V židovské tradici je vzdělání hodnotou
„Můžete nám vzít všechno – kromě toho, co jsme se naučili,“ řekl po válce přeživší šoa, spisovatel a nositel Nobelovy ceny míru Elie Wiesel. V jedné větě tak vyjádřil, čím je vzdělání v židovské tradici: nikoliv pouhou znalostí, ale hodnotou, která přetrvá všemu navzdory.
Základem židovského studia vždy byla – a v tradičním náboženském prostředí je tak tomu dosud – výchova na základě hebrejské Bible. Takové studium je doloženo od druhé poloviny 6. století před občanským letopočtem a spolu s později zaznamenanými ústními komentáři provází celé další židovské dějiny. Talmud uvádí, že s výukou se má začít v 5 letech. A jak se také v Talmudu píše: „Buď pozorný, když studuješ, neboť každý omyl ve studiu je jako zlý úmysl.“
Škola spolu s modlitebnou a rituální lázní mikve představovala po staletí jeden ze tří pilířů, na nichž spočívaly židovské komunity mimo Zemi Izraele. „Židovská obec musí ustanovit učitele,“ praví se v závazném středověkém kodexu náboženského práva Šulchan aruch rabína Josefa Kary. „Neučiní-li tak, budiž město dáno do klatby, dokud učitele nesjedná. Zdráhá-li se i nadále, bude zničeno, neboť svět trvá jen dechem učícího se dítěte.“
V židovském pojetí studium nikdy nebylo jen projevem víry, ale svým charakterem utvářelo myšlení. Rabínská výuka nestavěla na autoritě a biflování – přednost měly otázky, schopnost samostatně přemýšlet – i nesouhlasit – v mezích úcty a argumentu. V aškenázském židovském prostředí ve střední a východní Evropě na tomto základě vznikaly od středověku chedery – doslova „místnosti“ – k výuce nejmladších hebrejštině a judaismu. Na ně pak s výukou Talmudu navazovaly ješivy; ty svým hebrejským označením příznačně odkazují k sezení.
Vysoká míra gramotnosti a intelektuálních schopností, důraz na kritické myšlení a inovaci Židům pomáhaly v nelehkém životě v diaspoře. Když se – u nás od josefínských reforem roku 1781 – dočkali možnosti chodit do sekulárních škol a navštěvovat univerzity, vzdělanci z židovského prostředí po všechna další léta významně přispívali k rozvoji společnosti. Autonomní židovské školy však nezanikly. U nás jim konec učinila až německá okupace a za komunistického režimu být nesměly. Když proto v roce 1997 při Židovské obci v Praze vznikly Lauderovy školy, znamenalo to historickou satisfakci. Jejich vizí je inspirovat k celoživotnímu studiu, aktivnímu členství v židovské komunitě i odpovědnému občanství. A to se daří. Při založení před 28 lety do tehdy jediné první třídy chodilo 6 dětí. V letos skončeném školním roce již školku, základní školu a gymnázium navštěvovalo 393 dětí, žáků a studentů.
Leo Pavlát
Šalom alejchem
Více zde
