 30 synagog a 175 židovských hřbitovů v Praze, Středočeském, Pardubickém a Jihočeském kraji.
3. Rabín
Židovské obce se starají o náboženské, kulturní a sociální záležitosti židovské komunity. Jejich nejvyšší autoritou je vrchní rabín nebo vrchní zemský rabín. V Česku tuto funkci zastává Karol Sidon, rabínem pro reformní směr je David Maxa.
Hebrejské slovo rabi označovalo znalce, učitele a vykladače posvátných textů. V dnešních židovských obcích je rabín duchovním vůdcem a jeho úkolem je výchova mladých. Může vést duchovní služby, ale řada obřadů se obejde bez jeho přítomnosti. Od roku 1972 se rabíny mohou stát i ženy.
Jako vrchní moravský zemský rabín v Mikulově a později jako vrchní rabín v Praze za vlády císaře Rudolfa II. působil Jehuda Liva ben Becalel (asi 1520–1609), legendární tvůrce pražského Golema. Jeho náhrobek najdete na Starém židovském hřbitově v Praze.
4. Synagoga a šabat
Slovo synagoga znamená dům shromáždění. V ortodoxních synagogách sedí muži a ženy odděleně, jinde mají ženy vyhrazeny galerii v patře, v liberálnějších kongregacích sedí společně. V synagoze si ženy zakrývají vlasy a muži nosí šálu (tallit) a filakterie (tfilin, malé kožené krabičky se svitky pergamenu popsaného verši z Tóry). Na hlavě muži nosí čepičku (kipa, jarmulka). Největší z tuzemských synagog je Velká synagoga v Plzni, nejstarší je Staronová synagoga v Praze. Ta už více než 700 let slouží jako hlavní synagoga pražské židovské obce.
Nejvíc lidí chodí do synagogy o šabatu, což je den odpočinku a modliteb. Začíná v pátek večer při západu slunce a trvá do sobotního večera. Jedno z nejdůležitějších přikázání velí, aby se zbožní Židé ten den drželi dál od jakékoliv práce, a tak i do synagogy často chodí pěšky, aby se vyhnuli řízení auta.
5. Tóra
Každou sobotu, během svátků a někdy i v jiných dnech se v synagogách předčítá z Tóry, pergamenového svitku s hebrejským textem Pěti knih Mojžíšových. Pro Židy je tím, co pro křesťany Bible a pro muslimy Korán. Tóru provází řada zvláštních zvyklostí. Svitky se například halí do bohatě vyšívaného pláštíku z hedvábí či sametu, a protože Tóry by se nikdo neměl dotknout rukou, k ukazování v textu slouží jad, stříbrné ukazovátko ve tvaru ručičky.
6. Židovská kuchyně
Židovská kuchyně má pro povolená a zakázaná jídla řadu předpisů a pravidel. Zbožní Židé jedí jen to, co je košer (z hebrejštiny; vhodný, rituálně čistý). Například košer maso musí pocházet pouze ze savců s kopyty a současně přežvýkavců (proto není košer vepřové) a ryby musí mít šupiny a ploutve (proto do jídelníčku Židů nepatří třeba sumec). Společně se nejí také maso a mléko.
Ochutnat židovskou kuchyni můžete například v restauraci Šalom, která patří k Židovské obci v Praze a uchovala si autentický nádech starých časů. Speciality židovské kuchyně se připravují také na nejrůznějších akcích, například na komentovaných prohlídkách nejrůznějších památek, na každoročním festivalu židovské kultury Šamajim v Třebíči, anebo při každoročním Dni židovských památek.
7. Judaismus
Judaismus je jedním z nejstarších monoteistických náboženství. Vznikl na Středním východě během doby bronzové, a měl a stále má silný vliv na křesťanství a islám. Během let se rozdělil do několika větví: ortodoxní (se zvláštní odnoží charedim, tedy těmi, kteří přísně dodržují staré obyčeje a rozeznáte je i podle tradičního oděvu), moderní ortodoxní, konzervativní a reformní. Židé, kteří nejsou spojeni s žádným náboženským směrem, nedodržují tradiční zákony, ale hlásí se k judaismu, se označují jako sekulární Židé.
Zatímco podle ortodoxního rabína je Židem pouze ten, kdo má židovskou matku, Federaci židovských obcí stačí k prokázání židovské identity pouze židovský původ alespoň jednoho z prarodičů.
Více zde
