Šalom alejchem: Začne festival Kolnoa. Jakou roli hraje v židovství kniha? A připomínáme Ivana Klímu
Kolnoa 2025
Izraelský film, jehož příběh vás přenese do současné Prahy. I tak by se dal charakterizovat hlavní snímek letošního festivalu izraelských filmů Kolnoa. Ten začne v pražském Kině Pilotů už 17. října. A film se jmenuje Ztracená řeč. Vznikl v izraelsko-česko-polské koprodukci. Podrobnosti prozrazuje organizátor festivalu Kolnoa Roman Lesný.
Film Ztracená řeč je podle něj o „střetu fyzického světa s vlastními nenaplněnými touhami, kde hraje velikou roli náhoda.“ Lesný dále doporučuje ke zhlédnutí film „od mladé režisérky Tom Nesher. Jmenuje se Pojď blíž. A je to vlastně autobiografický film o ztrátě bratra. Zároveň je ukázkou moderní mladé izraelské generace.“ Lesný také doporučuje snímek Pevnost. Ten se vrací do roku 1973, do období jomkipurské války. „Vystává tam ta největší otázka, která je, tedy zdali se můžou izraelští vojáci vzdát, anebo mají padnout,“ dodává Lesný.
V jaké situaci vlastně dnes je izraelská kinematografie? Od událostí po 7. říjnu 2023 podle Lesného zažívá těžké chvíle: „Abyste mohli udělat film, tak filmaři potřebují sehnat financování. V současné době mají veliké dilema. Buď jim vlastní stát nabízí peníze, když budou dělat filmy, které by se líbily vládní garnituře.“ Anebo je nabídka financování filmů ze zahraničí, „pokud budou točit protiizraelské filmy“.
Lesný dodává, že „izraelští filmaři neberou ani jeden, ani druhý přístup, ale snaží se to vymyslet sami, aby mohli točit podle sebe.“ A to je i věc, kterou chce festival Kolnoa podpořit: „Proto jsme tak rádi, že aspoň nějaké malé peníze jim můžeme posílat tím, že promítáme jejich filmy.“
Židovská identita je spjata s knihou
Radost z Tóry je o svátku Simchat Tora opravdu velká – se svitkem se sedmkrát obchází synagoga, a dokonce se s ním i tancuje. Jinými slovy: Tóra, tedy kniha, se v židovství těší velké úctě. Pokračuje Leo Pavlát.
„Bible se v překladu z hebrejštiny nazývá Kniha knih a při svátku Simchat Tora Židé oslavují její ústřední část Pět knih Mojžíšových. Během jednoho roku byly postupně při šabatové bohoslužbě přečteny a hned začíná jejich předčítání od nového počátku,“ připomíná Pavlát.
Tóra je svitek, ale i tomu se ve vztahu k Tóře říká hebrejsky kniha, a především proto se k Židům podle Pavláta váže přízvisko „národ knihy“. „Žádný národ nikdy nemiloval knihu víc,“ napsal o hebrejské Bibli i u nás z překladů známý britský rabín Jonathan Sacks. „Žádná kniha nikdy národ déle nedržela a výše nepozdvihla.“
Proč tomu tak je? Jak s knihami zacházeli ve Staronové synagoze Židé, kteří byli ještě odchovaní tradiční náboženskou výchovou na někdejší Podkarpatské Rusi? Co se podle židovské tradice děje s náboženskými knihami, které už jsou opotřebované? A kdy se mluví o „Knize života“? Poslechněte si celý příspěvek Lea Pavláta.
Zemřel Ivan Klíma
Česko ztratilo jednoho ze svých nejpřekládanějších spisovatelů – 4. října ve věku 94 let zemřel autor povídek i románů, dramatik a bývalý disident Ivan Klíma. Prožil skoro celé „šílené století“: nacistické pronásledování, příchod komunismu, za normalizace se stal disidentem. Po sametové revoluci se angažoval v obnově zdejšího literárního života. Daniela Brůhová hovořila s Ondřejem Vaculíkem, předsedou českého PEN klubu, v jehož čele stál v 90. letech také právě Ivan Klíma.
„Za normalizace se u Ivana Klímy v jejich domě konala setkání spisovatelů disidentů, kde oni si četli svá díla ze svých rukopisů a kritizovali si to,“ vzpomíná Vaculík na setkání s Klímou a dodává: „A mě překvapilo, jak ta kritika je otevřená. Někdy mi se zdálo, že je až drsná. A teprve později jsem zjistil, že taková kritika má opravdu být.“
Vaculík na Klímovi vyzdvihuje především skromnost, zdrženlivost, jemnost a noblesu: „On nepodléhal emocím a přitom byl citlivý člověk. On se nikdy nepovyšoval, ani se neprosazoval ve společnosti. Ivan byl takovou klidnou, moudrou silou a vždycky to, co řekl, bylo naprosto přesné. A on takovým způsobem i psal. Velice věcně a přitom vlastně působivě.“
Své židovství Ivan Klíma podle Ondřeje Vaculíka příliš nezdůrazňoval: „On podle mého nebyl religiózní člověk. On byl velice civilní. A to mu umožňovalo být ve společnosti v podstatě všude přijímán. Protože nikam nevcházel, kde by vůči němu panovaly předsudky,“ dodává Ondřej Vaculík.
Celý pořad Šalom alejchem zde
