Trevor čistí v Praze kameny zmizelých

Někteří se zachránili, většina zemřela v koncentračních táborech. O to, aby se na ně nezapomnělo, se stará i Brit Trevor Sage. Takzvané kameny zmizelých čistí a sbírá příběhy lidí, jejichž jména nesou. 

„Vždycky mě dostane, když se podívám na věk dětí" O místě srazu jsem nechala rozhodnout Trevora. Chtěla jsem, abychom se potkali u kamene, který je pro něj důležitý. Vybral si kámen připomínající Petra Ginze ve Stárkově ulici v Praze 1.

„Petr tu žil s matkou, otcem a se sestrou Evou. Petrův otec Oto byl žid, ale matka Marie byla křesťanka. Když bylo Petrovi čtrnáct, deportovali ho, bez rodičů. Byl to výjimečný mladý muž. Ve čtrnácti napsal pět novel a slovník z češtiny do esperanta,“ vyprávěl mi Trevor. V Terezíně se pak Petr stal šéfredaktorem časopisu Vedem. Za dva roky publikoval přes 800 stran, samozřejmě tajně. Všechny kopie zakopali v Terezíně a vyhrabal je až jeden z devíti přeživších členů Vedem. Prvních třicet kopií napsali na psacím stroji. Když došla páska, museli to dělat ručně. Někdy neměl dost článků od ostatních, a tak je pod pseudonymem napsal chlapec sám.

Seznam jmen s odkazy na příběhy lidí z kamenů najdete na stolpersteinecz.cz.

„Vždycky mě dostane, když se podívám na věk dětí. Byly by tu dnes s námi, byly by mladší než moji rodiče. Petrův otec a sestra přežili, dovolila mi použít rodinné fotografie a Petrovy kresby. Zemřela v říjnu letošního roku.“ Kromě samotné péče o kameny Trevor vytvořil i pražskou online mapu všech malých památníků, kde jsou i fotografie a příběhy lidí.  Dnes je jich podle něj v ulicích Prahy 549. Naplánoval podle nich také trasy přes několik městských částí, podle kterých mohou lidé jít a kameny si prohlédnout.

„Jako cizinec a ještě bez židovského původu jsem měl pocit, že mi nepřísluší s tím něco dělat“

Do Prahy se Londýňan přestěhoval před šestnácti lety. „Nejsem žid. Jsem z Anglie a nikoho z mé rodiny holocaust nezasáhl. Když jsem byl na prohlídce Josefova, ukázali nám Stolpersteiny, kameny zmizelých. A přišlo mi, že ta jména pod špínou opět mizí,“ popsal začátky projektu. „Jako cizinec a ještě bez židovského původu jsem měl ale pocit, že mi nepřísluší s tím něco dělat.“ Kameny zmizelých vytvořil umělec Gunter Demnig. První položili nelegálně před radnicí v Kolíně nad Rýnem v roce 1992. Byl větší a vyryty na něm byly první věty osvětimského dekretu od Himmlera. Další, v této velikosti, položili v roce 1996, v berlínské čtvrti Kreuzberg. Od té doby jich je ve třiceti zemích 96 tisíc, ve dvou tisících městech a vesnicích po Evropě. Stý tisící by chtěl umístit v červnu příštího roku. Dověděl se ovšem o muži v Salcburku, který byl stejně jako on v důchodu a nebyl žid, přesto ale vyčistil všechny kameny ve městě.  „Tak jsem si řekl, že tohle je příklad pro mě. Rozhodl jsem se, že všechny najdu a vyčistím je. Začal jsem s tím v roce 2016.“ A předtím to nikdo nedělal, ptám se. „Pokud vím, tak ne. Začali je umísťovat z iniciativy České unie židovské mládeže v roce 2008. Od roku 2016 se ale s kameny nic nedělo, až v roce 2018 projekt obnovil František Bányai z Pražské židovské obce. A od té doby umístili dalších tři sta kamenů.“

Čištění má svá pravidla

Na čištění kamenů má Trevor systém. Vytáhne složený ručník pod kolena, pak si nachystá čisticí prostředky a natáhne rukavice. „Vyzkoušel jsem pár věcí. Jedním z problémů je, když lidé používají přírodní složky, jako jsou pomerančová šťáva nebo sůl. Když si lidé nedají pozor a špatně kameny omyjí, zezelenají.“ Kameny jsou totiž mosazné. Trevor Kámen namočí, vydrhne a nakonec přeleští, aby pěkně zářil. Nejdůležitější pomůckou je pro něj ale tablet s fotkou, který si postavil hned vedle kamene. Pomáhá mu se s člověkem propojit. „Dojímá mě, když jsou to děti. Odešly z těchto dveří, vzali je. Petrovi třeba dali dopis, musíš se dostavit s maximálně desetikilovým zavazadlem, bez rodičů.“ „Jeden kámen byl pod asfaltovým betonem, prostě dělali nových chodník a zakryli ho" „Když jsem začal kameny čistit, zjistil jsem, že chci o těch lidech vědět víc. Našel jsem si informace, dal je i na svou mapu, ale chtěl jsem je všechny na jednom místě. Proto jsem se rozhodl vytvořit knihu Prague Stolpersteine. Je to ale kompilace práce ostatních. A příbuzných, kteří píší příběhy.“ Český překlad právě korigují, tisknout by se měl v lednu a prodávat v březnu.

„Vy se o to tady staráte? Díky“

„Vy se o to tady staráte?,“ ptá se mladý Američan, který právě vychází z domu, kde před osmdesáti lety Petr bydlel. „Díky.“ Podal Trevorovi ruku a šel si zase po svých. Přiznává, že to pro něj není obvyklá situace. „Stává se to, ale jen výjimečně. Jednou jsem vyčistil asi sedmdesát kamenů a přišla ke mně nějaká paní a vyzvídala, co dělám. Řekl jsem jí o tomto projektu a ona se pak zeptala, jestli si mě může vyfotit a dát na to Facebook. Ani jsem netušil, jakou to bude mít odezvu. Za chvíli to mělo tisíce lajků a osm set sdílení. Viděla to i britská ambasáda a dala to na Twitter. Zajímala se i média. Kvůli té jedné fotce.“ Čištění jednoho kamene zabere Trevorovi několik minut. „Některé mi trvaly i hodinu. Jeden kámen byl pod asfaltovým betonem, prostě dělali nových chodník a zakryli ho.“ 

Více zde