Na den se otevře Klausová synagoga. Proč lidé věří obvinění z rituálních vražd? Čím žil Štetl fest?
Dny evropské kultury v Klausové synagoze
Domy, dvory, sklepy, střechy nebo zákulisí nádraží, archivů, tržišť, ale třeba i ambasád po celé Evropě. Anebo Klausové synagogy v Praze. To je jen malý výběr toho, co v září na starém kontinentě nabídnou Dny evropského dědictví. Letos upozorní na to, jak odrážejí naši historii nebo kulturní identitu stavby. A mnohé z těch, které nejsou běžně přístupné, se otevřou veřejnosti. V neděli 7. září se k akci připojí i Židovské muzeum v Praze. Otevře Klausovou synagogu, kde čeká bohatý program i děti. Více nám prozradila šéfkurátorka muzea Míša Sidenberg.
„Klausová synagoga byla uzavřena v červnu minulého roku, a to z důvodu nutnosti rekonstrukce celého objektu,“ vysvětluje Sidenberg, proč je příležitost nahlédnout během Dnů evropské kultury do zákulisí jedné se synagog pražského Josefova tak unikátní.
„Návštěvníci budou mít jedinečnou příležitost podívat se na prostor synagogy bez výstavních vitrín, takže bude příležitost obdivovat architekturu. A současně se seznámit s historií toho místa, s geniem loci,“ říká Sidenberg.
Ta také přiblížila, jak vlastně Židovské muzeum v Praze prožívá vyhrocenou atmosféru po 7. říjnu 2023 a v souvislosti s nárůstem antisemitismu po celém světě.
„Atmosféra se jistě změnila pro všechny, ale my naštěstí v České republice nepociťujeme to, co pociťují, jak slýchám od kolegů z jiných židovských muzeí, například v západní Evropě, ale i ve Spojených státech,“ říká Sidenberg a dodává, že pražské muzeum není vystavené takovému tlaku: „Naopak bych řekla, že naše publikum se velmi solidarizovalo.“
A je to podle Sidenberg vidět na konkrétním případě. Židovské muzeum krátce po 7. říjnu vyvěsilo plakáty s portréty unesených. A do pokladnic v expozicích začalo sbírat finanční příspěvky pro jejich rodiny. „Tam přispívají právě naši návštěvníci, kteří k nám chodí. A musím s uspokojením říct, že se nám podařilo vybrat poměrně velkou sumu peněz, zrovna teď budeme odesílat druhou tranši a jsme v kontaktu přímo s rodinami unesených. Takže já jsem velmi ráda, že tady cítíme velikou podporu. Pro nás se tedy atmosféra změnila, ale řekla bych, že nejen v tom negativním smyslu, paradoxně,“ dodává Míša Sidenberg.
A jaký program česká během Dnů evropské kultury v Klausové synagoze děti? Poslechněte si celý rozhovor s muzejní šéfkurátorkou.
Proč se vrací obvinění ze židovských rituálních vražd
Nejvýznamnější zahraniční historik, který se zabývá moderními dějinami českých Židů, je bezesporu americký profesor Hillel Kieval. Působí na Washingtonově univerzitě v St. Louis. Do Prahy se vrací pravidelně už od konce 70. let. A přijel i letos v létě, aby pracoval na českém překladu své nejnovější knihy Blood Inscriptions. Natáčela s ním Jana Boršková.
„Kniha, která zatím ještě nemá český název, se věnuje obtížně vysvětlitelnému návratu obvinění ze židovských rituálních vražd. Konkrétně pěti soudním procesům, které se odehrály ve střední Evropě mezi lety 1880 a začátkem první světové války,“ vysvětluje Kieval.
Knihu vydá Nakladatelství Lidové noviny v edici Židé, dějiny a paměť. „Přišel jsem na to, že obvinění z rituálních vražd v té době mohla dopadnout na úrodnou půdu jen díky tomu, že se opírala obory, které měly punc racionality – vědu, medicínu, soudní praxi nebo nové formy trestního práva. Bylo to, jako by se ten starý mýtus znovu oživil právě skrze jazyk modernity,“ pokračuje Kieval a dodává:
„Ale je důležité říct, že to spojení vědy a mýtu bylo nesmírně křehké – a udrželo se jen zhruba dvě nebo tři desetiletí. Nakonec se zhroutilo pod vahou svých vlastních rozporů. Přesto tu bylo asi třicet let období, kdy to opravdu vypadalo, že člověk může být vědec a současně věřit, že Židé páchají rituální vraždy.“
A jaká je podle Kievala skutečnost dnes? Pokračují tyto příběhy? Poslechněte si celý rozhovor.
Soutěž Srdce je oheň už zná jméno vítěze
V těchto okamžicích vrcholí v Brně Štetl fest. Během uplynulých pěti dnů se věnoval oživování paměti míst, osobností a příběhů spojených s židovskou historií, která byla násilně přerušena během druhé světové války. Svůj vrchol měla na festivalu také soutěž Srdce je oheň, ve které děti z celé republiky tvořily dětské časopisy po vzoru svých méně šťastných vrstevníků v Terezíně. Martina Pouchlá byla na vernisáži výstavy prací a setkala se i s vítěznými autory.
Ti chodí do sekundy A uherskohradišťského gymnázia. Na hnědé obálce jejich časopisu je vyobrazená ponorka, titul NEMO a podtitul „Výjimečník sekundy A.“ Více prozradily studentky Tereza a Dorka: „Jsou tam nějaké zajímavé rubriky, jako třeba svoboda vnější a vnitřní, jak vnímáme tu svobodu, jako my, jako ta příští generace, která tyto války vůbec nezažila, která si o tom může vlastně jenom povídat a představovat si.“
Při listování stránkami ale zdaleka nenarážíme jen na texty. „Jsou tady různé křížovky, osmisměrky. A v těch osmisměrkách jsou hlavně taková ta slova, která děti v Terezíně používaly,“ dodávají autorky.
Obě dívky se ohlížejí za tím, jak to celé začalo: „Za námi přišla paní učitelka a řekla nám, jestli bychom si nechtěli zúčastnit, že by to mohlo být zajímavé, že bychom si mohli zkusit různé disciplíny, jakože psaní, kreslení a tak. A tak jsme souhlasili a začali na tom pracovat. Trvalo to určitě několik měsíců, několik hodin jsme tomu věnovali. Většinou ve škole, ale někdy i doma jsme si vzali nějakou práci, abychom to dokončili. Inspirace hlavně přišla přímo z těch časopisů z Terezína.“
Proč se soutěž jmenuje Srdce a oheň? A kde je dnes možné celkem 30 soutěžních časopisů prolistovat?
Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem zde
autor: Noemi Fingerlandová
