Chanukový běh. Animovaný film o olympionikovi Kurtu Epsteinovi. A tři identity Toma Stopparda
Chanukový běh
V neděli 14. prosince letos začíná Svátek světel. V Praze se nebude slavit jen zapalováním chanukového svícnu, koblihami nebo bramboráčky. Ale i sportem. Sportovní klub Hakoach totiž opět připravuje tradiční chanukový běh. A my už jsme ve spojení s jeho organizátorkou Zuzanou Jančaříkovou.
„Může se přihlásit kdokoliv. Je to i pro amatérské sportovce, dáváme do pozvánky, že trasu je možné i ujít, že nám nejde o žádné sportovní výkony, že jde o připomenutí svátku, abychom se sešli,“ zve Jančaříková.
Chanukový běh podle ní není jen česká specialita, koná se například na několika místech ve Spojených státech nebo v Izraeli.
Při prvním běhu v Praze v roce 2013 ale vznikla speciální česká tradice. „Běháme ho společně s běžci z hnutí Peace Run. Oni mají pochodeň, takže běžíme se zapálenou pochodní, která symbolizuje Svátek světla, porozumění,“ uvádí Jančaříková a dodává: „Běh je také symbolem vytrvalosti. Pochodeň se postupně předává běžcům. Je hezké, když děti pochodeň chtějí a chvíli s ní běží. Každý ji může určitou chvíli mít v ruce a běžet s ní.“
Kurt Epstein: Vždy s hlavou nad hladinou
Nezdolnou vůli zůstat „vždy s hlavou nad hladinou“ měl rodák z Roudnice nad Labem Kurt Epstein. Přesto, že ho dějinné události chtěly několikrát stáhnout ke dnu. Jako vodní pólista reprezentoval Československo na olympiádě v roce 1928 a 1936, přežil holokaust a v roce 1948 odešel do Spojených států. Krátký animovaný film o jeho životě nyní uvedlo Centrum paměti a dialogu Bubny. A to při příležitosti narozenin jeho dcery, známé spisovatelky a novinářky Helen Epstein. S vedoucí produkčního týmu Centra paměti a dialogu Bubny Janou Kosteleckou natáčela Daniela Brůhová.
„Jedním z našich poslání je hledat různé způsoby, jak připlížit tuto problematiku mladšímu publiku. Hledáme různé formy, které pro ně budou přijatelné, budou jim přístupné. Rozhodli jsme se, že v rámci našich aktivit založíme vzdělávací platformu, na které by se tyto různé výstupy a různá díla měla objevovat a měla být k dispozici divákům, čtenářům, posluchačům,“ vysvětluje Kostelecká a dodává, že video o Kurtu Epsteinovi je pilotní ukázkou.
Proč právě o Epsteinovi? I díky jeho dceři Helen. Ta se ještě stihla narodit v Praze, ale život prožila v Americe. „Její životní dráha byla poměrně dost ovlivněná Prahou, protože se ocitla v Praze při sovětské okupaci v roce 1968 a pak o tom referovala do zahraničí. Čtenáři ji také znají díky knize Děti holocaustu,“ připomíná Kostelecká. Právě z jejích vzpomínek na tatínka animované video čerpá.
Tři identity Toma Stopparda
Z českých zemí pochází řada význačných židovských osobností, které sehrály významnou úlohu ve svých oborech. Jednou z nich je i britský dramatik Tom Stoppard, který zemřel v Londýně ve věku osmdesáti osmi let. Ve svém životě měl tři různé identity – britskou, českou, a židovskou. O té poslední hovoří Jan Fingerland.
„Britský dramatik Tom Stoppard vždy věděl, že je jiný. Že se narodil jinde, než kde žije, a jeho první slova nebyla v angličtině. Ale také nevěděl, že toho neví mnohem více,“ říká Fingerland.
A připomíná, že Stoppard „od své matky věděl, že se narodil na Moravě ve Zlíně, v Československu roku 1937. Jenže ještě jako nemluvně odcestoval se svými rodiči a bratrem Petrem do Singapuru, kde jeho otec zahynul během japonské invaze. Maminka se syny žila několik let v Indii, kde se vdala za britského důstojníka, a z malého Tomáše Strausslera se definitivně stal Angličan Tom Stoppard – včetně jazyka, vzdělání a identity. Sám zaznamenal, že se v roli anglického chlapce cítil velmi dobře. Tak dobře, že nehledal žádnou jinou identitu.“
Ve svém díle se nejčastěji zabýval anglickými náměty. Jenže se s přibývajícím věkem zajímal i o české kořeny, a na rozdíl od mnoha západních umělců a intelektuálů si o poměrech za Železnou oponou nedělal žádné iluze. Podporoval český i jiný disent, v roce 1977 navštívil rodnou zemi a setkal se mimo jiné s Václavem Havlem.
„Jenže v roce 1993 se seznámil se svou neteří Šárkou, žijící v Německu. Od ní se dozvěděl, že pochází z židovské rodiny, že všichni čtyři jeho prarodiče zahynuli za holokaustu, a že jeho matka tuto část své i jeho identity vědomě zamlčovala,“ dodává Fingerland.
Co toto zjištění pro Stopparda znamenalo? A jak se s takto objevenou židovskou identitou vyrovnával ve své poslední hře Leopoldstadt?
Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem zde.
autor: Noemi Fingerlandová
