Palestinský Ježíšek? Jak ukrást dějiny a zneužít je k antisemitské agitaci
V posledním roce se roztrhl pytel s islamistickým přeznačováním Vánoc. Není to už jen ojedinělá alegorie, obrázek či něčí omyl z neznalosti, jako tomu bylo donedávna. Například i papež před rokem spínal ruce nad Ježíškem zavinutém v kefíje. Nyní již existuje řada studií, které mapují tento trend. Křesťanská ikonografie je masivně zneužívána k politické agitaci. Z jakého zdroje pramení tyto snahy?
Je to působení tak masivní, tak mnohotvárné a agresivní, že není pochyb o koordinované propagandě. Již dříve se občas objevovala stylizovaná fotka, nebo AI výtvor, na téma "Palestinská Madona" nebo slohová cvičení na téma Palestinec Ježíš, ale nyní, patrně pod dojmem úspěšnosti tohoto vizuálního ataku, již tato intifáda působí ve velkém. A samozřejmě ve společnosti, kde skoro nikdo Bibli nezná, není těžké vsugerovat čtenáři takřka cokoliv. Tomu pomáhá škála tradičních gnostických, ezoterických a antisemitských fantazií o Ježíšovi jako Římanovi, Řekovi, Indovi, Tibeťanovi či egyptském mágovi. Proč by tedy nemohl být Palestinec? Koneckonců Betlém je v Palestině...
Když zkusíte argumentovat evangelii, dostane se vám poučení, opět v komunismem zmasírovaném národě poměrně rozšířené, že si židovského Ježíše vymyslela katolická církev, aby mohla ovládat a vykořisťovat lid, že Bible byla napsána v 16. století, že je to zfalšovaná historie, která pod vlivem mocných Židů zkouší zatajit a vymazat fakt, že Ježíš (pokud vůbec existoval) byl Palestinec. Můžeme očekávat tak silnou smršť emotivních výroků o Palestinci Ježíšovi zabitém Židy, že bezesporu hodně lidí to vezme vážně, tím spíše, že rozum je často úspěšně vytěsňován například vánočním sentimentem a znalosti pohádkou.
Hrozí nám, že celá tradice křesťanských, nebo i tradičně českých nenáboženských Vánoc se stane minoritním proudem a v sekulární společnosti, která nemá dost protilátek v podobě historických, a klidně řekněme i teologických znalostí, se prosadí romantická a líbivá palestinská legenda, která konvenuje starému evropskému antisemitismu.
Teologie osvobození
V šedesátých letech 20. století se v Latinské Americe zrodila tzv. teologie osvobození jako reakce na chudobu a pocit zklamání z tradiční mocné katolické církve. Různé varianty tohoto hnutí se objevily na mnoha místech světa, například v
afroamerické komunitě v USA, kde se rasistické předsudky, málo příležitostí k důstojnému životu a chudoba spolu s upřímnou vírou spojily v tzv. černou teologii v 60. a 70. letech 20. století.
Podobně se v Jihoafrické republice definovala tzv. jihoafrická černá teologie a další hnutí v Asii, například v Indii teologie bojující proti kastovnímu systému, nebo v Jižní Koreji teologie minjung (lidová teologie). Kromě potírání chudoby a rasismu existují i proudy teologie osvobození usilující o udržitelné životní prostředí nebo o ochranu a rovnoprávnost žen.
Pod vlivem drásavého vědomí nespravedlnosti a nezasloužené nerovnosti se křesťané z chudých oblastí ve druhé polovině 20. století radikalizovali a není divu, že často stanuli po boku krajně levicových, někdy dokonce guerillových skupin inspirovaných například marxismem a sovětským komunismem. Nepřekvapí, že jindy striktně ateistický sovětský režim tyto teologické směry podporoval a mnohdy štědře financoval. I já si pamatuji nadšená vyprávění křesťanských delegátů vysílaných komunistickým režimem na konference teologie osvobození do různých exotických destinací, kde byli ubytováni v luxusních hotelích a potřásali si rukama s revolucionářskými celebritami. To bylo v době, kdy pro nekomunisty bylo téměř nemožné navštívit i Rakousko.
Proti sociálním důrazům v církvi nelze nic namítat, ale pokud se některé proudy teologie osvobození propojují s politickou agendou a přijímají nenávistnou a agresivní ideologii krajní levice, míjí se s biblickým étosem. Významný teolog Joseph Ratzinger, pozdější papež Benedikt XVI., si byl vědom tohoto nebezpečného trendu v římskokatolické církvi a v roce 1984 vypracoval Instrukci Kongregace pro nauku víry nazvanou Libertatis Nuntius (česky Posel svobody), kde kritizoval spojení teologie osvobození s marxismem. Ratzingerův text se stal zásadním ve vztahu Vatikánu k teologii osvobození v Latinské Americe.
Varování před spojováním víry s komunismem je důležité, ale účinnější je akceptace spravedlivých požadavků a podnětů oficiálními strukturami. Není morální ani strategické, když církve na své chudé zapomínají. Mnohé podněty teologie osvobození se tedy časem dočkaly přijetí římskokatolickou církví a nalezly ohlas i v řadách protestantských denominací. Nicméně mnozí rozhněvaní křesťané bojují dál a vedou své zápasy nejen v chudinských čtvrtích a slumech jako kdysi. Jejich vášně se rozlévají i z kampusů prestižních univerzit a významných nakladatelství či z bohatých sídel patriarchátů. V současnosti dokázali svou permanentní rozhněvanost prosadit v rámci nového levicového tématu.
Palestinská teologie osvobození
Nevládní organizace Sabeel Ecumenical Liberation Theology Center (česky Pramen ekumenické centrum teologie osvobození) sídlí v Jeruzalémě, ale má pobočky po celém světě. Byla založena palestinským anglikánským duchovním Naimem Stifanem Ateekem. Ten sloužil jako kanovník v katedrále svatého Jiří v Jeruzalémě a jako farář v Haifě a Nazaretu, aniž mu izraelské úřady jakkoliv ztěžovaly práci. Izrael na rozdíl od Ruska ctí svobodu projevu a svobodu vyznání.
Naim Stifan Ateek vydal v roce 1989 knihu s titulem Spravedlnost a pouze spravedlnost: Palestinská teologie osvobození (viz: Ateek, Naim Stifan: A Palestinian Theology of Liberation. Maryknoll, New York, Orbis Books, 2017). Možná nás překvapí, že od vydání knihy uplynulo již 35 let a po celou tu dobu její myšlenky zůstávaly na okraji teologického diskursu. Po 7. říjnu 2023 však ožívají. Ateek tvrdí, že od založení Státu Izrael již nelze Starý zákon vnímat jako regulérní část křesťanského Písma, neboť jde o „sionistický“ text. Podle Ateeka palestinští křesťané nyní považují Starý zákon za „téměř odporný“ a zpochybňují jeho autoritu jakožto Božího slova, které by křesťané měli uznávat (Ateek, Naim: Unmasking False Religion: Following Jesus in occupied territory. Sojourners Magazine, září-říjen 2001, 30/5, 27).
Sabeel Ecumenical Liberation Theology Center se systematicky věnuje šíření protižidovské agendy. Například jednoznačně usiluje o eliminaci nynějšího Židovského státu. Naim Ateek opakovaně tvrdil, že pokud vůbec Židé měli mít svůj stát, pak měl být založen v Německu. Dále hovoří o izraelských konspiracích a ztotožňuje sionismus s jakousi ďábelskou strategií. K metodám agitace Sabeelu patří také falšování historie.
Navzdory tomu, že Evropská unie oficiálně přijala Pracovní definici antisemitismu (International Holocaust Remembrance Alliance IHRA), kde se píše, že za antisemitský projev se považuje mimo jiné „Popírání práva Židů na sebeurčení, například s odůvodněním, že Stát Izrael je rasistickým projektem“, tatáž Evropská unie projekt Sabeel finančně podporuje. Pro období 2024 až 2028 určila EU pro Sabeel částku přibližně 1 milion euro.
Palestinský Ježíšek
Organizace Sabeel velmi účinně uchopila téma utrpení Palestinců a izraelského (či stále častěji též židovského) nepřítele pomocí křesťanských asociací. Díky internetu, a nyní též díky umělé inteligenci schopné chrlit miliony textů a obrázků, se do světa šíří líbivé memy založené na křesťanských obrazech a zjednodušených tezích, které nám sugerují dualistický pohled. Ježíš nejen reprezentuje a symbolizuje trpící Palestinu, ale nyní se již píše, že sám byl ve skutečnosti rodilý Palestinec.
Před rokem instituce Sabeel vydala průvodce pobožnostmi nazvaný Svatý týden v Gaze, kde jsou jednotlivé tragické momenty ze života Gazanů spojovány s křížovou cestou: Nečinnost mezinárodního společenství je srovnáno s Jidášovou zradou, nakba (arabský termín znamená katastrofa a označuje exodus Arabů během první arabsko-izraelské války v roce 1948) je prezentována jako odsouzení Ježíše k smrti. Když Izrael neumožnil Palestincům přístup k elektřině a vodě, Sabeel to nazývá přibitím Ježíše na kříž. Hladomor v Gaze je nazván Ježíšovou smrtí a zabité Gazany nazývá Saabel položením Ježíše do hrobu. Nevládní organizace Monitor tuto modlitební akci kritizovala – kvůli užívání ant
y, nástěnné malby muraly a internetem šířené obrázky prezentují Ježíše jako Palestince a izraelské vojáky či ortodoxní Židy jako jeho katy. Levicová rétorika se nyní potkává s tradičním náboženským antijudaismem. Opět čteme hlavně v diskusích, ale stále častěji i v rádoby vážných textech, že Židé ukřižovali Ježíše. Vídáme asociaci na Herodův masakr v Betlémě nebo na recyklovanou krevní pověru zabalenou do zdánlivě věcných zpráv o statisících záměrně sadisticky umučených palestinských dětí, na nichž se zvířecky vyřádili Židé. Umělá inteligence doprovází tato tvrzení obrazy zkrvavených a zmrzačených nebo k smrti vychrtlých nemluvňat. Nacházíme texty obviňující Židy ze sadistických náboženských rituálů a nepřekvapí, jak často jde též o sexuální fantazie autorů. V takových tvrzeních se již autor ani nenamáhá předstírat, že mu jde o věcnou kritiku politiky Státu Izrael. Opět čteme o „židovské otázce“. Opět se píše, že Židé zabíjejí křesťany.
Dostali jsme se do doby, kdy je studium historie považováno za zbytečný luxus, podle technokratů je třeba vzdělávat mládež v „užitečných disciplínách“, mezi něž historie nepatří. Spějeme k situaci, kdy ruský diktátor, americký volič odkojený iracionálními sliby MAGA, ale i český ateista hrdý na to, že nikdy neotevřel Bibli, Homéra ani Shakespeara, společně pomohou vymazat paměť opřenou o staletí dějin a ukrást nám minulost a s ní i svobodu. Chceme to?
Věra Tydlitátová
27.12.2025 6:52 | forum24.cz |
Více zde
