Šalom alejchem z 13. 9. 2026
Svátkem Roš ha-šana začalo období 10 dnů pokání. Terezín připomíná cestu Arnošta Lustiga. A Brno dodnes provází odkaz rodiny Placzkovy.
Dny bázně a hledání usmíření
Doslova před několika minutami skončil druhý den Roš ha-šana, tedy druhý den nového židovského roku 5787. Zvuk šofaru během svátku zahájil období deseti dnů pokání, kterým se hebrejsky říká Jamim nora´im. Ty vyvrcholí Dnem smíření, svátkem Jom kipur. V Šalomu jsme o něm hovořili s rabínem brněnské židovské obce Štěpánem Menaše Klimentem.
Deseti dnům pokání se říká také Dny bázně. Co se během nich děje mezi nebem a zemí? „K tomu, aby bylo možno napravit to, co se nám nepodařilo, je potřeba dojít usmíření. Hospodin nám říká, že se můžeme usmířit mezi lidmi a s Pánem Bohem. Teď je čas hledání, co jsme mohli udělat lépe, a pokus o opravu,“ vysvětluje Štěpán Menaše Kliment.
Významnou roli v tomto období hrají modlitby slichot. Rabín připomíná, že slouží k uvědomění si vlastních chyb: „Slichot jsou doslova omluvy. Připomínáme si, že Bůh odpouští tak, jako odpustil synům Izraele na poušti. Je to silný návod k tomu, abychom našli sílu požádat o odpuštění a zároveň nebyli zatvrzelí, když za námi někdo přijde.“
Celé období vyvrcholí nejpřísnějším půstem na Jom kipur. Fyzicky náročných 25 hodin bez jídla a pití přináší hluboký osobní prožitek. „Po dvou třetinách přichází únava, ale v závěru člověk nabude zvláštní duchovní sílu. Propadne do meditativního stavu a modlitba je pak velmi silná,“ dodává brněnský rabín.
Životní křižovatky Arnošta Lustiga
Spisovatel, novinář, scenárista a svědek holokaustu Arnošt Lustig by se letos v prosinci dožil 100 let. Toto významné jubileum do svého kalendáře zařadilo i UNESCO. A připomíná ho po celý rok Nadační fond Arnošta Lustiga. Jeho FestivAL100 propojuje deset zemí na čtyřech kontinentech. Nejnovější počin představuje výstava Arnoštova cesta, která se 10. září otevřela v Památníku Terezín. Natáčela o tom Daniela Brůhová.
Výstava vznikla na základě vyprávění dcery Evy Lustigové, které spisovatelka Markéta Pilátová přetavila do grafického románu, doplněného o fotokoláže Elišky Podzimkové. „Unikátní je hlavně díky uměleckému zpracování grafičky paní Kratochvílové,“ přibližuje Eva Lustigová. Expozice provází klíčovými okamžiky spisovatelova života.
Vše začíná už samotným jménem, které má své kouzlo. „Maminka ho pojmenovala Arnošt a po tatínkovi byl Lustig – v němčině Ernst Lustig znamená pan ,vážně veselý‘,“ usmívá se Eva Lustigová. Následovaly potyčky ve škole, transporty do Terezína, Osvětimi a Buchenvaldu či dramatický útěk z transportu smrti v dubnu 1945.
Povalečné křižovatky zahrnují svatbu v Izraeli, pražské jaro, srpnový exil roku 1968 i návrat po sametové revoluci. I přes nepřízeň osudu neztrácel Arnošt Lustig vitalitu. „Říkal, že jeho největší úspěch byl, že přežil. Život si dvakrát tak vychutnával, ale tvorba a psaní, to byl jeho život,“ uzavírá jeho dcera.
Návrat do domu v Jiráskově ulici
Do náboženského, vědeckého i společenského života střední Evropy i celého světa významně zasáhla jedna brněnská židovská rodina, totiž Placzkovi. Byli mezi nimi rabíni, vědci i průmyslníci. Jeden z nich, rabín Baruch Placzek, nechal pro svou dceru Irmu postavit dům, který dodnes stojí v dnešní Jiráskově ulici. Osud obyvatel, kteří v něm kdysi žili a dnes žijí, je do sebe nečekaně propletený. A přináší nadějné rozuzlení. Celý příběh v Brně 15. září představí autorka knihy Placzek: rabíni, vědci a svědci dějin Barbora Dočkalová. Zajímala se o něj i Martina Pouchlá.
Před domem s pěticí Kamenů zmizelých vzpomíná Milena Šubertová na složitou historii objektu. Kupní smlouvu podepsali její příbuzní v roce 1948, ale usadit se v něm mohli až po výměně bytů v roce 1974. Při vyklízení půdy objevili truhlici se starými dokumenty a fotografiemi původní židovské rodiny Seidlerových a pečlivě je uschovali.
Po letech se v domě nečekaně objevili potomci původních majitelů – nejprve syn Eduard a později jeho dcera Marianne Seidler-Golding. Při její návštěvě jí současní obyvatelé předali uchovávaný rodinný archiv. „Předala jí všechny ty archivní materiály, které tu po dlouhá desetiletí jako kdyby čekaly na tenhle okamžik,“ popisuje sestra současné majitelky.
Během brněnského festivalu ŠTETL FEST pak Marianne přespala přímo v domě svých předků. Vnučka původních majitelů neskrývala pohnutí: „Tohle je jeho dům, tady se narodil. Je to místo, odkud můj otec v roce 1939 uprchl. Jano, pozvala jsi nás, abychom tu přespali, moc děkuji.“
Připravila Noemi Fingerlandová
Více zde
13. září 2026
