Šalom alejchem: České univerzity ztrácejí historickou paměťr
Ztráta historické paměti a ochoty kriticky uvažovat, hodnotí Papoušek dění na univerzitách
Zdá se, že konflikt v Gaze pro tuto chvíli skončil příměřím. To ale nevládne na české akademické půdě. Na 2. výročí masakru izraelských civilistů vyvěsily některé vysoké školy palestinské vlajky, prý na znamení solidarity s těžkou situací studentů v Gaze. Proti akci se naopak postavila řada absolventů, umělců a dalších osobností veřejného života, které toto gesto považují za necitlivé, nebo přímo za projev antisemitismu. Jak tuto situaci vnímá předseda české Federace židovských obcí Petr Papoušek?
„Antisemitismus má dnes mnoho podob od otevřené nenávisti vůči Židům až po takzvaný nový antisemitismus, který se doopravdy skrývá za kritikou Izraele,“ říká Papoušek. A připomíná mezinárodně přijatou definici protižidovské zášti IHRA. Podle ní se antisemitismus netýká jen útoků na jednotlivé Židy či komunity, ale také útoků proti Státu Izrael, když je chápan jako „židovské“ společenství.
„Věcná kritika izraelské vlády je samozřejmě legitimní, pokud se vede stejně jako vůči jakémukoliv jinému státu. Antisemitismem se stává ve chvíli, kdy se démonizuje Izrael, měří se mu dvojím metrem, anebo se popírá jeho právo na existenci,“ upřesňuje Papoušek a dodává, že „antisionismus je v dnešní době formou antisemitismu v novém zabarvení.“
Současný spor na univerzitní půdě podle Papouška představuje nejen generační střet odlišných postojů ke Státu Izrael, ale hlavně jde o hlubší symptomy ztráty historické paměti, polarizaci mediálního prostoru i sociálních sítí a emocionální i ideologické zjednodušení. „Dnešním studentům podle mě chybí ochota kriticky uvažovat a být skutečně informován,“ dodává Papoušek.
Shodou okolností právě v těchto dnech Česká republika přijala Strategii boje proti antisemitismu. Čím je významná? Poslechněte si celý rozhovor s předsedou Federace židovských obcí v České republice Petrem Papouškem.
Benefiční divadlo Fondu Marty Choděrové
Zhlédnout zajímavé divadelní představení a zároveň pomoci znevýhodněným dětem. To je cílem charitativního večera, který připravil Nadační fond Marty Choděrové. Výtěžek poputuje k dětem z širší židovské komunity, které se potýkají s těžkostmi života. S předsedkyní komise Nadačního fondu Marty Choděrové Terezou Kotlárikovou natáčela Daniela Brůhová.
Nadační fond přispívá už 6 let potřebným dětem na léčbu, zdravotní pomůcky i léčebné pobyty a pomáhá také v oblasti sociální.
„Fond je určen na pomoc pro děti ze židovské komunity, které jsou nějakým způsobem, ať už sociálně, nebo zdravotně znevýhodněné. Byl založen z dědictví po panu Choděrovi v roce 2019 a většinou příspěvky putují na školné, na tábory, volnočasové aktivity, zdravotní pomůcky,“ vysvětluje Kotláriková.
Fond nyní chystá benefiční večer s divadlem. 10. listopadu vystoupí soubor Shakespearovská improvizovaná společnost. Jakou hru si připravili?
„To my sami nevíme. Společnost zahraje podle tematického zadání publika. Až přímo na místě se rozhodne. Ale bude to v duchu shakespearovské tragédie,“ zve Kotláriková.
Fond je ale možné podpořit i bez účasti na divadelním představení. A to na webu Židovské obce v Praze.
Na co konkrétně vybrané finance fond použije? Poslechněte si celý rozhovor s Terezou Kotlárikovou.
László Bíró dal světu kuličkové pero
Náš každodenní život obklopuje řada věcí, které bereme jako samozřejmost a vůbec nepřemýšlíme, jak vznikly. To se může týkat třeba tak obyčejného předmětu, jako je kuličkové pero. Do komerční výroby ho poprvé uvedl muž, který se jmenoval László Bíró. Od jeho smrti uplynulo 24. října 40 let. V následujícím příspěvku ho připomíná Leo Pavlát.
Narodil se 29. září 1899 v Budapešti jako László Jószef Schweiger, a jméno Bíró přijal se svou židovskou rodinou až o šest let později. „Pod tlakem agresivního antisemitismu a protižidovských nařízení se ještě před vypuknutím druhé světové války nechal i s manželkou pokřtít. Persekuci tím neunikli a život si zachránili emigrací do Francie. Konečné útočiště a novou vlast pak doživotně našli v Argentině,“ říká Pavlát.
Do Latinské Ameriky již László Bíró odjížděl s převratným patentem na moderní kuličkové pero. Podle jedné verze se mu počátkem 30. let na stole převrhl kalamář. Na desce byly i kuličky, které se skutálely přes inkoust a zanechaly na ní stopy. Podle jiného podání pozoroval děti hrající kuličky, a když se jedna z nich překutálela přes loužičku, rovněž zanechala stopu.
Bíróovi přitom pomohl bratr chemik. „Výsledkem byl nový typ viskózního inkoustu s menší kuličkou v objímce jako hrotem. Ta zabránila vysychání inkoustu, a zároveň řídila jeho tok. Patentovat takové pero si nechal László Bíró už roku 1938 v Paříži a jeho výhody za války ocenili i spojenečtí letci, protože od několika tisíc metrů výše přestávala běžná plnicí pera spolehlivě fungovat,“ připomíná Pavlát.
autor: Noemi Fingerlandová
Více zde
