Komparace nacistů s komunisty je snadná i komplikovaná
Mezi černými a rudými ďábly se ovšem našly i zbloudilé duše, které obstojně potvrzovali výjimku onoho známého pravidla.
Záleží nejen na dané optice a úhlu pohledu, ale také na znalostech historického vývoje, to zejména, abychom „správně“ vyhodnotili rozdíl mezi nacisty a komunisty. Předně musíme mnohé historické souvislosti důkladně sečíst, analyzovat a snad i objektivně vyhodnotit – zda je to vůbec možné. Tím se samozřejmě nevylučuje, že se odborná klasifikace některým expertům nevydařila. Přesto však stále mezi lidmi panuje na nacisty a komunisty velmi diferencovaným názor. Není pochyb, že se tematicky jedná o rozmanitý okruh, který je napadnutelný z každé strany, neboť ho lze pojímat multilaterálně.
Obecně je odpor vůči nacismu téměř automatický, protože si v této souvislosti každý vybaví rozpoutání druhé světové války, mimo jiné. Komunisté ovšem nikterak nezaostávali, přesto se u mladé generace dnes příliš o jejich zvěrstvech neví. Zatímco Adolf Hitler vyústil svou nenávist vybudováním vyhlazovacích táborů, tak Josif Vissarionovič Stalin svým systémem a mocí, kterou soustředil do rukou komunistické strany, zavedl nejen ve své zemi totální hrůzovládu. Nemluvě o záměrném uvržení do hladomoru, kterému na počátku třicátých let minulého století v jihozápadním Rusku padlo za oběť téměř 7 miliónů etnických Ukrajinců. Ono totiž nejen nacistům byli masové vraždy či deportace blízké.
Vyslovíme-li dnes jakoukoliv spojitost s koncentračními či vyhlazovacími tábory nacistů, je každému jasné jaká pachuť se dostaví. Ovšem povědomí o ruských gulazích a likvidování vlastního lidu je zejména u mladší generace doslova na bídné úrovni. To vypovídá o tom, že osvěta o historii nacismu nad tou komunistickou mnohonásobně převažuje. Přitom se v Rusku jednalo o systém koncentračních a nápravně-pracovních táborů. Odhady historiků uvádějí celkový počet vězňů Gulagu na 15-18 milionů, z nichž nejméně 1,5 milionu pobyt v táborech nepřežilo.
Příznivci komunismu poukazují dnes i na to, že za období Stalinovy vlády se téměř vykořenil analfabetismus a výrazně zlepšilo zdravotnictví. Stoupenci ovlivněného národního socialismu tiše tasí své kordy odrážející lesk příkladného ekonomického a technického rozvoje. Na jednu či druhou ideologii se však i přes každou kladnou vlastnost řítí ohromná masa hrůzných, především nelidských intencí. Nápor negací na obě strany je převeliký a nelze ho nikdy tak vyvážit.
V temnu však občas zablesklo na obou stranách malinké světlo. Měli mezi sebou i spoustu odpůrců a aktivních kverulantů, kteří tomu zhoubnému systému záměrně škodili. Například John Rabe, který byl členem NSDAP a pracoval pro společnost Siemens se mimo jiné v čínském Nankingu v období druhé světové války proslavil tím, že jako šéf bezpečnostní zóny ukryl před masakrem japonské armády, která byla ve spojení s nacisty na 200 000 čínských obyvatel. I věhlasný Oskar Schindler byl členem NSDAP a zachránil téměř 1200 Židů před jistou smrtí v koncentračních táborech. A takových příkladu se nalezne mnoho, ovšem za předpokladu, že se oprostíme od zavedené paušalizace.
Mezi komunisty byla také celá řada slušných lidí, nemají však tak výrazně kontrastné příklady jako samotní nacisté. Zevšeobecňování je totiž počin pevně zavedené společenské dekadence a hlavně snadnou alternativou stávajícího myšlenkového proudu.
Hans Decker, postava z knihy "Ve službách SS proti Hitlerovi" vypráví příběh elitního důstojníka Waffen SS, který tvoří jeden z příkladů, že ne každý byl vůdci národního socialismu věrný. Kniha vypráví o tom, jak Adolf Hitler spolu se svou pravou rukou Heinrichem Himmlerem v roce 1939 nechali tříletým speciálním výcvikem proškolit dvacet říšských inspektorů, aby dohlédli svými téměř neomezenými pravomocemi již na tak pečlivou nacistickou exekutivu. Hlavní postavou je ambiciózní nacista SS oberstrurmführer Hans Decker, který se ocitá v roce 1942 při své zvláštní misi v nacistickém Německu. Z gestapa se přesune do koncentračního tábora v Osvětimi, aby si ověřil získané důkazy o korupčním provozu jednotek nechvalně známé SS Totenkopfverbände. Zde ovšem dojde ke zlomu, protože vyslaný říšský inspektor nedokáže odolat kráse jedné ženy, jenž nebyla árijské krve a patřila tak do jiného světa. Svou inspekcí odhalí řadu pro něj překvapujících prvků soukolí smrti, v němž osvětimský tábor exceloval. Chování říšského inspektora se tím v jednu chvíli vymkne zcela kontrole a Hans učiní nečekané kroky, kterými vyděsí celý Hitlerův úřad. Himmler je nucen zahájit hon na svého nejlepšího z nejlepších, aby zamezil případnou spolupráci s britskou tajnou službou. Čtenář se tak může ponořit do osobitého příběhu, který je veden reálnými ději. Kniha umožňuje nahlížet na významná místa, události a osudy lidí v koloběhu války, včetně skutečných Hitlerových plánů. Publikace poskytuje čtenáři přímý zdroj informací z míst nacistické mašinerie a přibližuje úřední soustavu Hitlerovy moci a zároveň poukazuje na složitý, až mechanický postup Němců. Román do jisté míry zrcadlí ve svém významu podstatu rozevírající nenávist některých nacistů, například Clause von Stauffenberga, který zosnoval atentát na Hitlera.
Chceme-li více pochopit rozdíl mezi černými a rudými ďábly musíme se z toho překypujícího množství hrůzostrašných příkladů hlouběji ponořit do těch pozitivních. Nikoliv do jejich systémů, ale lidí samotných, protože oni sami tvoří již ve svém zrodu element všeho, co ve společnosti vznikne.
Václav Miko
13.12.2015 idnes.cz - blog str. 0
URL| http://miko.blog.idnes.cz/c/477270/kom...y-je-snadna-i-komplikovana.html?ref=rss
