Jan Fingerland: Americká debata o antisemitismu se přesunula do sbírky zákonů
Sněmovna reprezentantů dokonce schválila zákon o antisemitismu (Antisemitism Awareness Act), který nyní míří do Senátu. Vše se odehrává v kontextu války v Gaze a také války názorů v amerických univerzitních kampusech.
K účasti na propalestinských, případně protiizraelských akcích se podle nejnovějších čísel hlásí jen zlomek studujících. Ovšem tamní protesty byly natolik viditelné a natolik kontroverzní, že vyvolaly debatu o tom, co je antisemitismus a jak proti němu zasahovat – nebo také nezasahovat.
Kritici dění v kampusech tvrdí, že to, co by v případě jiných menšin bylo považováno i v mnohem menších dávkách za naprosto nepřijatelné, se vůči Židům stalo v univerzitním prostředí běžným, a dokonce vyzdvihovaným. Někdy jde o rétorický boj proti blíže neupřesněnému „sionismu“, ale i nátlak na židovské studenty jen kvůli jejich původu.
Zákon proti nenávisti
Několik židovských studentských skupin dokonce podalo na své univerzity, včetně té Harvardovy, žaloby za to, že je neochránily před obtěžováním, urážkami nebo i ohrožováním. Poukazují na to, že vedení škol aktivně kličkovalo, aby se vyhnulo ochraně židovských studentů, ignorovalo jejich prosby a bez okolků najímalo vyučující, kteří šířili antisemitskou propagandu, nebo dokonce podporovali násilí proti Židům.
Sněmovna reprezentantů tedy počátkem května schválila zvláštní zákon, který má dát ministerstvu školství vodítko, jak hodnotit dění na amerických univerzitách, což může ovlivnit přidělování zdrojů těm, které budou jednat v rozporu s tímto zákonem.
Vzácné je, že se za zákon postavili představitelé obou stran. Schválen byl velkou většinou 320 hlasů proti 91. Většina z těch, kdo hlasovali proti, byla z řad demokratů. Proti zákonu se objevila řada výhrad.
Jednou bylo, že před rasově motivovanou nenávistí už americké Židy chrání jiné zákony a tento je nadbytečný. Nebo že text je příliš vágní, případně se odvolává na definici antisemitismu Mezinárodní aliance pro památku holokaustu (IHRA), jíž jsou USA také členem – a tedy že zákon jen odkazuje na jiný, vnější dokument. Tuto definici z roku 2016 akceptovaly všechny tři americké administrativy, nejde tedy o úplnou novinku.
Svoboda versus spravedlnost?
Jiní dodávají, že tato definice je příliš široká a prý znemožní jakoukoli kritiku Izraele – to jsou hlasy zejména zleva. Zmíněná definice totiž za antisemitské považuje i to, pokud někdo mluví o Izraeli jako „rasistickém projektu“, „popírá právo Židů na sebeurčení“, srovnává izraelskou politiku s nacismem nebo obviňuje libovolného Žida z osobní odpovědnosti za izraelskou politiku. Tato definice ale také výslovně říká, že kritiku Izraele podobnou kritice jiných států nelze označit za antisemitskou.
Zprava, z libertariánsky laděné části pravice, také někteří nesouhlasící tvrdí, že 1. dodatek ústavy chrání i kontroverzní výroky. Konzervativnější část pravice přišla s překvapivým argumentem, že zákon cenzuruje bibli, protože teď nebude možné říkat, že Židé zabili Ježíše Nazaretského, jak podle nich tvrdí Nový zákon.
Objevily se také dva druhy politování nad celou věcí. Buď, že se debata o Izraeli a Palestině takto zpolitizovala. Anebo že se v roce 2024 Amerika dostala tak daleko, nebo spíš hluboko, že musí chránit židovské studenty před spolužáky a vyučujícími i na nejelitnějších vzdělávacích institucích.
Více zde
Autor je komentátor Českého rozhlasu
autor:Jan Fingerland
