V judeofobii probíhají změny

Židovský národ zakouší od samého počátku své existence zvláštní odmítavý postoj. Vždycky tu byli lidé, jejichž předsevzetí znělo: „Pojďme, vyhlaďme je, ať národem nejsou, ať se nikdy jména Izraele ani nevzpomene!“ (Žalm 83,5). Tato nenávist k tomuto jednomu zcela určitému národu je prazvláštní. Najdeme ji i v zemích, kde vůbec žádní Židé nežijí.

Je zajímavé, jak se v průběhu dějin tento nenávistný postoj pokaždé dokázal přizpůsobit dobové „politické korektnosti“, kultuře a společnosti. Mění se jen odůvodnění stále stejné judeofobie.

Mutace nenávisti k Židům

Staroegyptský faraón se cítil hebrejskými otroky ohrožen demograficky. Obával se, že by se v případě války mohli stát „pátou kolonou“ (Exodus 1,8-10). Perský velkovezír Haman zdůvodnil svůj vyhlazovací plán tím, že Židé mají zákony, jimiž se odlišují ode všech ostatních národů (Ester 3,8). Martin Luther svůj postoj proti židovskému lidu ospravedlňoval nábožensky. V rámci tohoto zdůvodňovacího vzorce se mohl Žid pořád ještě zachránit obrácením.

A konečně v 19. a 20. století se prastará nenávist k Izraeli proměnila v antisemitismus. Tento způsob myšlení si důvod pro boj proti židovskému národu našel v krvi a v genech. Hanebné na tom je, že podle této ideologie nemůže pronásledování uniknout vůbec nikdo, kdo je židovského původu.

Poté, co už ve druhé polovině 20. století žádný Západoevropan nemohl zůstat s dobrým svědomím antisemitou, zavedlo sovětské ministerstvo propagandy záměrně pojem antisionismus. Od té doby se judeofobie zcela v duchu korektní politiky zaměřuje proti politickému sebevyjádření židovského národa. Na tomto zdůvodnění negativního cítění vůči Židům je praktické, že si je lze obhájit, aniž by byl člověk nábožensky založen, nebo dokonce rasista.

Znovu se ohřívají staré pomluvy

Při novém ohřívání starých pomluv se však často staré způsoby uvažování samy prozradí. Jestliže to byly od středověku legendy o krvi zabitých křesťanských dětí, kterou prý Židé dávají do macesů, šíří se dnes výtky, že prý „Izrael vraždí děti“. A jestliže se před tisíci lety tvrdilo, že Židé v Evropě otrávili studny, dnes se rozšiřují pomluvy, že osadníci zamořili vodu Palestincům.

I bez nějaké rafinované myšlenkové akrobacie si lze povšimnout, že staré strašidlo judeofobie je ve střední Evropě živé až až. Rasistické letáky, urážlivé e-maily, antisemitská hesla na zápasech v kopané nebo třeba jen tak mimochodem utroušené poznámky, čmáranice po zdech a hanobení pamětních míst a hřbitovů jsou jeho očividnými příznaky.

Více zde