Šalom alejchem (28. 9. 2025)
Jom kipur: Den, kdy máme možnost restartovat život
Představte si, že jste během celého minulého roku udělali řadu chyb, malých i velkých. A teď máte deset dní na to, abyste je napravili, urovnali, případně se smířili s těmi, kterým jste ublížili. Anebo s těmi, kteří ublížili naopak vám. Takový „restart“ v židovské tradici nabízí svátek Jom kipur, Den smíření. Ten letos připadá na čtvrtek 2. října. A my už jsme ve spojení s rabínem progresivní komunity Ec chajim Davidem Maxou.
Jom kipur, pokud je brán vážně a s dostatečnou přípravou, skutečně nabízí možnost životního restartu. „Ovšem u každého je velmi individuální jeho cesta. Někdy je potřeba na takovou věc jeden Jom kipur, někdy je jich potřeba víc,“ říká David Maxa.
Na Jom kipur si lidé na rozdíl od jiných svátků nepřejí „chag sameach“, tedy veselý svátek. Ale říká se věta „gmar chatima tova“, „kéž jsi zpečetěn k dobrému“. Co to znamená?
„Jom kipur není svým způsobem veselý svátek. Není ani smutný. Je to svátek, který je vážný,“ vysvětluje rabín. Tato vážnost pramení z tradiční představy, že v tomto období Bůh rozhoduje o tom, kdo bude zapsán do Knihy života. Maxa však dodává, že toto rozhodnutí není jen o Bohu: „Není to jenom o Božím rozhodnutí, je to i o naší spolupráci. Jakým způsobem zvládneme nabídnout naši vlastní součinnost.“
Jom kipur je spojen s velmi přísným půstem. Omezení je ale více – kromě jídla a pití je to například zákaz nošení kožených věcí nebo vyhýbání se nějakému většímu mytí se. „Všechny tyto zákazy mají člověka odpoutat od toho pozemského,“ dodává David Maxa.
Půst, tedy zřeknutí se základního prostředku k životu, je co nejpřísnější. „Na Jom kipur se na jeden den toho všeho vzdáváme právě kvůli tomu, abychom byli jaksi trošku v jiné dimenzi,“ říká rabín. A upřesňuje, že Jom kipur je dokonce vnímán jako zkouška na smrt, na stav, kdy člověk nebude mít potřebu přijímat potravu.
Tato dočasná existence „jinak“ má sloužit k tomu, aby se člověk soustředil na své nitro a dokončil proces chešbon nefeš, neboli zúčtování se svým vlastním životem.
Jen čtyři měsíce Pavla Fischla
Knihy spisovatele Viktora Fischla zná leckdo. Už méně známý je jeho bratr Pavel Fischl. Ten jako velmi mladý muž uspořádal v roce 1946 v léčebně v Abertamech u Karlových Varů zápisky z koncentračního tábora Osvětim. Poznámky ležely dlouho zapomenuty, než je dlouho po smrti Pavla Fischla objevil jeho syn Michael Fischl Dagan. Nyní vycházejí česky v novele Jen čtyři měsíce, kterou k vydání připravila Michaela Rozov. Jana Boršková si s Michaelem Fischlem Daganem povídala při příležitosti uvedení knihy na český trh.
„Moje matka zemřela koncem roku 2022, asi 14 let po smrti mého otce. Procházel jsem jeho archiv a narazil jsem na tyto sešity. Byly psané ručně a v češtině. Samozřejmě jsem nevěděl, co znamenají – neumím česky – a tak jsem jen zahlédl podivná data, která sahala až do dob druhé světové války,“ vzpomíná Michael Fischl Dagan a přiznává, že nález zápisků ho velmi překvapil:
„Vlastně jsem si vůbec neuvědomoval, že ty zápisky tatínek má. Nejdřív jsem to prožíval hodně emotivně. Opravdu mě dost šokovaly, protože jsem měl najednou možnost – bylo mi tehdy už šestapadesát – číst o těchto zkušenostech z první ruky a číst otcovy poznámky z doby, kdy byl mladý muž. Takže to byla vzácná příležitost nahlédnout do jeho mysli a poznat ho v době, kdy byl mladý,“ dodává Dagan.
Každá ruka se počítá: Jak se zapojit do péče o židovské hřbitovy
Po celém Česku je stále řada židovských hřbitovů, které se ani více než 30 let po sametové revoluci nedočkaly obnovy. Mnoho z nich spravuje společnost Matana a snaží se to postupně měnit. A to i díky dobrovolníkům. Jak se k takové dobrovolné pomoci přihlásit, zjišťovala Daniela Brůhová.
Možností, jak podpořit péči a obnovu židovských hřbitovů, je několik. Petra Vladařová uvádí, že jedním z přístupů je sponsoring konkrétního náhrobku. „Dalším je, že si můžete vlastně vybrat třeba hřbitov v České republice, na kterém vám nějakým způsobem záleží, a můžete přispět na jeho péči, obnovu,“ říká. A dodává, že i „jenom to, že nám někdo přispěje na pravidelné posečení hřbitova, je velice významné.“
Jako příklad úspěšné pomoci lze uvést židovský hřbitov v Nové Bystřici, kde proběhlo restaurování náhrobků za podpory Česko-Německého fondu budoucnosti.
Společnosti Matana se osvědčily také dobrovolnické dny, které se často konají přes platformu Business pro společnost. „Například tady bylo asi 30 dobrovolníků. To jsou lidi, kteří pracují v různých bankách, v kancelářích,“ upřesňuje Vladařová. Ti podle ní často vítají pocit dobře vykonané práce, protože „je to vidět“.
Co když ale nejste součástí firemního dobrovolnického týmu? „Když se ozvete na e-mail, který máme na stránkách, tak sem chodí jednotlivci,“ vysvětluje Petra Vladařová a dodává, že každá ruka se počítá. Pro větší skupiny pak je připravena i komentovaná prohlídka hřbitova jako poděkování.
Pro zájemce o dobrovolnickou práci je dobrou zprávou, že s sebou nemusí nic nosit. „Máme pro něj všechno připraveno, jedině možná tak jako dobrou náladu a chuť do práce,“ uzavírá s úsměvem Petra Vladařová.
Přihlásit se můžete přes webové stránky pamatky.kehilaprag.cz nebo na stránkách Židovské památky Čech, Moravy a Slezska, kde najdete veškeré kontakty.
autor: Noemi Fingerlandová
Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem zde
