Co se nás Bůh ptá na Jom kipur, sportovní hry po „židovsku“ a nejmladší pražská synagoga
O Jom kipuru se nás Bůh ptá: Kde jsi?
Nejposvátnější den v roce, během něhož se na 24 hodin tak trochu zastaví život. Řeč je o Jom kipuru, tedy Dni smíření. Ten letos začíná ve středu 15. září se západem slunce. O jeho významu v židovské tradici hovořila Terezie Jirásková s vrchním zemským rabínem Karolem Efraimem Sidonem.
„Když vezmeme to slovo tešuva, tak neznamená pokání. V hebrejštině to doslova znamená odpověď, odpověď na otázku. Já si vždycky říkám, že tuto otázku dostal už první člověk v ráji, když se dopustil hříchu. Slyšel, jak ho Bůh volá slovy: ,Kde jsi? Kam ses to dostal?ʻ Člověk se běžně vydává na různé cesty, na scestné cesty z různých důvodů, a ztrácí tu cestu, kterou by měl jít, kterou by se měl dostat k cíli a ke smyslu svého bytí,“ říká Sidon.
„Ta otázka ,Kde jsi?ʻ má člověka zpřítomnit, aby si uvědomil: ,Kde to vlastně jsem? V jakém stavu se nacházím?ʻ Naši praotcové na to říkali: ,Tady jsem.ʻ Uvědomění toho, kde člověk je, je už začátek, ta tešuva. Že se vrací zpátky k tomu, kdo ho stvořil, kdo mu dává život, kdo je tím, jenž je za vším,“ pokračuje Sidon.
Karol Sidon také dodává, že jednou z povinností během deseti svátečních dnů, které vrcholí Jom kipurem, je vyřešit si vztah s druhými lidmi. Pokud máme pocit, že jsme někomu ublížili, je dobře požádat o prominutí. Nestačí dát věci do pořádku pouze ve vztahu s Bohem. Je potřeba je urovnat i na pozemské úrovni ve vztahu k druhému člověku.
Nejmladší pražská synagoga
Při asanaci pražského Josefova na konci 19. století byla zbourána i řada synagog. Ale všechno špatné je pro něco dobré. Jako náhrada za ně vyrostla na Novém Městě pražském Jubilejní nebo také Jeruzalémská synagoga. Ta je dnes nejmladší a zároveň největší pražskou synagogou. Ve čtvrtek 16. září uplyne přesně 115 let od jejího otevření. Pokračuje Leo Pavlát.
„Měli ji navštěvovat především nábožensky reformní Židé a tomu odpovídala nejen rozlehlá galerie pro ženy, ale též velké varhany, symbol neortodoxní bohoslužby,“ říká Pavlát.
Tak tomu bylo až do německé okupace. „V září 1941 bohoslužby v Jeruzalémské synagoze z příkazu nacistů skončily a synagoga se stala skladištěm konfiskovaného židovského majetku. Bohoslužby se v ní opět mohly konat až po osvobození, za komunistického režimu za neskrývané pozornosti státního církevního dohledu i StB – vždyť do Jeruzalémské synagogy přicházely i za totalitních poměrů na židovský Nový rok stovky návštěvníků,“ vzpomíná Pavlát.
Od konce 60. let byl duší synagogy kantor Ladislav Blum. „Původem z východního Slovenska, skvělý, v židovské hudební tradici vzdělaný tenorista. Narodil se roku 1911, válku přežil ve vězení, na útěku i v lágrech, po ní vystudoval práva a až do své smrti roku 1994 téměř třicet let vedl v Jeruzalémské synagoze bohoslužby,“ vzpomíná Pavlát.
Jeruzalémská synagoga má ale i svou současnost. „Nadále se zde konají bohoslužby, jako významná památka je otevřena veřejnosti, pořádají se zde varhanní koncerty a výstavy. Přijďte se podívat,“ zve Leo Pavlát.
Více zde
