ŠAMANOVO DOUPĚ: Palestinci nechtějí stát vytvořit, ale zničit
Palestinci mohli mít svůj stát už v roce 1948, pokud by ho vyhlásili na rozděleném bývalém britském mandátním území Palestina, jak to předpokládala rezoluce Valného shromáždění OSN č. 181 z 29. listopadu 1947. Při hlasování o oné rezoluci měl delegát každého státu vstát a říci buďto „pro“ nebo „proti“. Zástupci arabských států však dodávali k tomu své výhrůžky. „Svatá místa prožijí dlouhá léta války a mír se k nim vrátí až za několik generací,“ věštil například syrský delegát. Arabové tak navazovali na výhrůžku Džamála Husajního, bratrance velkého muftího v Jeruzalémě, onoho Hitlerova přítele. Husajní ještě před hlasováním prohlásil:
„Pokud OSN odhlasuje rozdělení, palestinští Arabové s podporou všech arabských států vyhlásí Židům válku, jakmile Angličané odejdou.“
A tak se i stalo. Jenže tu válku o zničení Izraele v roce 1948 Arabové prohráli. Nicméně na jihu Egypt okupoval Gazu a na západě zase Jordánsko okupovalo území, které se dnes nazývý „Západní břeh“. Palestinští Arabové na těchto územích nikdy nevyhlásili svůj stát, chtěli přece celé území - od řeky (Jordánu) po moře (Středozemní) Celých 19 let okupovaly arabské státy tato území. Na jihu a na východě bývalé Palestiny tak vyrostly generace pseudonároda, kterému se říká „Palestinci“. Jde o stejný národ, jako jsou „sudetští Němci“, kteří jsou „jedním z německých kmenů“. No dobře, jenže Němce z východní a střední Evropy nedrželi v okupovaném Německu devatenáct let po válce Spojenci ve vymezených oblastech v „utečeneckých táborech“. Takže z tohoto fiktivního Sudetenlandu k nám přes hranice do Liberce a Plzně nevnikají teroristické bojůvky, ani odtud nelétají rakety na Prahu a Brno.
Na severu se Libanonců a Syřanům nepodařili dobýt nic, takže v Haifě a Akku ani nežijí žádní „Palestinci“ ale - izraelští Arabové.
19 let mlčelo „mezinárodní společenství“ o územích, které OSN přiřklo palestinským Arabům k vyhlášení jejich státu. Tato území byla po 19 let fakticky okupována Jordánskem a Egyptem, aniž by někdy bylo slyšet o nějakém porušování mezinárodního práva. Protože palestinští Arabové vedení posléze Organizací pro osvobození Palestiny nechtěli svůj stát vybudovat, ale zničit stát Izrael. Tuto preambuli si dali i do svých zakládajících listin. Až později ji takticky vyřadili, avšak fakticky se jí drží stále.
V roce 1967, kdy se opět šikovala arabská vojska, aby zahnala Židy do moře, provedl Izrael preventivní obranný úder a během šesti dnů vyhnal arabské okupanty z celého bývalého britského mandátu. A to včetně Golanských výšin, které byly po první světové válce nejprve součástí mandátní Palestiny, než Britové předali správu tohoto území Francii v rámci jejího syrského protektorátu. Součástí samostatného státu Sýrie se Golany staly až v roce 1946. A od té doby z těchto strání nad říčkou Jordánem Syřané dělostřelecky ostřelovali izraelské osady i židovské rolníky, pracující na polích v Chulském údolí.
Došlo i k dalším vojenským konfliktům. Arabové chtěli Židy vyhladit, ale prohráli. Židé chtěli přežít - a podařilo se jim přežít. Všechny dohody, které kdy OSN či jakékoli další mezinárodní organizace do těch dob schválily se staly jen cáry papíru. Izrael nemusí mít tedy ty hranice, které si původně vynutila OSN, ale ty, které si dokáže vybojovat a udržet. A to nejen silou, ale i díky diplomatickým dohodám se sousedními státy. Stejně jako se stalo s evropskými hranicemi po druhé světové válce. Stejně jako se stalo se všemi hranicemi po všech válkách. Takže zapomeňte na nějaké „mezinárodní právo“ v hranicích Izraele! On i Izrael má své požadavky, plynoucí z mezinárodního práva, ale svět je neslyší.
V roce 1967 během Šestidenní války dobyl Izrael i řídce obydlený Sinajský poloostrav. Vyrostly tu židovské osady a vojenské základny. Izraelci Sinaj v roce 1979 po podepsání egyptsko-izraelské mírové dohody Egypťanům vrátili. Vyklizení tohoto území skončilo v dubnu 1982. Zůstal zde jen izraelský vojenský památník obětem pádu vojenského vrtulníku. (Ostatně i u Ašdodu v jižním Izraeli se nachází pomník padlým egyptským vojákům z roku 1948, kdy šlo čersvě narozenému Izraeli o kejhák.)
Ovšem stalo se tak na základě dohody, kdy za území získal Izrael mír. První izraelsko-egyptská jednání o této dohodě proběhla na palubě izraelského vojenského vrtulníku Super Perlon francouzské výroby na letecké základně Chacerim už v roce 1977. Izraelský premiér Menachem Begin tehdy nabídl egyptskému prezidentovi Anvaru Sadatovi dokonce i navrácení Pásma Gazy. Jenže Sadat tehdy prohlásil, že to by byl konec dohody. Egypťané o Gazu s jimi vyrobeným palestinským národem „sudetských Arabů“ nestáli ani tehdy.
A nestojí ani dnes. Oni o palestinském státu na území Pásma Gazy nestojí ani Palestinci. 19 let měli toto území pod svou absolutní vládou. A co z něj udělali? Místo aby z miliard, které dostávají z mezinárodní pomoci (i od nás), vybudovali Riviéru Středního Východu, postavili raketovou základnu a podzemní město, podřízené touze zničit Izrael. V roce 2005 prosadil izraelský premiér Ariel Šaron stažení z Gazy. Byla stažena nejen vojska, ale i osadníci. V rámci tohoto stahování vykoupil jistý americký dobrodinec od vyhnaných židovských osadníků jejich fóliovníky s rajčaty a další zeleninou, i sady. Jakmile se místní Arabové do nich dostali - všechny je zničili, protože nic židovského nesmělo na území Pásma zůstat...
Takto ovšem postupují místní muslimové už dlouhodobě. Na tzv. Západním břehu nezůstala žádná synagoga, a to ani v Židovské čtvrti jeruzalémského starého města, které zápaďáčtí antisemité stále považují za palestinské území, nyní tedy území „státu Palestina“. Mimochodem, když starý Jeruzalém v roce 1967 dobyli vojáci IDF, tak první starostí tehdejšího jeruzalémského starosty Teddyho Kolleka bylo - jak zajistit mléko a léky pro ubohé palestinské děti... Na „mezinárodně uznaném území“ Izraele přitom stojí starobylé mešity i nadále. Stojí zde i křesťanské kostely a je zaručena svoboda všem asi padesáti vyznáním. Na palestinském území mohou existovat jen muslimové a jen muslimské památky. Z kdysi křesťanského Betléma muslimové křesťany pomalu, ale trvale vytlačují.
Ono území, do roku 1967 okupované Jordánskem, kterému se dnes říká „Západní břeh“, se fakticky skládá ze tří oblastí. Jsou nazvané Area A, B a C. Je potřeba podívat se na oficiální izraelskou mapu. Nevidíte na ni Areu C, protože to je krom nomádů neobydlená oblast. Poušť, která už od osmanských dob patří státu. Dnes tedy zatím ještě Státu Izrael. Na té mapě jsou označené obydlené oblasti barevnými flíčky. Žluté flíčky jsou Area B, hnědé Area A. V hnědých oblastech svěřil Izrael Palestincům odpovědnost za občanské záležitosti, vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek. Zde hlídají palestinští policajti. (Vyzbrojení a vycvičení Izraelem.) A platí sem zákaz vstupu izraelských občanů. Před vjezdem na tato území bývají umístěny velké cedule, asi tak dva na tři metry, na kterých je bíle na rudém podkladě v hebrejštině, arabštině a angličtině (ze které je doslova přeloženo) psáno:
„Tato silnice vede do oblasti „A“ pod palestinskou správou
Izraelským občanům je vstup zakázán
Ohrožuje vaše životy
a je proti izraelskému zákonu.“
Jako by toto stálo před druhou světovou válkou třeba před Libercem....
Ve žlutých oblastech je veřejná správa v rukou Palestinců, ale na bezpečnost dohlížejí izraelské ozbrojené složky. Takže Palestnci nyní mají podle zápaďáckých a islámských států svůj vlastní uznaný stát, ale ten stát nemá hranice!
Ten stát nemá ani vlastní peníze. Ten nemá ani vlastní známky. Když si po první světové válce vyhlásili v Liberci čeští Němci na severním území čerstvě zrozeného Československa provincii Německé Čechy (Deutschböhmen), která se měla stát součástí nikdy nevzniklého státu Deutsch-Österreich, tak si vlastní peníze a vlastní známky natiskli!
Tento stát nemá vlastní vodárny. Arabové nevyvrtali jedinou artézskou studnu. A nestarají se pořádně o údržbu vodovodního potrubí. „Západní břeh“ je vodou zásobován z (“mezinárodně uznaného území“) Izraele.
Tento stát nemá svou elektrárnu. Stávala na řece Jarmúku, na dnešních (od podepsání mírové smlouvy v roce 1994) jordánsko-izraelských hranicích. Postavil ji v roce 1930 inženýr Pinchas Rutenberg, ruský žid. Přehrada tehdy stála v mandátním Transjordánsku. Během izraelské války za nezávislost ji v roce 1948 tupí arabští vojenští stratégové nechali zničit. Heč - židi přišli o elektřinu! No a Jordánci o přehradu. Vlastně oni ne, protože tato oblast byla dobyta izraelskou armádou a hospodařili na ní židovští osadníci... A elektřinu na „Západní břeh“ a Pásmo Gazy dodávají Izraelci.
Dodávají, ale Palestinci jim za neplatí. Nu a Izraelci si tedy peníze za elektřinu pro „Stát Palestina“ berou z celních poplatků, jejichž část by jinak připadla palestinské samosprávě...
Mimochodem, když jsem se v sobotu 7. října 2023 večer vracel turistickým autobusem, plným sionistických křesťanů Areou C do našeho betlémského hotelu, byla v jedné projížděné arabské vesnici tma přímo egyptská. Bývalo tady veřejné osvětlení. Stát Izrael zde financoval jeho výstavbu. Každý stožár měl svůj fotovoltaický panel a v noci mohl svítit i bez vnější dodávky elektřiny. Když se však místňáci dověděli, že to světlo bylo „zaplacené židy“, všechny stožáry zničili. A tak je tam tma.
Říkal jsem si - když palestinští Arabové nestojí o židovské světlo, proč stojí o židovskou vodu a židovské jídlo? To dostávají i během současné „blokády“, kdy většinu potravinové pomoci do pásma Gazy poskytuje - Izrael! A tam ji Hamás buďto nechá hnít anebo rozkrade. Jak to, že ubozí Palestinci nemají peníze na potraviny - když jsou všechny dodávané zdarma? Za tzv. „hladomor“, tedy faktickou drahotu jídla je přímo zodpovědný palestinský Hamás, neboli palestinský (pseudo)stát!
„Od začátku války v Pásmu Gazy v důsledku hladovění zemřelo nejméně 101 lidí, včetně 80 dětí.“ Hlásal letos v červenci iRozhlas. Kolik lidí, kolik dětí zemře v rozvojových zemích na podvýživu z dvou a půl milionů obyvatel za skoro dva roky - i bez války a hladomoru? Izraelská armáda je úplně nejhumánnější armádou světa, a vy, antisemitští euroameričtí lháři z ní děláte viníka genocidy! Genocida? Když obyvatel Pásma Gazy přibývá?
Palestina je stát, který ani nemá pořádného prezidenta. Mahmúd Abbás, předseda palestinské samosprávy (podle pokrokářské Wikipedie „2. prezident Státu Palestina“) byl zvolen v roce 2005. Od té doby „prezidentské volby“ neproběhly, protože by je nevyhrál. To i diktátorské státy od Ruska, přes Kazchstán a Venezuelu, Čínu až po Severní Koreu si aspoň hrají na volební divadýlko!
Součástí státu Palestina je i Pásmo Gazy, kde vládne terorismus a nacistická antisemitská propaganda. Ta tvrdí, že palestinská raketa, která dopadla do areálu palestinské nemocnice byla izraelská raketa. Přeskočme do současnosti. Naciarabská propaganda tvrdí, že palestinské dítě, které se v izraelské nemocnici léčí s genetickou poruchou, je oběť strašlivého, židy způsobeného hladomoru. (Matka přitom zjevně hladem neumírá.) To je už více než chucpe! A tyto zprávy přejímají zjevně také světové naciagentury.
Palestina je stát, který ani nemá vlastního mobilního operátora. Vlastně - když jsem v říjnu 2023 přistál na Ben-Gurionově letišti poblíž Tel Avivu, tak jsem dostal do mobilu zprávu: „Vítejte v Palestině!“ Světový antisemitismus je, zdá se, nevykořenitelný. Ještě, že žiju v zatím normálním Česku.
No, ona i třeba ta Francie bývala normální. Než se tam nastěhovalo 10 % muslimů! Ale problém Francouzům nedělá těch pět nebo šest milionů židožroutů, prosazujících pro všechny Francouze právo šaría. Francouzským problémem je prý asi 800 tisíc Židů... Tož - hlupáci.
Hlupáci jste všichni, kteří si myslíte, že arabští Palestinci chtějí dva státy. Ne, oni chtějí jen jeden stát, ten muslimský - od řeky k moři. Jak vám to řve zfanatizovaná a zblblá část evropské a americké pokrokářské mládeže pod okny.
Takže teď bude jen jeden stát - od moře až k řece. Izrael má právo na sebeobranu. Stojí za ním historie, andělé, i sám Hospodin. Ale musí si také pomoci sám. A neměli by mu v tom překážet euroameričtí idiotští politici, kteří Izraeli hážou klacky pod nohy. A řežou si tak - řežou i nám - větev pod zadkem.
Am Israel chai - Izrael žije!
24. září 2025
Více zde
Psáno na Nový rok 5786
