PRAŽSKÝ RODÁK MAXIM BILLER PÍŠE O TOM, JAK TĚŽKÉ JE BÝT ŽIDEM
Autobiografie bývají často sebeinscenace, což nevadí, má-li autor co sdělit a vyvažuje-li narcismus sebekritikou. U židovského autora žijícího v Německu Maxima Billera jsou čeští čtenáři ze zatím přeložených knih Obyčejné lásky a Země otců a zrádců zvyklí na povídky o lásce. Nyní vydaná autobiografická novela Židovský blues je ale o tom, jaké je „žít jako Žid“ v Německu. „S člověkem, jako jsem byl já, se v Německu nepočítalo,“ vysvětluje spisovatel čtenáři.
Biller se narodil roku 1960 v Praze do rodiny ruských Židů. O deset let později ale rodiče tuhnutí režimu v Československu, kde stejně nebyli doma, nevydrželi. Utekli do západního Německa a začínali už podruhé od nuly.
V Hamburku a Mnichově studoval Biller literaturu, později pracoval jako novinář pro renomované týdeníky Zeit a Spiegel. Stal se uznávaným publicistou, který německou společnost a její kulturní dění vnímá velmi kriticky, až distancovaně – z pozice člověka, jenž do ní patří i nepatří zároveň. Loni způsobila velký rozruch kupříkladu Billerova esej Proč je německá literatura tak neuvěřitelně nudná. Vyšla v Zeitu a následně i česky.
Billerovo autobiografické líčení práce v renomovaných týdenících je zajímavé, ale cítíme, že o to vlastně moc nejde – v Židovským blues, ani v autorově životě. Biller vždy toužil spíš psát vlastní knihy než kritizovat knihy druhých a reportovat o něčem, co ho vlastně tolik nezajímá.
Jeho vzory byli Philip Roth, Saul Bellow, Joseph Heller nebo Norman Mailer, kteří stejně jako Biller klopotně řešili své židovství, ale ne na každém druhém řádku.
Biller v Židovským blues brousí svůj styl: ostře vyhraněný názor, distancované, strohé popisy, pronikavý pozorovatelský talent, dar hořkého sarkastické humoru, s nímž popisuje všudypřítomný světabol. Co z toho je židovské, ruské, německé? Takovou otázku Billerovi raději nepokládejme.
Nálepku kontroverzního autora získal v roce 2003 svým třetím románem Esra. Byť v textu byla změněna jména, román vzbudil diskusi o tom, do jaké míry lze osobní život spisovatele se všemi „špinavými detaily“ o blízkých překlopit do románu. Billerova expřítelkyně a její matka se v románu o nešťastné lásce k Turkyni žijící v Německu poznaly a bránily se soudem, načež kniha musela být stažena z pultů.
O tom ale Biller v Židovským blues nepíše. V této autobiografii se soustřeďuje spíš na své dospívání a zrání Žida. Židovství je pro Billera něčím, co si sám nezvolil, a neví, co si s tím počít. Seznamuje čtenáře se všemi možnými formami židovství, které jsou často kombinovány: profesionální Žid, latentní Žid, antisemita, sionista, Žid v Německu, který se nechce stát gójem neboli Němcem, a tak dále. Čtenář přitom stále čeká na obyčejný příběh Žida, který je především člověkem.
Osobností, o níž je v knize často zmínka a s níž Billera pojí jakýsi vztah lásky a nenávisti – hassliebe –, je před dvěma roky zesnulý literární kritik Marcel Reich-Ranicki. Tento nekompromisní „papež literatury“ ovlivňoval čtenářský vkus německého národa po desítky let. Mnoho autorů se Reich-Ranickému vysmívalo, ale na jeho názor, často skrytě, každý s napětím čekal. A právě až „otcovské“ scény s ním, které Biller v knize Židovský blues líčí, patří mezi ty nejsilnější.
Je to především rozporuplností jejich vztahu: vzájemnými intenzivními antipatiemi stejně jako sympatiemi. Nevisela mezi nimi jen literatura a názory na ni, ale zase to proklaté židovství, které Reich-Ranicki v sobě potlačil, zatímco Biller tápal.
Na Billerových povídkách, skvostně přeložených Janou Zoubkovou, je cenná svérázná naléhavost a posedlost, s níž dokáže líčit zákruty známé z rubriky Láska, sex a něžnosti. V Židovským blues jsou ženy spíše prostředkem k sebepoznání, ne však jako cosi samo o sobě zajímavého. Milostné tápání, které nechybí v žádném pořádném bildungsromanu, přitom muselo také u Billera sehrát důležitou roli při hledání sama sebe. Tak příště prosím taky něco o lásce, hm?
Maxim Biller Židovský blues (Přeložila Jana Zoubková) Labyrint 2015, 168 stran, 225 korun
