Emilie Schindlerová: Židy Oskar zachránil, mne opustil!
Přestože se Emilie Schindlerová (†93) takřka stejnou měrou jako její manžel podílela na záchraně 1 200 Židů před holocaustem, žila vedle Oskara Schindlera (†66) téměř bez povšimnutí. Nebýt filmu Schindlerův seznam (1993), kdo ví, zda by někdy opustila jeho stín, přestože byla statečnou a odvážnou ženou, jež byla připravena se zcela obětovat pro záchranu lidských životů. Jednala podle židovské tradice: Kdo zachrání jeden život, zachrání celý svět.
Emilie Schindlerová, která byla vzdálená příbuzná s českým vlastencem, buditelem, osvícencem a vysokoškolským pedagogem Franzem Martinem Pelzlem (1734 – 1801), zemřela před 16 lety.
Ve filmu Schindlerův seznam se Emilie, křehká dáma se sněhobílými vlasy, objevuje v kolečkovém křesle s nejistým úsměvem na samém konci u manželova hrobu v Jeruzalémě, kam režisér snímku Steven Spielberg pozval všechny žijící ze seznamu. Tlačí ji herečka Caroline Goodall (56), která Emilii v samotném filmu dokonce ztvárnila. Při natáčení scény na hřbitově Oskarova manželka přiznala, že málokoho z 300 zachráněných poznala. „Všichni ale poznali mě,“ řekla tehdy Emilie Schindlerová.
„S Emilií Schindlerovou jsem se setkala poprvé 22. června 1990 při pátrání po evropských imigrantech v Argentině. Příběh o Oskaru Schindlerovi tehdy znal málokdo. Film vznikl až o tři roky později. Je to velmi dobrý hollywoodský snímek, ale podle Emilie obsahuje mnohá nepravdivá fakta. Seznam zachráněných Židů nevytvořil účetní Stern, ale kapitán Marcel Goldberg. Ten si také vzal od Židů peníze za umístění na seznam. Nebyl to Oskar, kdo dostal 300 žen z Auschwitzu, ale jeho přítel Hilde, který pracoval pro vedoucího Abweru Canarise a znal velitele Baera velmi dobře. Také není pravda, že Oskar koupil továrnu za peníze od Židů. Půjčil si je od Emiliiných rodičů. Emilie Schindlerová byla ze Spielberga hodně zklamaná. Na filmu vydělal miliony dolarů, ale jí nedal ani cent,“ říká argentinská historička Erika Rosenbergová (62), která po boku Emilie strávila posledních 11 let jejího života. Celá německá židovská rodina Rosenbergerové zahynula v koncentračních táborech.
Emilie Schindler poprvé spatřila Oskara, když přišel ke dveřím statku jejího otce ve Starém Maletíně u Mohelnice. Bylo to v roce 1927 a Oskar prodával elektromotory. Při našem pátrání jsme zjistili, že ze statku, než zchátral, se stal po válce sklad. Dnes na bývalé části jeho pozemku je fotbalové hřiště.
Poté, co rodinný podnik Schindlerových zkrachoval, podnikl Oskar v roce 1939 cestu do Polska v důsledku postupujících německých okupačních jednotek. Hledal místo pro investice. V Krakově koupil smaltovací továrnu, dříve vlastněnou Židy, a zaměstnal v ní stovku obyvatel židovského ghetta, které SS vojsko v polském městě zřídilo. Po jeho zrušení a přemístění Židů do koncentračního tábora Plaszov přestěhoval továrnu i přes 1 200 vězňů do Brněnce u Svitav.
Emilie pracovala s Oskarem už v Krakově a chodila do továrny dvakrát týdně. Židům obstarávala jídlo i léky. „Co by se stalo, kdyby to nacisté zjistili? Zabili by ji. Po lednu 1945 sama zachránila transport s nemocnými a hladovějícími Židy. Dokázala jim zajistit i ošetření v provizorní nemocnici,“ vzpomíná Erika Rosenbergová na povídání s Emilií.
„Bylo toho tak málo, co dávali nejen Židům k jídlu. V rámci měsíčního přídělu dostali potraviny na 10 dnů, ty zbývající měli „jíst“ jen vzduch. Nikdy jsem neměla čas zjišťovat, kdo byl nemocný a kdo musel být krmen. Kupovala jsem jídlo pro každého,“ zavzpomínala na útrapy ještě před svou smrtí Emilie Schindlerová.
Oskar Schindler byl muž, který dělal věci ve velkém stylu. Na vrcholu druhé světové války se dobře oblékal, řídil stylové vozy, užíval si své brandy a společnost krásných žen. Nakonec ale starý kontinent Schindlerovi stejně opustili. V říjnu 1949 emigrovali do Argentiny, kde našlo zázemí mnoho bývalých nacistů. Židovská organizace jim pomohla sehnat lístky na loď a vybavila je do začátku dostatečným finančním obnosem. Za 15 000 dolarů tak koupili farmu v San Vicente, 60 kilometrů jižně od argentinského hlavního města, kde se věnovali chovu krav a nutrií. S židovskými dary a 100 000 markami od západoněmecké vlády, které dostali jako náhradu za ztrátu obchodního majetku, si mohli žít spokojeně, kdyby ovšem Oskar Schindler chtěl pracovat. Jejich podnikání skončilo krachem.
V roce 1957 Schindler opustil Emilii i milenku, kterou si mezitím našel, a vypravil se do západního Německa na údajnou návštěvu. Nikdy se už ale nevrátil.
„Myslím si, že první věc, kterou po příjezdu do Německa udělal, byl prodej jeho zpáteční jízdenky,“ řekla Emilie Schindlerová, která poté svému manželi nemohla přijít na jméno. Však ho také už nikdy nenazvala Oskarem, ale byl pro ni již navždy jen SCHINDLEREM.
Oskar Schindler zanechal Emilii v Argentině ve velmi obtížné situaci. Přišla o farmu, protože nebyla schopná platit hypotéku. Pronajala si aspoň malý pozemek, na kterém chovala dojnice. „Schindler pro nás nikdy moc neudělal. Jen pobýval s mladými ženami v luxusních hotelích a utrácel peníze. Byl to líný a požitkářský člověk. Neudělal nic ohromujícího před válkou a měl štěstí, co se kolem něj během ní odehrálo,“ dodala Emilie.
„Emilie měla na manžela dva odlišné pohledy. Jednak se kvůli němu trápila, protože byl sukničkář. Na druhé straně vždy říkala, že je to hrdina, který zachránil spoustu životů. Nikdy se ale nerozvedli, jak bývá mylně uváděno! Mrzelo ji, že neměla nikdy dítě. Otěhotnět se pokoušela ještě v roce 1947 v Regensburgu, ale o dítě přišla. Oskar měl dvě děti s ženami z Krakova. Syn žije v australském Perthu a dcera v Bavorsku. Ale nejmenují se Schindlerovi. Oskar svoje děti nikdy nepoznal,“ prozrazuje historička Erika Rosenbergová.
Emilie Schindlerová prožila po válce většinu života v argentinském předměstí Buenos Aires v šedém třípokojovém domě, který se ničím nelišil od ostatních. V bídě se dvěma policejními psy a tuctem koček ležícími na roztrhaných křeslech, židlích, stolech. Mezi miskami zředěného mléka, zatuchlým vzduchem a spuštěnými žaluzie mi. V místnosti s poškrábanou televizí a otlučeným kufrem.
„Žádný Čech ji v Argentině nikdy nenavštívil. Jezdili za ní židovští Poláci ze seznamu. Za to, co museli Schindlerovi během války vytrpět, se jim nikdo nikdy neomluvil. Stejně jako tomu bylo při procesech v Norimberku, kde žádný z nacistů velkého zločinu nezalitoval,“ tvrdí Rosenbergová.
V roce 1999 se Emilie Schindlerová během natáčení dokumentárního pořadu vrátila na krátký čas domů, do Česka.
„Byla tehdy velice ohromena a hodně plakala. Domů se podívala po více než padesáti letech. Navštívila i rodný Starý Maletín. Už tady prý ale nebylo nic jako dřív. Říkala, že stejný je pouze hřbitov a stromy, které ale od té doby vyrostly. V Brněnci měly jednotky SS a gestapa zájem Židy prý spíše zlikvidovat, než aby pomáhali v továrně.
Válka byla totiž u konce a nacisté už neměli moc co ztratit. V Brněnci mi ukázala, kde co bylo. A posteskla si, že v době, když odtud odcházeli, byly stromy za továrnou ještě malé a továrna nevypadala jako ruina,“ vzpomíná na chvíle s Emilií v Česku Erika Rosenbergová.
Několik posledních roků svého života přebývala Emilie v domě venkovské komunity o jedné místnosti mimo Buenos Aires, kterou jí poskytla židovská organizace B‘nai B‘rith. Poté, co byly znesvěceny židovské hřbitovy, se na čas dostala pod policejní ochranu. Po letech velké chudoby se jí dostalo nakonec finanční podpory a oficiálních poct z izraelské i německé strany.
Později byla nucena přestěhovat se ze zdravotních důvodů do Los Pinos, domova důchodců německého Benevolent Society v El Talar. Měla už moc křehké kosti, potýkala se s problémy s kolenem, při pádu si zlomila kyčel, zlobil ji žaludeční vřed.
Nostalgie ale nakonec přivedla Emilii Schindlerovou zpátky do Německa. Tvrdila sice, že nemá tuto zemi ráda, přesto si německé občanství ponechala a přijímala i německou vládní peněžní podporu. Při dotazu, zda její muž byl svatý, nebo ďábel, měla jasno: „Byl to svatý ďábel. Pro Židy toho udělal hodně, ale nepoznala jsem, kdy lže.“
Emilie Schindlerová zemřela po mrtvici v nemocnici Strausberg u Berlína krátce předtím, než měla být umístěna do pečovatelského domu sudetoněmecké nadace ve Waldkraiburgu. Za hrdinství byla oceněna v Izraeli titulem Spravedlivý mezi národy.
Oskar Schindler zemřel na selhání jater 9. října 1974 ve věku šedesát šesti let. Pohřben je v Jeruzalémě.
Svitavy vydaly nedávno Oskara Schindlera na poštovní známce. „Proč na ní nemohli být společně s Emilií, která byla silnou osobností, skvělou, velmi obětavou a odvážnou ženou s velkým srdcem, hájící lidská práva ve velice těžkých časech? Byla to žena, která v životě litovala jediného. Chtěla zachránit více lidí,“ říká Erika Rosenbergová, která je jednou z pěti dědiček Emilie Schindlerové.
23.2.2017 NEW express str. 3 Mix
PETR PODROUŽEK
