Návrat rukojmí odstartoval ozdravný proces, říká Pelíšek. Výtvarníci z Hagiboru. Jak se překládá A. B. Jehošua?
Jsme na začátku ozdravného procesu, říká Pelíšek k návratu rukojmích
Víc než dva roky čekal celý židovský svět na propuštění rukojmích, která odvlekl 7. října 2023 palestinský Hamás. V posledním týdnu byla všechna, která byla dosud naživu, propuštěna. Jak dva roky čekání židovský svět proměnily? A jak tuto situaci prožívala česká komunita? Na jsme se ptali tajemníka české Federace židovských obcí Michaela Pelíška.
„Nevím, jak se změnil, každopádně vím, že jsme se dva roky modlili, aby se ti nevinní rukojmí vrátili domů ke svým blízkým. To, že se tak stalo dva roky po tom masakru, je velký milník, velký zvrat v současné válce a velmi důležitý okamžik, který může znamenat začátek nějakého ozdravného procesu, ozdravného po tom obrovském traumatu, který ten masakr způsobil,“ říká Pelíšek.
Události v Izraeli ale hluboce poznamenaly i českou židovskou komunitu. „Zvednula se velká vlna solidarity, byla velká snaha nějakým způsobem jít na pomoc,“ vysvětluje Pelíšek a dodává, že velký obrat nastal i ve vztahu ke komunitě Izraelců, kteří žijí v Česku: „Izraelská komunita v České republice se do té doby příliš nechtěla integrovat s tou českou židovskou komunitou. Ale nastal v tom velký obrat, obě tyto komunity viděly, že jsou na stejné lodi a bojovaly za stejnou věc.“
S návratem rukojmích a příměřím v Gaze ale pomoc podle Pelíška nekončí: „Máme otevřenou veřejnou sbírku, kam můžou občané, ať už to jsou členové židovské komunity nebo kdokoliv jiný, přispívat. A také uvidíme, jak se bude situace vyvíjet. Já mám takový pocit, že poslední dobou se dějí zázraky, tak já bych ty zázraky úplně nevylučoval. Třeba to nebude tak náročné, jak si teď představuju,“ dodává tajemník Federace židovských obcí v České republice Michael Pelíšek.
Výtvarníci z Hagiboru
Vybuchující sopka, medúza mezi chaluhami i levandulová pole. To jsou některé z maleb, které v posledních letech vznikly v Domově sociální péče Hagibor. Ten navazuje na více než stoletou tradici péče o potřebné v rámci pražské židovské komunity. Její součástí je také výtvarný ateliér. A že v něm vznikají zajímavá díla, dokazuje i nedávná výstava v brněnském Institutu paměti národa. O výtvarném ateliéru v Hagiboru natáčela Martina Pouchlá. Mluvila s tamní aktivizační terapeutkou Alenou Pavelkovou.
„V ateliéru pracujeme takovým způsobem, že se lidem nabízí různorodé techniky a styly. Ačkoliv mají na výběr ze spousty různých možností, nejoblíbenější mezi nimi je akryl na plátně. A moje teorie je ta, že akryl jim nabízí možnost se cítit jako umělci. I když můžou plést, můžou péct, můžou kutit, tak toho už se v životě nadělali dost. Ten obraz není ponožka, opravdu se může vystavit na zeď a může se obdivovat,“ přibližuje Pavelková.
Jedna z největších výzev při práci v ateliéru je přimět klienty, aby se do toho vůbec pustili. „Většina lidí se někde zasekne. Kdysi někdo řekl, že neumí malovat, už si tohle zasadí do hlavy. Když se to ale podaří, vznikají pak překvapivá díla,“ dodává Pavelková.
Klienti preferují reprodukce fotografií nebo jiných obrazů. Alena Pavelková je ale ráda povzbuzuje také k abstraktní tvorbě.
Jak se překládá do češtiny A. B. Jehošua
Jeden z nejznámějších izraelských spisovatelů, autor románů, který pomohl dostat svou zemi na mapu literárního světa, sionista, arabista, ale i zastánce manželství, rodiny či feminismu. Tak světová média hodnotila život izraelského spisovatele A. B. Jehošuy, když v roce 2022 zemřel ve věku 85 let. Čeští čtenáři jeho dílo znají díky překladům Magdalény Jehličkové. Jana Boršková s ní mluvila hlavně o jeho poslední knize, kterou převedla do češtiny. Ta se jmenuje Osvobozená nevěsta. Ptala se ale také, co ji k překládání Jehošuových románů stále znovu přivádí.
„Jehošua je určitě autor, který klade před překladatele velké překážky a neplatí to jenom o té poslední knížce Osvobozená nevěsta. Vlastně každá jeho kniha je psaná trochu jiným jazykem,“ vysvětluje Jehličková a dodává, že kromě prvního románu Milenec je každá kniha něčím jazykově zvláštní: „Já jsem na některých stránkách měla pocit, že musím vlastně každou větu nějakým způsobem znovu promyslet, překopat a vymyslet tak, aby fungovala podobně vtipně, lehce a současně vlastně komplikovaně, jako to bylo v hebrejském originále.“
V čem je podle Jehličkové Jehošua výjimečný? „Přijde mi skvělý tím svým humorem, že on odmítá být smrtelně vážný. A naopak na všechno se dívá s určitého nadhledu a s určitým ironickým úsměvem, což je mi blízké.“
19. říjen 2025
Více zde
