Šalom alejchem: Cena pro mapu židovské Olomouce. Jak navrátit uloupené umění. A nová kniha Davida Jana Novotného
„Nobelovka“ za nejlepší mapu
Nobelovka za nejlepší mapu. I tak by se dala charakterizovat prestižní Best Map Award, kterou uděluje od roku 2008 britský kartografický časopis Journal of Maps. Letos ji získali akademici z olomoucké Univerzity Palackého. Ta byla zatím jako jediná instituce oceněna dokonce už podruhé. Mapa s názvem Vývoj židovského osídlení Olomouce: geografická a socioekonomická struktura židovské populace v období 1180–2021 vznikla ve spolupráci katedry geoinformatiky Přírodovědecké fakulty a Centra judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových Filozofické fakulty.
„Ona to určitě není Nobelovka, ale z prestižního ocenění máme velkou radost,“ usmívá se jeho vedoucí Ivana Cahová.
Porotu zaujal koncept funkčního zprostředkování dějin skrze prostor. „To je v prezentaci výzkumu regionálních dějin pořád ještě relativně inovativní prvek,“ říká Cahová a dodává, že oceněno bylo „funkční využití barev, které napomohlo srozumitelnosti celé mapy“.
Mapa sleduje proměny sídelních struktur i integraci komunity: „Ukazujeme, že osídlení bylo ve středověku soustředěno do kompaktní osady uvnitř hradeb. Vizualizujeme nelegální pobyty ve městě, kde Židé do roku 1848 bydlet nesměli,“ pokračuje Cahová.
Sledovat lze i usazování na předměstích či vznik modliteben. „Zajímá nás vývoj socioekonomické struktury i to, jak se proměňoval způsob obživy,“ dodává vedoucí Centra judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových.
Navrátit uloupené umění
Nacisté za 2. světové války uloupili svým obětem obrovské množství uměleckých děl. Ani po více než 80 letech se nepodařilo všechna identifikovat, natožpak navrátit původním majitelům nebo jejich potomkům. Před 25 lety proto vzniklo Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války. Poskytuje restituční poradenství fyzickým i právnickým osobám v Česku i v zahraničí. A na svém webu představuje online výstavu, která se věnuje právě původním majitelům zkonfiskovaných uměleckých děl. Téma pro Danielu Brůhovou.
„Snažíme se zjistit, jak probíhala celá ta mašinérie konfiskací, protože se důsledně budovalo zdání legality,“ vysvětluje ředitelka centra Jana Jirásková.
Dohledávání je složité, protože dokumentace byla cíleně ničena: „Musíme vycházet z fragmentů a dokumentace poválečné. Je to taková detektivní práce,“ říká. Častým případem byly také tzv. „dary za vývoz“ – rodina chtěla emigrovat, ale musela státu přenechat cenná díla.
„Když se na nás obrátily pravnučky jedné rodiny, věděly jen, že měli nějaké obrazy. Naštěstí se dochoval seznam vytvořený pro gestapo v roce 1941,“ vypráví Jirásková nedávný příběh navrácených obrazů. Ten měl nakonec šťastný konec: „Rodina si obrazy převzala osobně. Měli fotku z vily v Brně, kde dva z těch obrazů visí na stěně. Teď už zase visí, sice v Los Angeles, ale u vnučky původního majitele,“ dodává Jirásková.
Od biblických příběhů k moderní literatuře
Nominaci na Magnesii Literu a Literární cenu Knižního klubu získal za svůj román Sidra Noach z roku 2010 David Jan Novotný. Teď vydalo nakladatelství Garamond jeho nejnovější odbornou práci pod názvem Dvanáct kapitol z židovské literatury – Od Tóry k Rothovi. Každá z nich je procházkou různými geografickými krajinami.
Autor čtenáře provádí od biblických variací až po současnost. „Putoval jsem krajinami aškenázské literatury v jidiš přes Polsko, Ukrajinu i Čechy až po Ameriku. Nakonec jsem se vrátil k hebrejštině, takže je to od hebrejštiny k hebrejštině,“ popisuje redaktorce Šárce Švábové Novotný.
Mezi autory vidí jasné styčné body: „V první řadě je tam všude přítomen Pán Bůh. I u autorů, jako je Amos Oz nebo Edgar Keret, Boží přítomnost, Šchina, zůstává, což se u většinové literatury neobjevuje.“
Druhým tématem jsou dějiny antisemitismu, které se táhnou od knihy Ester až po moderní zkušenosti v USA. „Společné je hledání bezpečného místa, které ne a ne najít.“
Na knize Novotný pracoval desítky let: „Potřebujete k tomu 40 nebo 50 let čtení, abyste mohli hledat souvislosti a příběhy, které putují sem a tam.“
Kde je možné prohlédnout si mapu židovského osídlení Olomouce? Kde všude pracovníci Centra pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války dohledávají informace o uloupeném umění? A co zažívali židovští autoři, kteří odešli do Ameriky?
autor:Noemi Fingerlandová
Více zde
