Noc zavražděných básníků. Před 70 lety popravil Stalinův režim 13 židovských intelektuálů

Při nebývalé vlně antisemitismu koncem 40. let 20. století bylo v Sovětském svazu zatčeno a perzekvováno mnoho Židů. Totalitní režim Josifa Stalina zúčtoval s židovskými intelektuály, kteří mu během 2. světové války přitom výrazně pomohli propagovat SSSR na Západě.

Antisemitská vlna vyvrcholila tzv. nocí zavražděných básníků, při které bylo před 70 lety, 12. srpna 1952, ve vězení Lubjanka v Moskvě zastřeleno 13 sovětských židovských intelektuálů.

Údajný židovský stát na Krymu

Všichni zatčení z let 1948 a 1949 byli sovětskými soudy falešně obviněni, podrobeni fyzickému mučení, aby vypovídali proti sobě a navzájem se obviňovali ze špionáže a podvracení režimu.

Hlavní obvinění se týkalo údajného plánu na založení nezávislého židovského státu na Krymu, s jehož pomocí měli „američtí imperialisté a sionisté“ rozložit SSSR.

Židovský antifašistický výbor

Zadržení byli členové Židovského antifašistického výboru (ŽAV), který vznikl na Stalinův příkaz v dubnu 1942. Význační a ve světě známí židovští intelektuálové a umělci pak vyjížděli do USA, Británie či Kanady a organizovali pomoc pro SSSR, navazovali kontakty, pořádali sbírky, přesvědčovali a propagovali Sovětský svaz a jeho válečné úsilí.

Před vojenským soudem, který se konal přímo v prostorách sídla tajné policie Lubjanky od 8. května do 18. července 1952, stanuli bývalý náměstek ministra zahraničí Salomon Lozovskij, básník a tajemník ŽAV Icik Fefer, básníci Leib Kvitko, Perec Markiš, David Bergelson a David Hofštejn, umělecký ředitel Státního židovského divadla Benjamin Zuskin, redaktoři Ilja Vatenberg a Emilija Teuminová, překladatelka Chajke Vatenbergová-Ostrovská, novinář a překladatel Leon Talmi, historik a akademik Josif Juzefovič a hlavní lékař Botkinovy nemocnice Boris Šimeliovič.

Všech 13 obžalovaných bylo 12. srpna 1952 v podzemí Lubjanky zastřeleno.

Jediní obvinění, již unikli popravě, byli Solomon Bregman, který upadl během soudního procesu do kómatu a zemřel na začátku roku 1953, a profesorka katedry fyziologie na Druhém moskevském lékařském institutu (a mimochodem první žena, která se stala členkou sovětské Akademie věd) Lina Šternová.

Ta dostala „jen“ pět let (zemřela v březnu 1968).

Více zde