1936: Hry ve stínu hákového kříže
Hry v Berlíně 1936 splnily účel téměř stoprocentně. Udělaly velký dojem a prohloubily německou národní hrdost. „Německý sport má jen jediný úkol: Zesílit charakter německého lidu, povzbudit jeho bojovného ducha a pocit sounáležitosti, které jsou nutné v zápase o vlastní existenci,“ vytyčil cíl Hitlerův ministr propagandy Joseph Goebbels.
Na obranu olympijského hnutí je nutné podotknout, že hry byly Berlínu přiděleny ještě před rokem 1933, kdy se stal Hitler německým kancléřem. Jenže úvahy o bojkotu olympiády nakonec utnul vstřícný postoj americké výpravy – i když se her neúčastnili prakticky žádní sportovci se židovskými kořeny.
Hajlovat, nebo nehajlovat?
Německo uspořádalo nejvelkolepější olympiádu, jakou kdy svět viděl. „Vesnice pro sportovce byla nádherná, měli jsme jídla, že jsme ho nemohli sníst, přestože lidé na německém venkově třeli bídu,“ popisoval český účastník, cyklista Miloslav Loos. Pořadatelé postavili nejmodernější stadion na světě pro 110 tisíc diváků, utlumili protižidovskou rétoriku, nařídili sundat z obchodů cedulky s nápisem „Židy tu nechceme“ a doporučili Berlíňanům, aby se vůči návštěvníkům chovali přátelsky.
Kontroverzím se ale naoko srdeční nacisté nevyhnuli a ta největší se odehrála při slavnostním zahájení. „Bylo to skoro jako náboženská akce, dav ječel, skandoval a vyvolával Hitlera. Bylo na tom něco děsivého, ten jeho kult osobnosti,“ vzpomínal novinář Thomas Wolfe.
Během nástupu měli sportovci pozdravit Hitlera. Američané nebo Britové zvolili lehké vojenské pokynutí, Němci stejně jako zaplněný stadion hromadně hajlovali a gesto podobné hajlování předvedli i reprezentanti Francie a Kanady, kteří se následně hájili tím, že provedli olympijskou zdravici.
A Češi, kteří se do blízkého Berlína vydali v rekordním počtu? „Měli jsme udělat úklon doprava, ale já jsem byl vychovaný proti Němcům, tak jsem zařval vlevo hleď a půlka štrúdlu udělala vlevo hleď. Za války mě pak Němci hledali a já si musel měnit jméno,“ vzpomínal Loos. „Ale z Hitlera byli všichni Němci šílení. Jel jsem tramvají, on projížděl kolem a nádherná Němka začala v tramvaji řvát... Hitler byl pro ně Bůh.“ Německou čest zachraňoval dálkař Luz Long, který v kvalifikaci poradil trápícímu se Jessemu Owensovi s odrazem – Owens pak vyhrál jednu ze svých čtyř zlatých medailí. Longovi byla posmrtně udělena medaile Pierra de Coubertina za sportovní chování.
Lekce z propagandy
Berlínská olympiáda skončila velkým triumfem nacistického Německa, ať už měřeno počtem medailí nebo spokojeností většiny návštěvníků. „Všude bylo moře vlajek s hákovými kříži,“ vzpomínal gymnasta Alois Hudec, který triumfoval na bradlech, „všude byl vidět vojenský výcvik, jak pochodovali s lopatami v rukou, protože pušky mít ještě nemohli.“
Hudcova sestava se objevila také v legendárním filmu Leni Riefenstahlové Olympia. Nacistická moc promyšleně pracovala s propagandou – a slavná filmařka záměr využít pro ni olympiádu dokonale naplnila. Při natáčení ideologicky manipulativního filmu ovšem použila řadu technik, které se dodnes používají při televizních přenosech.
Hry v Berlíně sportovní svět obohatily o řadu nových tradic: poprvé putovala olympijská pochodeň z řeckého Olympu do pořadatelského města. Při své cestě proběhla štafeta i přes Prahu. Plavci poprvé ozkoušeli výhody startovních bloků, premiérově se bojovalo o medaile také v basketbalu – v rozbahněném finále za vytrvalého deště porazili Američané Kanadu 19:8!
Hry dopadly tak dobře, že Hitler, který původně olympiádu v Německu nechtěl a souhlasil až po Goebbelsově přemlouvání, mohl rozmáchle prohlásit: „Sportovní, rytířské soupeření probouzí ty nejlepší vlastnosti. Spojuje závodníky v respektu a porozumění. Také pomáhá propojovat země v duchu míru. Proto by olympijský oheň neměl nikdy zhasnout.“
S těmito slovy by nejspíš souhlasil i Pierre de Coubertin. Šlo však jen o slova – o tři roky později rozpoutalo sebevědomé Německo nejhorší válku v historii.
387,5 kilogramu vzepřel Egypťan Chadr at-Túní. Uchvátil i Hitlera, který po něm nechal pojmenovat ulici v olympijské vesnici.
Místo konání: Berlín Počet disciplín: 129 Počet sportovců: 3963 Počet československých sportovců: 190 Počet zúčastněných států: 49 Rozpočet: až 30 milionů dolarů
Jesse Owens
Americký sprinter tmavé pleti nacistům pokazil sen o nadvládě nordické rasy. Jesse Owens vyhrál v Berlíně hned čtyři zlaté (100 m, 200 m, skok do dálky a štafetu na 4×100 m) a stal se nejúspěšnějším sportovcem her. Hitler, který se ze stadionu před jeho triumfy vypařil, byl z jeho úspěchů rozladěný. V zákulisí se měl vyjádřit, že „sportovci, jejichž předci pocházejí z džungle, jsou primitivní a účast na hrách by se jim měla zakázat“. Německé publikum ale Owensovi fandilo a on sám zažil v Berlíně paradoxně lepší zacházení než v USA, kde se mohl ubytovávat v hotelích a jíst v restauracích „jen pro černé“. Owens ze své slávy doma mnoho nevytěžil, pro pobavení publika závodil s koňmi nebo s mladými běžci. „A co jsem měl dělat? Měl jsem čtyři zlaté medaile, ale ty se jíst nedají. Nebyla televize, sponzorské smlouvy.
Ne pro černého muže,“ zlobil se.
2+1=0
Dvě velké země se XIV. olympijských her účastnit nesměly: Německo a Japonsko, jako agresoři druhé světové války. Nepřijel ale ani jeden z vítězů války Sovětský svaz. Místo konání: Londýn Počet disciplín: 136 Počet sportovců: 4099 Počet československých sportovců: 69 Počet zúčastněných států: 59 Rozpočet: 761 688 liber
Fanny B. Koenová
Ženy atletky zpravidla od mládí závodí, a jsou-li hodně dobré, tak i vítězí.
Pak se mnohé věnují mateřským povinnostem a některé z nich už potom kariéru vzdají nebo již nedosáhnou takových úspěchů jako před porodem. Nizozemka Fanny Blankersová-Koenová to měla celé trochu jinak. Do Londýna přijela už jako třicetiletá matka dvou dětí. Bez pomoci chůvy dokázala získat čtyři zlaté medaile.
Nejprve v běhu na sto metrů, dva dny nato přidala vítězství v běhu na 80 metrů překážek, o 48 hodin později pokořila dvoustovku a v poslední den atletických soutěží přinesla do cíle kolík ve zlaté štafetě na 4×100 metrů. Časová kolize jí – světové rekordmance – znemožnila skákat do dálky. Říkali jí „flying housewife“. Co doping? ptali se po letech novináři. „Leda fazole se slaninou,“ opáčila famózní Nizozemka.
¨
9.8.2016 Lidové noviny str. 18 Olympijské legendy
