Část českých studentů adoruje palestinské vrahy. K tomu nejde mlčet
K druhému výročí brutálního masakru, který spáchalo 7. října 2023 palestinské hnutí Hamás v Izraeli a povraždilo při něm zhruba 1200 lidí, se objevily na řadě českých vysokých škol palestinské vlajky a transparenty. Můžeme je vidět třeba na Akademii výtvarných umění v Praze (AVU), na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, na oknech 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, a také na Masarykově univerzitě v Brně.
Hesla poukazují na utrpení lidí v Gaze a někdy lživě hlásají, že jsou Palestinci obětí záměrné genocidy. K těm umírněnějším nápisům patří třeba tento: „Na MFF začíná semestr, v Gaze ne.“ Akci zorganizovala studentská iniciativa Prague4PalestineYouth, která uvádí, že „studentstvo na 28 fakultách, 14 univerzitách a jedné střední škole po celé České republice volá po přerušení akademické spolupráce se státem Izrael“.
Řekněme rovnou, že je to mimořádně odporná a zrůdná akce. Pod dojmem či spíše záminkou obrany trpícího palestinského obyvatelstva tu probíhá otevřená adorace brutálních vrahů. Studenti totiž jistě vědí, že Hamás je jedinou politickou reprezentací Palestinců v Gaze a jeho vraždění mladých Izraelců včetně malých dětí, zajímání a týrání izraelských rukojmích tamní palestinská společnost masově schvaluje a oslavuje.
Naši studenti se k této oslavě masakrů tedy přidali. Jistě, že mají svobodu. Jistě ji ale moc nepřejí studentům, kteří se s touto zrůdností neztotožňují. Jsou totiž fanaticky přesvědčeni o své svaté pravdě. Tím se kulturně blíží právě mentalitě islamistů v Palestině. Adorace Palestinců v Gaze právě v den tak tragického výročí je podobnou zvrhlostí, jako bychom na výročí vyvraždění Lidic 10. června vyvěšovali na školách nacistické vlajky s hákovým křížem. Nejde přitom o to, jak přesně tu sedí srovnání palestinských teroristů s nacisty, ale o legitimní ukázku zvrhlé absurdity. Každý tu pochopí, že oslava vyhlazení Lidic je nepřijatelná. Stejně nepřijatelná je i oslava palestinského masakru Izraelců. A žádné předešlé i další utrpení lidí na palestinské straně takový masakr ničím neomlouvá. Izrael rovněž dlouhá desetiletí trpí tímto hlubokým konfliktem, jehož příčinou není nic jiného než nekonečná nenávist a neschopnost kompromisu na palestinské straně, protože zde chybí konstruktivní politické vedení s legitimním mandátem obyvatelstva Gazy.
Když čeští studenti požadují přerušení akademické spolupráce s izraelskými vysokými školami, tak zjevně netuší, jak vysoká je kvalita izraelských vysokých škol a že jde o svobodné akademické prostředí, jaké nikde u Palestinců nemá obdoby. Je opravdu trapné, že rektor Akademie výtvarných umění Tomáš Pospiszyl studenty v jejich protiizraelském běsnění podpořil s tím, že je prima, jaký mají zájem o veřejné dění a jak hezky využívají akademickou svobodu. Jenže smyslem akademické svobody je pěstování kritického myšlení a nikoli pěstování fanatického aktivismu a adorace vražedné politiky Hamásu, neboť v Gaze jiná politická a vojenská síla není, protože tam žádnou svobodu, ani tu akademickou, nenajdeme. Studenti AVU zřejmě netuší, že naše vlastní kulturní kořeny jsou spojené s judaismem a že Izrael je demokracie, ohrožená výspa naší svobodné části světa. Jistě, že současná izraelská vláda není právě dobrým dědicem židovské kultury, ale to neznamená, že budeme na našich vysokých školách oslavovat výročí pogromu. Co budou slavit naši studenti příště? Výročí křišťálové noci? Mnozí k tomu směřují.
A k tomu nejde mlčet.
Pavel Šafr
Více zde
