Skaut, učitel a ochránce dětí Fredy Hirsch

Vojtěch Vanda: Skaut, učitel a ochránce dětí Fredy Hirsch

Druhá světová válka nešetřila nikoho, natož slabé a zranitelné. Proto bylo důležité, aby hlavně děti, které nejhorší válečný konflikt potkal v začátcích jejich životů, měly alespoň trochu přijatelné životní podmínky. Tím hůř na tom byly děti z židovských rodin, jimž jejich národnost zajistila nenávist vůdce nacistického Německa Adolfa Hitlera, pronásledování a utrpení.

O jeho snížení a přijatelnější podmínky i v těch nejtěžších situacích se zasloužil muž, jenž by ve čtvrtek oslavil 105. narozeniny. Jmenoval se Alfred Hirsch, kterého svět zná pod přezdívkou Fredy, jehož úsilí dokázalo takové podmínky vybudovat i dětem, jež byly transporty převezeny do koncentračního tábora v Terezíně a tzv. rodinného tábora v Osvětimi-Březince.

Hirschova životní pouť začala v jeho rodném Německu, v němž už od malička pěstoval kladný vztah ke sportu a k fyzické aktivitě. Jak píše web holocaust.cz , rodák z Cách figuroval i se svým bratrem v židovském německém skautu Jüdischer Pfadfinderbund Deutschland. Hirsch byl zapáleným sionistou, a tak když se Hitler na konci 20. let 20. století dostal k moci, neuprchl s rodinou do Bolívie, ale zůstal v Německu, aby nakonec v roce 1935 emigroval do Prahy.

V Československu pokračoval v práci s mládeží. Urostlý, napomádovaný, a vždy slušně vypadající atlet vedl své svěřence ke sportovní výchově jak v Ostravě, v Brně, tak i v Praze, a jako sionista také připravoval chalucim, tedy pionýry, k cestě do „Zaslíbené země“. Měl co do činění i se strašnickým hřištěm Hagibor , na němž, jako na jediném sportovišti, mohli i po zavedení protižidovských opatření židovské děti sportovat, soutěžit, hrát divadlo nebo tábořit.

Aby toho nebylo málo, stal se vedoucím skupiny Halvaga složené z kluků ve věku 12 – 14 let, kterým ještě v roce 1939 zařídil cestu do Dánska, a jež po ročním setrvání nakonec opravdu zakotvila v Palestině. Ještě v roce 1940 působil i jako vedoucí skautských letních táborů v obci Bezpráví při řece Orlici.

Ani Hirsche neminul převoz do koncentračního tábora. On sám se však nejprve dostal 4. prosince 1941 do Terezína s 22 členy židovské obce jako organizátor života ve vznikajícím ghettu . Hned zpočátku se mu se spolupracovníky povedlo ze zvláštních domů, v nichž žily děti odděleně od rodičů udělat tzv. heimy , dětské domovy, v nichž spolu s dalšími pedagogy organizoval pololegální vyučování Fredy Hirsch dbal i na psychickou i fyzickou očistu, hygienu, vzdělání a sport i v hodně ztížených podmínkách, vždy se snažil vystupovat sebevědomě, čímž si získal respekt i u některých vojáků SS . Díky tomu se mu povedlo získat prostor pro sport , na němž se v roce 1943 uspořádala tzv. terezínská makabiáda. Získal dokon takové postavení, že mohl z chystaných transportů, které znamenaly smrt, vytáhnout nějaké osoby, přičemž toho často využíval ve prospěch dětí.

Jeho snaha o blaho nejmenších jej ale také stála transport, když se po příjezdu asi 1200 židovských dětí ze zrušeného ghetta v polském Bělostoku pokusil zkontaktovat jejich vychovatele. Porušil tak zákaz komunikace, kvůli kterému musel 6. září 1943 odjet do koncentračního tábora v Osvětími-Březince. Příjezd zářijového transportu do Osvětimi byl ale zvláštní. Hirsch byl zařazen do tzv. rodinného tábora , v němž byli hlavně Čechoslováci, a v němž platily do té doby neviděná „privilegia“. Absence potupného vyholování hlavy, rozřazování a přítomnost dětí v táboře byla o té doby neviděná . Fredy Hirschovi se dokonce s nacistickými pohlaváry povedlo vyjednat speciální místo pro tři stovky dětí do patnácti let, kterému se přezdívalo dětský blok Ve velkém dřevěném domě nebyly třípatrové palandy, nýbrž malé stoličky , které byly dětem sympatičtější. Na zdech byly malůvky květin, Sněhurky s trpaslíky nebo třeba Eskymáky. Uvnitř domu mohly děti jíst, obvykle polévku i něco navíc, a dokud to šlo, žádné z nich neumřelo na podvýživu ; „pouze“ trpěly hladem. Dům byl také dějištěm jakéhosi vyučování , v němž se také zpívalo, a které se při kontrolách krylo zpěvem nacistických písní, které byly povoleny. Byl také místem, jenž skrýval ty nejmenší před terorem esesáků. Poskytoval jim také přístřeší během apelů, nástupů vězňů, které Němci tolerovali, a které byly venku zvláště za deště a v zimě nepříjemné. Vrcholem vyučování byl nácvik divadelní hry Sněhurka a sedm trpaslíků, které děti předvedly za účasti doktora Mengeleho, jenž představení tleskal, a od dětí si nechával říkat strýčku. Do tábora dorazilo ještě v prosinci dalších 500 dětí , pro které Hirsch dokázal zajistit další dům.

To se ale klasická šestiměsíční karanténa blížila ke konci. Na jaře roku 1944 byl Fredy Hirsch kontaktován příslušníky táborového hnutí odporu, kteří zjistili znepokojující věc – jak píše holocaust.cz , rozluštili, že termín SB (Sonderbehandlung, v překladu zvláštní zacházení, pozn. red.), jenž má každý ze členů rodinného tábora u jména, je krycím jménem pro smrt v plynové komoře Hirsch byl proto vyzván, aby se jako přirozená autorita postavil do čela vzpoury, která by možná pomohla několika vězňům utéct a zneškodnit několik dozorců. Nicméně bezbranné děti by byly s největší pravděpodobností zmasakrovány Dne 8. března 1944 mělo přijít ke konečnému rozhodnutí, během nějž si osmadvacetiletý Hirsch vzal hodinu na rozmyšlenou. Po ní jej našli v bezvědomí. Lékař konstatoval smrt z předávkování léky na uklidnění .

Dodnes však není jisté, jestli atlet a učitel opravdu spáchal sebevraždu, nebo mu byl osud zpečetěn jinak. Ještě ten den byl zbytek „zářijových“ přeživších z tábora v Osvětimi převezen do plynových komor , v nichž byli zavražděni. Zbytek rodinného tábora potkal stejný osud mezi 10. a 12. červencem 1944. Šťastnou náhodou se povedlo Mengeleho přesvědčit, aby provedl selekci chlapců, a tak ze 17 500 vězněných přežilo 1294 lidí . Dosud se tak jedná o největší hromadné vraždění československých občanů v době druhé světové války. Fredy Hirsch se nicméně stal ikonou správného učitele. Jeho příběh neunikl Izraelskému režisérovi Rubimu Gatovi, který v roce 2018 natočil film mapující jeho život. Film Drahý Fredy se v Česku promítal v rámci Měsíce queer historie. Sám se totiž otevřeně hlásil k homosexualitě.

12.02.2021 , Zdroj: refresher.cz ,  Autor: Vojtěch Vanda

Více zde